Češi žijící v cizině Syrová příroda Kazachstán Uzbekistán

Uzbekistán a honba za zmizelým Aralským mořem. Stejně zoufalé místo jako Černobyl

  • Instagram index
    7
  • Party faktor
    4
  • Dostupnost
    5

Aralské moře, kdysi bohaté na rybářský průmysl, je dnes totálně vysušené a zničené místo díky testům biologických zbraní a absurdně špatnému vodohospodářskému plánování. Vítejte v Uzbekistánu.

Několik podstatných věcí o téhle krátké, ale o to intenzivnější cestě:

Takže: 1) Jestli jsem někdy snil o tom pohádkovém Orientu a furt si nebyl jistý, že jsem ho našel, tak teď už jo. 2) Uzbekové jsou fajn lidi a je hrozně fajn domluvit se aspoň rusky, resp. rusko-česko-polsky a bůhví jak jsem to s nimi vlastně mluvil. 3) Kdyby ten uzbecký  islám byl všude v muslimském světě, bylo by to všechno v pohodě. 4) České silnice asi nejsou úplně nejhorší na světě, i když jsem si to fakt myslel. 5)  Uzbecké hovězí je bomba a zdejší šašliky můžou docela vážně soutěžit s těmi k íránskými (o kterých jsem si dřív myslel, že nemají konkurenci). 6) Jo, a utírat si zadek takovým tím tvrdým papírem z osmdesátých let se přece jenom ještě dá.

image
V 60. letech Sověti uskutečnili megalomanský zavlažovací projekt. Podařilo se jim zúrodnit poušť, ale současně i zničit jezero. Jezero vyschlo a rybolov a komunity, které na něm závisely, se zhroutily. Přitom ve své době bylo Aralské moře čtvrté největší jezero na světě.
Takhle se to vypařilo za pár desítek let:

Stejné problémy jako s Aralským mořem mají Izraelci s Mrtvým mořem a  Rusové s Kaspikem. Mimochodem všechna tato „moře“ se správně jmenují jezera, protože nejsou propojena se světovým oceánem.

https://www.axa-assistance.cz/cestovni-pojisteni/?externalpartner=10000430

Někdy je lepší jet sám

Na tuhle cestu jsem vyrazil po dlouhé době sám a sám. Má to jasné výhody i nevýhody. Člověk si dělá všechno podle sebe, lépe na sebe nabaluje místňáky a seznámí se i s ostatními cestovateli. Na druhé straně je fakt, že ten parťák prostě chybí. 

Ale tím, že jsem byl sám, jsem se vzepjal a snažil jsem se to pojmout minimalisticky jako před 20 lety. To znamená malý batoh, jehož objem předpokládá, že možná bude nutno recyklovat různé, i špinavé oblečení. Nejlevnější hotely (i když už nemám sílu a nervy spát ve sdíleném hostelu, takže mít vlastní pokoj je nutnost) a maximalizovat čas až do mrtě, tj. vidět co nejvíc za co nejmíň, když už tam jednou hergot jsem.

Rozklikněte si místa v mapě:

Nejdřív je Kazachstán

Začal jsem vlastně v k kazašském Almaty, kde jsem pobyl pár dní u  svých dobrých přátel. Pracovně tam jezdím od roku 2011 a vždycky jsem měl pocit, že je to hrozná díra. Jenže to už je minulost, změnil jsem názor. Almaty teď fakt jede, a co se týká kvality nočního života a jídla, tak jede fakt o 106. Tudíž nepodceňovat. To opravdu není žádný Borat. Těch pár dní, či spíše nocí, mě docela slušně vyčerpalo.

Když to nemáte v hlavě…

Z Almaty jsem ve značně zdevastovaném stavu letěl do města Urgenč na západě Uzbekistánu. To ovšem byla první chyba v mém kvapném plánování. Už při čekání na letadlo jsem se zděsil, protože jsem zjistil, že jsem vlastně měl radši letět do města Nukus. Jestli je jedna věc (no, ono jich je teda fakt hodně), kterou jsem chtěl v životě vidět, tak je to zmizelé Aralské moře. A teď najednou zjišťuji, že vlastně budu kousek odtamtud. No, teda kousek, pěkný kus, ale byl by o dost menší, kdybych letěl do toho zatracenýho Nukusu.

Božský šašlik

Hladovej jako vlk jsem poprvé zakousnul ten uzbeckej šašlik. No, byla to orgie a nezůstalo u jednoho. To se nedá popsat, hovězí, jehněčí, mletý… K tomu zelenina, která je fakt zelenina. Už jsem v životě zkusil docela dost šašliků a kebabů celého světa a troufám si říkat, že jsem tak trochu expert. Trochu jsem pokecal s hospodským, kopnul do sebe 100 gramů vodky a jedno pivo Pulsar, jež se pyšní přídomkem „české“ (ale do něj teda má dost daleko), a spát.

image
Šašlik je druh kebabu. Milují to zejména ve státech bývalého Sovětského svazu. Opečené se to podává s výraznými omáčkami a případně i zrníčky granátového jablka.

500 kilometrů dírama

Brzo ráno už se řítíme na sever. Silnice začíná brzy degradovat na něco, co vypadá jako vybombardovaná ranvej. Okolní krajina je fakt nudná. Něco mezi pouští a stepí. Zajímavá asi tak první minutu. Problém je, že to teď bude 500 km. A k tomu i ty velbloudi, co tady jsou, nemají dva hrby, ale jen jeden. „Jak to?“ Nechápu a vztekám se, čekal jsem právě ty. Občasným „zpestřením“ jsou vesnice. Už jsem projel kus Ruska a Střední Asie a furt mě fascinuje ten fenomén místního venkova, hodně osobitý, poznamenaný rukou Sovětů, ale svým způsobem roztomilý.

Trafostanice a kamil v popředí.

Kolik stojí Španělsko?

Zlomenina ruky:
5 000 – 8 000 Kč.
Šlápnutí na ježka:
až 7 000 Kč.
Operace slepáku:
510 000 Kč.
Akutní zuby:
10 000 Kč.
Zánět ledvin, močáku:
7 000 až 130 000 Kč.
Přitom pojištění od AXA Assistance máte díky nám s 50% slevou, takže za jeden den zaplatíte pouhých 11 Kč!
Klikněte tady a zadejte slevový kód: SLAVANAZDARVYLETU50 

Rusové to změnili

Uzbekistán už byl dlouho pod nadvládou Ruska, které ho v podstatě kolonizovalo někdy od 18. století, takže ten vliv tu je pořádnej. Co mě ale zaujalo: 1) Uzbeci jsou Asiaté se vším všudy, k tomu i  muslimové a s  ruskými pravoslavnými přistěhovalci,  již tam už žijí po generace, jsou úplně v klidu (budiž, je jich tam jen pár). 2) Ten venkov vypadá jako beznadějná mizerie, že fakt nechápu, jak to tam dávají, co tam vlastně dělají – ale při tom všem je tam docela dost mladých lidí, kteří se neodstěhovali do měst, takže to asi nějak jde. 3) Je tam docela pořádek, něco jako funkční veřejný prostor a infrastruktura (sic základní a občas neuvěřitelná – jako např. trubky s plynem leží jen tak na chodníku) a určité zdání komunitního celku. Neumím to popsat, ale je to něco, co tam přineslo to „proklínané“ Rusko či Sovětský svaz. Něco, co člověk třeba ve východní Asii nebo Arábii moc nevidí. Snad to nebude znít jako rouhání, ale je to takový veskrze pozitivní odkaz doby.

Město na poli. Jako Letňany

Uprostřed té pustiny se před  námi zjevuje město Nukus. Poměrně moderní a velkoryse rozložené, působící tak trochu jako zjevení. Zřejmě ti sovětští plánovači rozhodli, že tam prostě bude. Co je ale opravdu překvapující, je zdejší Muzeum moderního umění. Úctyhodná kolekce obsahující široký průřez ruskou a sovětskou avantgardou. Díla umělců ze všech končin SSSR, Uzbekistán samozřejmě nevyjímaje. Ptám se na to biletářky, jež mě chválí za  moji ruštinu, a vysvětlení je nasnadě: „Tady to je takový konec světa, že i ten Stalin ty umělce nechal být na pokoji. Tak se sem stahovali a tady žili a tvořili. No ale to muzeum, to je staré teprve pár let. To jsme si tady vydupali,“ říká s hrdostí.

Jen pole s bavlnou

Po tomto osvěžení jedeme dál. Nekonečnou cestu ještě přerušujeme obědem v jakési haluzně při cestě, kde ovšem vaří ten nejlepší plov. To je středoasijská záležitost – mastná rýže se zeleninou a doměkka vařeným hovězím. Jsou na něj náležitě hrdí a fakt je, že je to dokonalost sama. A pak už jen dál a dál ubíhají kilometry a zcela jednotvárná krajina občas narušená vesnicí nebo třeba hřbitovem, který vypadá jako starobylé město. A je tady ohromná spousta polí bavlny. V rámci sovětského plánování byl Uzbekistán určen jako zásobárna této suroviny. Pokud se Ukrajině říkalo obilnice, tak tohle by pak měla být bavlnice. Ovšem k jejich škodě se bavlna dále nezpracovávala, ale v surovém stavu se pouze vyvážela dál. Hlavně do Číny.

Všechno je tu bývalé

Půda začíná být čím dál víc pokryta bílými škraloupy soli, která se zde vysrážela z podzemních vod. Vjíždíme do Moynaku, bývalého prosperujícího rybářského města na břehu bývalého Aralského moře. Prostě z té prosperity tu zůstalo asi tolik jako z toho moře. Takové město duchů. Většina lidí jezdí pracovat do blízkého Kazachstánu, protože tady se nedá dělat vůbec nic. V opuštěných ulicích potkáte spíše jen důchodce nebo naopak děti.

image
Kazašský zloděj kovu sedí na vraku lodi ve vesnici Dzhambul. Je to asi 64 km od města Aralsk.
image
Moynak jsou trochu jako novodobé Pompeje. Je úžasné to vidět, ale rychle prcháte pryč.
Lidé stojí na okraji bývalého břehu moře. Roztroušené vraky lodí jsou jen pro vztek a připomínku jedné z nejhorších ekologických katastrof současnosti. 40 000 pracovních míst v rybářském průmyslu zmizelo. Lidé tu žijí jen ze slaboučkého turistického ruchu.
image
Život klopýtá dál.

Od něčeho nikam během jedné generace

Jedeme až na konec města, kde se půda prudce svažuje. Tak tady začínalo to Aralské moře. Je to děsnej pocit, jako kdyby člověk vypustil vodu z vany. Několik zrezivělých vraků lodí tu stojí v písku jako memento toho, co šíleného se tu stalo. Úplně sám se procházím mezi těmi rezivějícími loděmi a okolní pouští. Vítr se prohání, víří písek a ve vracích dělá meluzínu. Teda opravdu dost depresivní atmosféra. „Jak se to tady mohlo takhle celý podělat?“ říkám si. Ve snaze maximálně zvyšovat produkci bavlny a dalších nesmyslů tady v tý poušti se budovaly irigační systémy odvádějící vodu dál a dál a nikoho nenapadlo, že ta voda asi nemá odkud přicházet. Tohle celé se stalo během pouhé jediné generace, během dvaceti let. Brrrrrr…

Trochu otřesen se vyškrábu k jakési vyhlídkové plošině nebo majáku nebo co to je. Pár mladých Uzbeků se tu fotí, smějou se, a když mě vidí, hned chtějí selfíčko se mnou. No tak jo, proč ne. Asi je dobře, že je to nějak moc nezatěžuje, jen si říkám, jestli si vůbec uvědomují, co, jak a proč se tady stalo. Nasedám do auta a jedem. Cesta zpátky je masakr. Už toho mám tak plné zuby, že se nemůžu dočkat, až se natáhnu. Dnes 15 hodin na cestách. Asi jsem magor. To všechno kvůli neexistujícímu Aralskému moři.

Spočítejte si cenu cestovního pojištění s 50% slevou od Sláva nazdar výletu!
Na kolik dní jedete?
Kolik Vám je?
Kam jedete?
 
Chci se hned pojistit
Sleva bude automaticky započítána.
Pošlete mi slevový kód
Cestujete později? Pošleme vám slevový kód do emailu.
Připomeneme se 4 dny před odjezdem.
Odeslat

Pavel Jirát

Už 14 let žije jako český expat v cizině a užívá si nomádského života už na třetím kontinentě. Pracoval v Kuvajtu, ve Švédsku a Kataru. Zbytek procestoval na vlastní pěst a laptop. Když člověka necítíte, nejste dost blízko. Čtěte jeho Pajero blog (http://www.pajeroblog.cz)

Mohlo by vás zajímat

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK