Interview

31 let letuškou: Lowcostové společnosti udělaly z létání cestu autobusem

<h2 class=”hell-post-top-prerex”>Kolik hodin, dní či týdnů strávila dnes už bývalá letuška Zuzana Wolfová během své extrémně dlouhé kariéry ve vzduchu, nikdy nepočítala. A netroufá si to ani odhadnout. Na palubách ruských a po pádu železné opony i amerických strojů obsluhovala papaláše i francouzské filmové hvězdy. Co se během její kariéry v letecké přepravě změnilo? A co naopak ne?</h2>

Vzpomenete si na svůj první let?

V letadle jsem se poprvé ocitla až jako stevardka. V dubnu 1979 jsem letěla do Moskvy. Předtím jsem prošla teoretickým i praktickým výcvikem, složila jsem zkoušky. Ale v letadle jsem do té doby nikdy nebyla. No, když chcete někoho naučit plavat, hoďte ho do vody. Ale že by to byla nějaká hrůza, to zas ne. Pravda ale je, že v Moskvě jako takové ani jinde v Sovětském svazu jsem nikdy v životě nebyla. Vždycky jsme se tam jen otočili, vyložili, naložili a letěli zpátky. To letadlo tam zkrátka nezaparkuje a nečeká, až se posádka projde. Navíc, co bych tam taky tak hledala, že? Ani dneska bych tam nejela v žádném případě. Ani omylem.

Z čeho se zkouší letušky?

Z angličtiny a dalších světových jazyků, nouzových záchranných prostředků, nouzového opuštění letadla, leteckého zeměpisu, leteckoprávních předpisů, leteckých předpisů, techniky a konstrukce letadel. No strašná spousta věcí. A tak je to dodnes.

Na horní fotce se Zuzanou, stejně jako na této, je kokpit Iljušinu II-62. Byla to sovětská chlouba, úzkotrupý dopravní proudový letoun s dlouhým doletem.
Správné servírování kávy se netrénuje?

To je omyl. Letuška není na palubě letadla proto, aby roznášela jídlo. To je druhořadá věc, servis navíc. Letuška je tam proto, aby ty lidi dokázala dostat ven v případě nouzové situace. Nebo když vznikne třeba konflikt mezi cestujícími, někomu se udělá špatně, když začne hořet, tak to řeší. Na dnešních lowcostových letech stejně už téměř žádný servis neprobíhá a letušky tam jsou taky.

Aha, možná si to myslím částečně kvůli vysokým estetickým požadavkům na tehdejší letušky. Jak to vůbec bylo za vás?

Tenkrát se říkalo něco jako „příjemný vzhled“. Ale je pravda, že mezi námi byli opravdu krásní lidé. Nikdy předtím jsem tolik pohledných žen dohromady určitě neviděla. Výškou a váhou se tenkrát nikdo moc nezabýval, faktem je, že jsme všichni byli štíhlí. Víte, on se každý rád podívá na tu posádku, jak pochoduje upravená a v uniformách s kufry, létá po světě, ale nikdo už moc nevidí tu stinnou stránku. Noční lety, konflikty mezi cestujícími, stížnosti, turbulence, práce v přetlaku, možnost nouzového přistání, nepravidelný životní rytmus, nabouraný vnitřní biologický cyklus, atd.

To, co má Zuzana na sobě, není zástěra, ale letní uniforma ČSA z osmdesátých let. Muž vedle je policista a celé se to odehrává na Fidži.
Konflikty mezi cestujícími? Já nikdy nezažila, že by se v letadle lidé hádali…

Ale no jistě, opilci, hlavně Rusové, jsou agresivní. Nebo se lidé třeba bojí lítat, jsou ve stresu, takže se mezi sebou začnou hádat, stěžovat si. Zaplatí si tu nejlevnější letenku a očekávají servis jako v Sheratonu a bílé piano k tomu. Dřív bylo létání luxusní záležitostí, na kterou se lidé slavnostně oblékali a chovali se slušně. Dnes může cestovat kdokoliv, kdykoliv a v podstatě kamkoliv, lowcostové společnosti přiblížily létání na úroveň cesty autobusem, cestují všechny sociální vrstvy. S opilými Rusy ovšem byly problémy vždycky.

Znáte někoho, kdo jede do zahraničí? Pošlete mu slevu 50 % na cestovní pojištění od našeho partnera AXA Assistance.

Jak řeší štíhlé letušky problémy s opilými stokilovými agresivními chlapy?

Na palubě jsou pouta, která někdy musíte použít. Zažila jsem, že cestující do Bangkoku rozmlátil zrcadlo a vyhrožoval svojí spolucestující, že ji podřízne. Tak jsme ho spoutali a po přistání předali rovnou policii. To bylo opravdu nepříjemné. Ale řekněme 98 % letů proběhne úplně standardně.

To je slušnej bizár…

Bizár zažijete ale i s českými cestujícími. Normálními lidmi, co letí na dovolenou do Egypta. Ti mají obvykle vysoké nároky za málo peněz. Rozum mi zůstal stát, když maminka chtěla dát vyčurat chlapečka do cateringového vozíku odstaveného u bufetu. Povídá mu: „Jé, tady je volná díra, tady se můžeš vyčurat.“

Zuzana Wolfová: „Prožila jsem krásný život“.
Co technické problémy? Zažila jste třeba nouzové přistání?

No, doopravdy nouzové ne. Ale jednou jsme letěli z Havany do Prahy a jeden z motorů měl nějaký problém, nevím, přerušený přívod oleje. Když jsme se měli vydat nad oceán, posádka rozhodla, že se vrátíme zpátky do Montrealu, že s touto závadou přes oceán prostě nepoletí. Před přistáním jsme ještě vypouštěli palivo, protože s plnou nádrží se přistávat nesmí. Takže se vypouští do vzduchu skrz takové ventily na konci křídel. A to jsem se teda opravdu bála, protože ten Iljušin 62 měl motory vzadu nad křídly, a hrozilo nebezpečí, že se to palivo nasaje do nich a začali bychom hořet. No, nic se nestalo, ten nefunkční motor posádka vypnula. Letadlo přistálo na tři motory a vše dobře dopadlo.

Iljušin II-62 byl stejně jako většina ruských výrobků kopie amerických strojů. Jen ty ruské výrazně o dost víc žraly. 182 cestujících, až 900 km/h.
Hrál v tom roli fakt, že šlo o ruské letadlo?

Ruské, neruské, to s tím nesouvisí. Ony ty iljušiny byly kopie VC10, protože Rusové měli stejně vždycky všecko okopírované. Ruská letadla měla ale obrovskou spotřebu paliva. A taky jsme se v nich šíleně nadřeli. Byly v nich vozíky, které nejezdily, takže jsme je poponášeli a postrkovali. Část vybavení jsme vyndávali ze sklepa pod hlavní palubou. Boeingy a ostatní západní letadla jsou vymyšlena tak, aby  servis byl co nejjednodušší.

První pomoc jste taky někdy poskytovala?

Samozřejmě. Zažila jsem infarkt na palubě, mdloby, epileptický záchvat. Podávání kyslíku na palubě je celkem běžné. Problémy mívají diabetici, astmatici, alergici, zdraví lidé létání snášejí dobře. Během nočního letu do Hanoje nám jednou cestující umřel. Ve spánku. Zjistili jsme to, až když začalo svítat. Ještě jsme mu dělali masáž srdce, ale pozdě. No, doletěli jsme, cestující vystoupili, přišel lékař a konstatoval smrt. Později jsme se dozvěděli, že šlo o těžkého diabetika.

Není to Polsko, ale dobový obchod v Singapuru.
Zuzanina první uniforma. Čeká na příjezd schůdků na palubě Iljušinu 18. V ničem jiném než v ruských strojích se v tehdejším Československu nelétalo.
Kolik měly ČSA letušek, když jste začínala?

Asi tak dvě stovky, z toho slabá třetina mužů, takže to bylo dost exkluzivní povolání. Začínali jsme na tuzemských linkách, kterých bylo tehdy strašně moc. Soudruzi totiž potřebovali být ve spojení se Slovenskem. Ale vnitrostátně létali i normální lidé, většinou služebně. Letenky byly poměrně levné, protože je dotoval stát. Myslím, že do Bratislavy stála letenka 120 nebo 130 korun, což ani tenkrát nebylo tak moc. Hodně se létalo do Sovětského svazu a v létě hodně speciály do Bulharska s rekreanty.

S Amerikou jste to ale asi neměla jako s Moskvou, že?

To ne, Amerika byla něco jiného. Do New Yorku letíte cca 9 hodin a posádky se tam střídají, protože dle letové normy může být posádka ve službě maximálně 12 hodin. I když to tak nevypadá, je to velice náročná práce. Takže v New Yorku posádka vystupuje a nějakou dobu tam pobývá. Na americkém kontinentu jsem byla poprvé v Montrealu přes Vánoce. A to jsem teda koukala. Tady nic a šedivo a tam krásně vyzdobené ulice a plné obchody. Samozřejmě jsem tam nakoupila dárky…

Nikdy vás nenapadlo tam zůstat?

To mě samozřejmě napadlo a napadlo to tehdy asi každého. Ale moje sestra tehdy studovala medicínu a já nechtěla, aby ji vyrazili. Měla jsem tady přítele, později už i syna… Kolegyně, které nechaly v hotelu uniformu se vzkazem a zmizely, jsem ale zažila. Některé se po osmdesátémdevátém občas i vracely a objevily se na nějakém večírku apod. Většina z nich, co vím, se uplatnila velice dobře.

První sovětský interkontinentální letoun II-62 na letišti v Moskvě.
Létá se dnes rychleji než před 35 lety?

To ne, do Moskvy to trvá pořád dvě a půl hodiny (smích). Tenkrát to byla samozřejmě ruská letadla, ale jejich rychlost byla a je 850–900 km/h. Jediný rozdíl v době letu je ten, že když letíte na západ, tak to trvá déle, protože je to proti větru. Vítr totiž fouká pořád ze západu na východ. Z Ameriky do Evropy je let vždycky kratší než opačně. Třeba na lince do New Yorku to dělá dvě hodiny rozdíl. Tak to prostě je.

V Bombaji to i dnes může vypadat takhle.
Kde se vám, ze všech těch míst, která jste poznala, líbilo nejvíc?

Když bych měla nutně vypíchnout jedno místo, tak asi New York, nádherné, kosmopolitní město. Byly doby, kdy jsem tam byla třikrát do měsíce a pořád jsem objevovala něco nového. Poprvé jsem tam byla v roce 1984 a koukala jsem jak blázen, jak jsou ti lidé milí a hezky oblečení a všechno tam funguje. A pořád se mění. Třeba dneska si v New Yorku nezapálíte už snad vůbec nikde. Když jsem tam přijela poprvé, kouřilo se tam i v obchodech a v kinech.

Ono se kdysi kouřilo i v letadlech…

Dneska to s odstupem času nedovedu pochopit, jak to vůbec mohlo být možné. Se všemi těmi papíry a novinami, co lidé hází jen tak pod sebe, mi to připadá až neuvěřitelné. Nepamatuju si, že by někdy něco začalo hořet.

Natálie Veselá

Cestuje ráda do všech směrů, nejradši ale na jih a na východ. Miluje orient se všemi jeho chutěmi, vůněmi a kraválem a sní o tom, že si na důchod pořídí plážový bar někde u Černého moře.

Maroko

Německo

Rakousko

Kolumbie

Kuba

Balkán

Rusko

Mali

Ázerbajdžán

Polynésie

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK