https://slavanazdarvyletu.cz/americka-cukrarna-tezba-javoroveho-sirupu-ze-stromu-obklopenych-vraky-aut/
Michael Kratochvil, Javorový sirup, USA
Češi žijící v cizině Jídlo USA

Americká cukrárna. Těžba javorového sirupu ze stromů obklopených vraky aut.

  • Příroda
    7
  • Ethno
    3
  • Památky
    1
  • Party faktor
    0
  • Výživnost
    10
  • Cenová dostupnost
    4
Už pár let lítám za tetou do Ameriky, konkrétně do Gilfordu. To je místo zhruba mezi New Yorkem a Montrealem v Kanadě. A každý rok si odsud vozím javorový sirup. Pravý javorový sirup, dovolím si tvrdit.

A to proto, že javorový sirup k nám do rodiny patří odjakživa a jeho konzumace nás těší. Jenže od té doby, co jsem ochutnal ten od tetičky, nějak nemůžu kupovat ten, co prodávají tady. A tak jsem si letos slíbil, že se na tu těžbu sirupu dojedu podívat osobně.

Je to skoro kanadská kvalita

Našel jsem si na mapě nejbližší festival javorového sirupu. To znělo vznešeně a bylo to asi hodinu cesty od Gilfordu. Ne jako, že by přímo tady těžili javorový sirup ve velkém, na to je domovským státem sirupu Kanada, kde opravdu továrny na tekutý javorový poklad najdete. Ale tady jsem tušil šanci vidět na vlastní oči něco, co v továrně neuvidíte a na co si doma jen tak netroufnete. Výroba nebo těžba javorového sirupu je totiž jednou ze součástí živobytí místních farmářů, kteří si jeho produkcí přivydělávají už desítky, možná stovky let. V tomhle koutu Ameriky, zemích Nové Anglie, rostou hlavně listnaté stromy. A mezi nimi cukrové javory, které poskytují tu správnou mízu na ten jediný a pravý javorový sirup na světě.

Hebron z New Hampshire má 602 obyvatel. Originální palestinský Hebron, pro židy druhé nejsvětější město na světě má 130 000 obyvatel. Ne všechno co je americké, musí být kolosálně velké.

Tetička a její seznamovací zaklínadlo

S tetou jsme vyrazili z domova někdy kolem šesté. Chtěl jsem být na místě jako první, protože prostě jedu na festival sirupu! Navíc jsem trochu sobec a představa tisícového davu nakupujícího sirup ve velkém mě úplně neuspokojovala. S sebou jsem měl foťák, dolary a tetičku, která vybavena větou „Hallo, to je můj synovec Michael!“ (pár vteřin ticha), „Je z Prahy!…“ (pár vteřin ticha), „A přijel sem nafotit, jak to tady děláte! Až z Evropy!!!“ okouzlila naprosto každého.

Nejen New York, ale i tohle je ta opravdová Amerika. Fotograf Michael Kratochvíl.

Chtěl jsem se prostě vyhnout davům, které podle letáků lákajících na festival měly proudit na místo určené. A mít prostor na fotky.

Všude samé bahno

Trochu jsem taky počítal s tím, že bylo po svátku svatého Patrika, a tak jsem si říkal, že Američané budou vyspávat. Na fotky jsem měl nakonec opravdu klid. Na místo jsme dorazili jako úplně první. Američané nakonec podle mě ani tak nevyspávali svátek svatého Patrika, jako spíš nenávidí bahno – a toho tady bylo dost. Jak říkám: Hlavně že jsem měl klid na focení.

Klikněte pro větší fotky, víc cukrové šťávy a víc Ameriky:

Je zvykem, že každé město si vyhlašuje dny javorového sirupu, a na ty se pak sjedou farmáři z okolí, aby Američanům zdálky prodali svoje čerstvě vytěžené zásoby mnoha desítek galonů sirupu. Někdo víc, někdo míň. A ti pak spokojeně odjíždějí do svých domovů polévat si palačinky, dělat marinády a jiné gurmánské fígle, protože Američané jsou na javorový sirup ujetí více než dost.

Svatý grál sirupu

Ale já nejel do stánku, že jo. Já chtěl na vlastní oči vidět, jak se to tam v Americe děje. Jak se ze stromů valí míza a jakou cestou se dojde až k té tekuté zlatohnědé lahodě, kterou se chystám samozřejmě dovézt i domů. A nechci se spokojit jen tak s ledajakým kouskem, ale chci ochutnat ten nejlepší a nejcennější, ten, co nakape prvních pár vteřin po navrtání stromu. Čirý, o trochu světlejší javorový sirup. Soukromě jsem si to nazval svatý grál sirupu. Ten totiž není na stáncích na prodej. Ten si doma šušní milí farmáři pro sebe, a když nejste urputní jako moje tetička se zaklínadlem: Je až z Evropy a přijel fotit! Vás! Sem!, jen těžko se k němu dostanete, ale to už předbíhám.

Dojení stromů po americku. Tedy po kanadsku. Teda… Na farmách jsou i stoleté stromy.

V rámci festivalových dní (dvou) je zvykem otevřít taky jednu nebo dvě farmy z okolí, pro veřejnost, aby lidi jako já na vlastní oči spatřili, jak se prostě ten sirup opravdu dělá.

Vraky aut poházené mezi stromy

Hned na první farmě jsem si užil to, po čem jsem toužil. Přesně ten pankáčský biozpůsob těžby ze stromů obklopených vraky amerických aut a s absencí vykachličkovaných stěn po vzoru EU.

Les plný starožitnostností. A cukru.

Tady jsem nakoupil zásoby rodině a bylo mi dovoleno jít si vše nafotit. Tedy dovoleno – dívali se na mě divně. Proč si to jako chci fotit. Vždyť se prostě jen navrtá strom a to, co vyteče, se použije na výrobu sirupu. Opět to zachránila připravená fráze mé tetičky: „Přijel to nafotit až z Prahy!!!“ A tak jsem byl farmářem vypuštěn na malou obchůzku. Nejdřív mi ale všechno vysvětlil.

Nejlevnější cestovní pojištění v ČR je od Sláva nazdar výletu!

Znáte někoho, kdo jede do zahraničí? Pošlete mu speciální slevu 50 % na cestovní pojištění. Je to dárek od partnera našeho webu, pojišťovny AXA Assistance.

Každý prý má nějaké fígle na to, jak javor správně navrtat, tak aby těžba byla co nejefektivnější, a přitom co nejméně poškodila strom. Není totiž úplně jedno, jak a kam strom navrtáte a jak dlouho dovolíte, aby míza vytékala. Záleží taky na tom, kdy. Z javorů se může těžit sirup až po 40 letech života a nikdo nechce, aby mu stromy hned zase umřely, že. Sirup se tady vyrábí každý rok a každý rok ho dávají ty stejné javory.

Při výrobě už není místo na experimentování. Hustoměrem se měří ta správná hustota sirupu.

Transfuzní stanice pro stromy

Tenhle farmář evidentně věřil hlavně na samospád. Jeho sugar house (foto farmy v údolí), tedy domek na zpracování sirupu, byl v údolí mezi javory, a tak všechny hadičky z navrtaných stromů mířily hlavně dolů, aby míza samovolně stékala do připravených sběrných van (foto van). Odtud se pak odnášela do připravených přístrojů, ve kterých se míza za tepla odpařuje a hustoměrem se už jen „měří“ jeho správná hustota.

Vypadalo to trochu, jako když stromy dostávají infuzi.(foto stromů s hadičkami) V kontrastu se sněhem to vyvolávalo až dojemný bio dojem čistoty, protože kohoutky i hadičky jsou ve světlé barvě. Prostě transfuzní stanice pro stromy. Bílé kolíky k navrtání stromů a světlé hadičky, jimiž míza protéká, neměly ale svoji barvu jen tak pro nic za nic. A už vůbec nic neměly společného s tím, že by jejich účel měl něco společného s hygienou. Kohoutky bývaly dříve buď kovové, nebo z tmavého plastu. Jenže když pak zasvítilo sluníčko a opřelo paprsky do černé barvy nebo kovu, míza se zahřála a kazila. To tyhle světlé udržují prý teplotu přesně takovou, jaká má být. Tedy podle vzduchu kolem.

Když nechcete stromy zabít

Pod kotlem nasbírané mízy z javorů se topí pouze a jedině dřevem a postupně se odpařuje a odpařuje, až se dojde k té správné hustotě. (foto kotle) Do kotle vlastně přikládá celá rodina a těžbou taky žije celá rodina. A dělají si hlavně zásoby pro sebe a teprve to, co neupotřebí, prodají. Ze 40 galonů (150 litrů) mízy se ve finále vyrobí zhruba 4 galony (15 litrů) sirupu.

To všechno se děje jenom jednou za rok. Od ledna zhruba do konce března. A je to docela věda. Já navštívil letošní poslední festival, který sirup nabízel. A to prý proto, že stromy po zimě jsou plné proudící mízy a trochu odebrat je nezabije. Kdežto v průběhu roku, kdy musí fungovat, by je úbytek mízy zničil. Proto je odebírání mízy opravdové farmářské umění a dědí se z generace na generaci.

Šidí se všude na světě. Místní propagační vitrínka s upozorněním na směšně malý obsah pravého javorového sirupu v konkurenčních výrobcích. Tedy ne směšně malý, žádný!

Mám ho!

Druhá farma už to sterilní prostředí trochu připomínala. Samospád nahradila vakuová pumpa, ale budiž jim odpuštěno, protože právě tady jsem získal díky tetiččině zaklínadlu „Tohle je můj synovec Michael!!!“ i ten poklad ze všech nejcennější, tedy sirup z první mízy, která z javoru po navrtání vyteče. Ten, co se nikde neprodává a všichni ho mají doma schovaný ve spíži. Nechtělo se jim, ale tetička je prostě tetička a její zaklínadlo fungovalo perfektně. Nakonec jsem si opravdu alespoň půl litru tohoto svatého grálu javorového sirupu přeci jen odnášel. Ale víte nakonec co? Ten „obyčejný“, který pak prodávají všem ostatním, mi stejně chutná víc!

 

Michael Kratochvíl

Michael Kratochvíl

Michal je vynikající fotograf a my využíváme jeho skvělou schopnost, že se umí dívat. Jednou nohou žije v Americe, takže pro nás občas zpracuje úžasné pokoukání ze svých cest.

Mohlo by vás zajímat

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK