https://slavanazdarvyletu.cz/6-duvodu-proc-uz-dnes-muze-cestovat-uplne-kazdy/
Indický vlak, Ivan Brezina
Lowcost triky Tipy a triky

6 důvodů, proč už dnes může cestovat úplně každý

1. Zlevnily se letenky a stouply české platy

Začátkem 90. let bývala letecká doprava až absurdně drahá, a to jak absolutně, tak i relativně. Tak třeba letenka do mého oblíbeného Dillí stávala i přes 20 000 Kč, ale pozor – při výrazně nižších českých platech než dnes. Průměrný český plat tehdy býval kolem 8000 Kč. Abych se tedy mohl do Indie podívat, musel bych pracovat dva a půl měsíce. To byla tak absurdní představa, že jsem tam raději jezdil po zemi. Návaznými autobusy a vlaky přes Balkán, Turecko, Írán a Pákistán to vyšlo jen asi na 100 USD, tedy asi 3000 Kč (tehdy asi třetina průměrného českého platu). To už šlo.

Dnes je průměrný český plat asi 26 000 Kč a letenku do Dillí s trochou štěstí seženete i pod 10 000 Kč – tedy za méně než polovinu platu. Cestování to zásadním způsobem zdemokratizovalo. Nikdo se už nemůže vymlouvat, že na cestu do Indie nemá peníze nebo že se tam po zemi bojí jet. A to už vůbec nemluvím o cestování v rámci jednotlivých zemí nebo kontinentů. Lokální low-costy (v Indii SpiceJet, IndiGo nebo GoAir, v Asii obecně Air Asia) umožňují přesuny v řádu hodin za ceny, které se blíží vlakům. V roce 1997 jsem ztratil dva dny cesty, abych se dostal z Kalkaty do Dillí. Dnes jsem tam za dvě hodiny.

 Tip:  I když máte dost peněz na low-cost, vyzkoušejte si v zemích třetího světa pozemní cestování nejnižší vlakovou třídou. Je to neocenitelná životní a sociální zkušenost. Kupte si k tomu knihu Mileny Holcové Lidi aneb Duch národa je nejlépe cítit v přeplněném autobuse (Šalvar 2001).

2. Šetření funguje jako součást cestovního stylu

Značnou část života jsem na cestách šetřit musel. Jinak to tehdy nešlo – dlouho jsem studoval, moc peněz neměl, ale chtěl toho projet a vidět co nejvíc. To, co bylo původně z nouze ctnost, se ale postupně proměnilo v součást přístupu k realitě. Všiml jsem si totiž nepřímé úměry: Čím méně peněz, tím více zážitků. Méně je prostě více a peníze vám umožňují žít ve stejných kulturních a civilizačních „kulisách“, na jaké jste zvyklí z domova. Nemusíte improvizovat, zkoušet laciné způsoby dopravy, ubytování a jídla, což samozřejmě snižuje pravděpodobnost, že zažijete něco, co byste vůbec nečekali. Nadbytkem financí tak paradoxně sami sebe okrádáte o hlubší smysl cestování.

Nejsem první, kdo tohle pochopil. Stejného fenoménu si všiml už český spisovatel Josef Holeček, který v roce 1899 napsal: „Jsem se přesvědčil, že ti cestovatelé, kteří mají peněz dost – o nadbytku ani nemluvím –, nic na cestách nevidí a nic nepoznají. Cestují jen pro jméno, jen aby své peníze utratili. Chodí vyšlapanými stezkami, kde jest už o jejich pohodlí postaráno.“

Lokální low-costy umožňují přesuny v řádu hodin za ceny, které se blíží vlakům

Svět je mnohem zajímavější, pokud ho vidíte „zespodu“. Drahé hotely, resorty a atrakce pro turisty jsou všude stejné nebo velmi podobné, ale všední životní podmínky domorodců se liší. A právě tohle je to, za čím vyrážím. Chci vidět něco jiného – věci, které jsou vlastně zadarmo. Proč bych si měl v Thajsku dávat kafe ve Starbucks a večeřet v podniku zvučného jména (nebo v nadnárodním řetězci typu KFC), když si můžu dát čaj a nudle u pouličního stánku obsypaného místními lidmi? Stojí to jen zlomek peněz, ale o to mi už dávno nejde. Podstatné je, že mi to přináší lokální vjemy.

Živobytí v Asii vychází velice levně. Ubytování, jídlo a doprava vás většinou bude stát denně maximálně 5–10 USD. Nejste-li tedy příliš nároční a spokojíte se s levnějším jídlem v pouličních stáncích, bydlením v laciných hotýlcích a cestováním nižší vlakovou třídou, vystačíte ve většině asijských zemí s částkou 200–300 USD na měsíc. Za tuto sumu se dá žít na rozumné úrovni komfortu. Dnes už jsem ale trochu „vyměkl“. Občas si dopřávám i hotel střední třídy s klimatizací, lepší jídlo, večer pivo a přes den třeba někdy i nájem auta na vzdálenější památky (což je mimochodem dobrá investice do zážitků, zvlášť když se o auto podělí víc lidí). Pak utrácím asi 500 USD měsíčně.

 Tip:  Zkuste šetřit „na dřeň“, jíst dvakrát denně suchou rýži, cestovat stopem, spát v noclehárnách nebo na nádraží a dostat se pod magickou hranici 100 USD na měsíc. I když tento způsob cestování už asi není pro každého, je dobré ho zažít. Právě proto, že na takové zážitky se prostě nezapomíná.

Internetová kavárna, Ivan Brezina, Indie
Internetová kavárna v Indii. A nebo tu můžete mluvit s Buddhou.

3. Ubytování se dá lehce sehnat v soukromí

Coachsurfing, HomeExchange a další podobné služby sdíleného bydlení v lokálních rodinách se bleskově rozlily po celém světě. Pokud tedy nechcete, za ubytování nemusíte platit (respektive za něj zaplatíte tím, že to doma zase „vrátíte“ nějakému cizinci). Všechny tyhle služby už fungují v takových zemích, jako je třeba Írán nebo Bangladéš. A samozřejmě nejde jen o šetření peněz, to je až na druhém místě. Hlavní je, že poznáte, jak místní lidé žijí, což se vám v hotelu nikdy nepovede.

 Tip:  Neodmítejte nabídky na přespání, které vám občas dají lokální obyvatelé jen tak z dobroty srdce. V Bangladéši jsem takhle prožil nezapomenutelnou večeři s nekonečným povídáním v rodině muslimského imáma. Pro podobné situace je dobré mít s sebou fotku své rodiny.

4. Infodálnice zvýšila i průjezdnost světa

Nemá cenu vysvětlovat, jak dramaticky změnil naše každodenní životy web a mobily. Doma si to uvědomujeme. Překvapivé ale je, že to platí i pro ta nejodlehlejší místa planety. Internetové kavárny, wi-fi a mobilní signál dnes najdete na thajských ostrovech, v nepálských vesničkách nebo na afrických plážích. To zaprvé cestování až neuvěřitelně zjednodušilo a zlevnilo. Loni přesně touhle dobou jsem třeba seděl na pláži Calangute v jihoindickém státě Goa, s pivem v ruce sledoval západ slunce a na mobilu porovnával ceny autobusů do Bombaje. Peníze jsem si vybral v bankomatu ze svého účtu u České spořitelny (samozřejmě přímo v rupiích) a přes Skype v mobilu pokecal s dětmi v zasněžené Praze. Ještě před deseti lety by to bylo absolutní sci-fi.

 Tip:  I přes výše uvedené nechte aspoň jednou doma mobil a zakažte si web. Bez virtuálního spojení s domovem si odpočinete mnohem víc. Uprostřed džungle na Sumatře opravdu není podstatné, o co se právě pohádali čeští poslanci nebo jaké je počasí v Brně.

5. Digitální nomádství: je snadné pracovat na druhém konci světa

Propojení planety datovými toky umožnilo na cestě pracovat a přímo si na tu cestu vydělávat. Je to výhra, nebo prohra? Na tuhle otázku si musí každý odpovědět sám, ale detašovaná kancelář, redakce nebo konzultační agentura na vietnamském ostrově nebo na pláži v Karibiku má něco do sebe. Opravář kombajnů, lékař nebo majitel restaurace musí na digitální nomádství zapomenout, ale se spoustou profesí je to kompatibilní.

 Tip:  O digitálním nomádství se dočtete víc třeba na Travel Bible.

6. Od vstupu do Schengenu jsme v Evropě doma

Nechcete jezdit nikam daleko? Neláká vás exotika? Využijte faktu, že 21. prosince 2007 se Česká republika v rámci Evropy zapojila do schengenské spolupráce. Ten den byly zrušeny kontroly na hranicích, které tak (pokud jde o cestování) v podstatě přestaly existovat. Hranice dnes smíte překročit kdekoli, kde tomu nebrání zájmy ochrany přírody. Nabízí to příležitost k dříve nemyslitelným cestám a výletům.

Ivanova památeční fotka z přechodu Krkonoš, když se otevřel Schengen.

Abyste si třeba prošli „neznámou“ polskou stranu Krkonoš, nemusíte až na jakýsi daleký hraniční přechod (a pak přes něj zase zpět). Prostě se jen napojíte na polskou turistickou značku. Na cyklovýletě Šumavou si po kterékoli lesní cestě přejedete na rakouskou nebo německou stranu, a až vás to tam omrzí, zase přejedete zpátky do Čech. Nejenže to šetří peníze, ale ještě to bourá škatulky v našich hlavách. Čáru hranice pořád vnímáme jako čáru. Zapomeňte na ni a užijte si levné cestování v „cizím“ pohraničí.

 Tip:  Informace v češtině o zemích našich sousedů najdete třeba na stránkách Rakouské nároní turistické centrály centrály (v češtině) a tipy na to co v Polsku, jsou zase na stránkách Poznej Polsko.

Ivan Brezina

Na desítkách výprav do asijských zemí prožil více než tři roky života. Je autorem legendárního cestovního průvodce Cesty na východ (o pozemní trase z Česka do Indie) a jako novinář se specializuje hlavně na cestování. Píše třeba pro přílohu Víkend MF Dnes, také pro Travel Digest, Koktejl nebo Elle. Pro cestovatelský pořad Objektiv České televize natáčí reportáže, kterých bylo až dosud odvysíláno více než osmdesát.

Mohlo by vás zajímat

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK