Fenomenální stavby, které chrání, rozdělují, štvou i slouží jako turistické atrakce. Kam se na ně jet podívat?
Na fotce nahoře je Tijuana v Mexiku. Konkrétně v mapě tohle místo.
Budování zdí není jen hobby Donalda Trumpa. Ačkoli nám to může být nepříjemné, zdi sloužily od nepaměti jako součást řešení regionálních konfliktů. Ostatně hradby mělo každé pořádné město. A jak to funguje ve větších měřítcích? Velká čínská zeď byla postavena na ochranu před kočovnými Mongoly, bariéře mezi Severní a Jižní Koreou se daří dodnes a Berlínská zeď byla stržena s koncem studené války.
Jenže v roce 1989, kdy se strhla zeď v Berlíně, byla situace jiná než dnes. Tehdy se vytratil se její smysl. Svět byl naladěn na sjednocování. Dnes, v době teroristických útoků a postupném rozpadání Evropy, je tomu naopak.


Tada je mapa zdí, o kterých píšeme dále:

Španělsko nejsou jen koupačská letoviska. Taky mu patří dva kousky země na severu Maroka. V podstatě dvě 80tisícová města Ceuta a Melila jsou na pobřeží Afriky vykousklé z Maroka (a to si na ně dělá samozřejmě nárok). V Ceutě nic moc není, jen tam má Španělsko vojenskou základnu na vrcholu kopce Monte Hacho. Melila je mnohem zajímavější a historičtější. Hradbami se začaly chránit už v 16. století.
Obě „města“ často využívají Afričané k ilegální migraci do EU, což znamená, že bylo potřeba to zazdít. První moderní zeď Španělsko postavilo v roce 1995 a v posledních letech ji už jen vylepšovali v souvislosti s aktivitou ISIS. Mnoho lidí samozřejmě napadlo to obplavat, nicméně významná část skončila na dně.
Všichni víme, že Izrael obestavěl „svou“ hranici, tedy východní hranici pásma Gazy. Jenže stejně špatné je to i na druhé straně s Egyptem. Obyvatelé se snaží přežít a obejít obchodní blokádu. Pašují přes hranice úplně všechno. Zvlášť potom co Hamás převzal kontrolu nad Gazou v roce 2007, Egypt udělal zeď ještě impozantnější. Přechod v Rafahu je úplná středověká pevnost. Díky tomu, že se z Egypta pašují i zbraně a výbušniny podzemními tunely, jen tak nějaký plůtek nestačí. Zeď je zapuštěna do hloubky 30 metrů!

Ano, to je ten kousek země, který aktivisté z Izraele nadšeně osidlují s tím, že „když už se tam jednou nastěhuju, nemá mě kdo co vyhazovat“. Z naplánovaných 700 kilometrů je už přes polovinu hotových. Beton a několikavrstevné drátěné ploty s elektronickými systémy se budují od roku 2002. Škodolibě se tomu říká taky zeď apartheidu. Izrael tvrdí, že zeď staví proto, aby zabránil útočníkům v pronikání na své území. Palestinci zase tvrdí, že to nejsou žádná území Izraele a je to jen záminka pro zabírání jejich půdy.
Mezinárodní soudní dvůr v Haagu považuje zeď za nelegální a v roce 2004 vyzval Izrael, aby ji odstranil. Ten namísto toho zeď zvýšil… A nic.



V roce 1974 napadlo tureckou armádu zabrat ostrov Řekům. Místo ztracené ve Středozemním moři od té doby klimbá v politickém spánku, rozdělené stejně důkladně jako kdysi Berlín. Obě země si tvrdohlavě stojí na tom, že ostrov je celý jejich, takže rozpolcená ekonomika i životy lidí podle toho vypadají. Svět uznává jen jižní řeckou část ostrova. Turky tohle zavzpomínání na Osmanskou říši stálo nepřijetí do EU.

Indie s Pákistánem bojují od roku 1947. Tedy od té doby, co z obou států odešlo britské koloniální impérium. Obě země mají jaderné zbraně a odhodlání, takže jde o všechno. Teatrální vojenské akty střídání stráží slouží jako hlavní turistická atrakce. Jenže vše není, jak se zdá na první pohled být. Obrovská délka hranice (2800 km), jejíž kousky jsou podkopané tunely a celá hranice má vůbec spousty slabých míst. Indie se snaží používat kamery, velbloudy i kravské zvony pro zvýšení účinnosti, ale napětí mezi státy je stále stejně vysoké. Ostatně Indie a Pákistán měly už mezi sebou tři války, při kterých zahynulo více než 115 000 lidí.
Ve druhé polovině 20. století se Severní Irsko samo roztrhlo. Britští protestanti a irští katolíci už to nemohli vydržet pohromadě a šli si po krku. Jedni chtějí být ve Velké Británii a druzí součástí Irska. Jak to řešit? Postavíme zeď. Přímo uprostřed hlavního města Belfastu tak v roce 1960 začali budovat svůj plůtek s cílem omezit násilí. Zpočátku dočasné řešení se osvědčilo a rozšířilo dále.

Dohoda v roce 1998 zastavila všechno to bratrovraždění, ale… zeď stojí stále. Tak nějak pro jistotu.