Tipy a triky Zdraví

Co dělat v případě dopravní nehody za hranicemi?

K havárii se můžete hrozně snadno přichomýtnout i doma a je to stres. Co si ale teprve počít tisíce kilometrů od rodiště Jožina z bažin?

Na fotce nahoře je KKH (Karakoram Highway). Vysokohorská silnice z Kašgaru v Číně do Abbottábádu v Pákistánu znamená 1300 km zábavy na střeše autobusu. Foto: Ivan Brezina.

Na cestách se bojíte přepadení, nemocí, hadů, atentátů… Prostě exotických a výjimečných nebezpečí. Skutečné nástrahy přitom mohou být mnohem banálnější. Ve třetím světě sedí za volanty aut a autobusů často šílenci. Jediný dopravní předpis, který tam ale na silnici platí, je zákon silnějšího. Protijedoucí řidiči zkouší, kdo z nich dvou nevydrží s nervy a uhne dřív, navzájem se vytlačují ze silnice, závodí…

Hluk může vyvolat útok sršní. I tak může začít nehoda v autě.

Na cestopisy-online.cz se dočtete svědectví Čestmíra: „V Pákistánu se dobrý řidič pozná ne podle toho, jak jede, ale jak troubí. Každý autobus má totiž několikatónový klakson, na který se neustále troubí. Představte si situaci: tma, kravál, ve vozidle řev, smrad, permanentně vřeštící klakson a hic… Koukáte se dopředu a vidíte protijedoucí náklaďák. Blíží se, váš autobus k němu a vy pozorujete, že jede přímo proti vám. Vzdálenost se zkracuje, ovšem nikdo nezpomaluje! Sto metrů… Klakson už řve nepřetržitě. Osmdesát metrů… Blikání světel a klakson náklaďáku je nesnesitelný. Padesát metrů, tak už snad… Třicet… deset… pět! Nakonec se oba vozy vyhnou na centimetry těsně!” 


Sjednávat si cestovní pojištění stále znova je otrava a navíc drahé. Pořiďte si pojištění celoroční! Díky našemu webu teď máte 50% slevu. Celý rok za 806 Kč nebo celá rodina už za 1214 korun. Obrovsky ušetříte! Klikněte tady a zadejte slevový kód: SLAVANAZDARVYLETU50 a zaškrtněte dlouhodobé pojištění / platba ročně. 

Šťastnou cestu, dnes řídí řidič sjetý ritalinem

K soupeření, závodění a vzájemnému štěngrování řidičů připočtěte jejich únavu, když jezdína dlouhých nočních trasách bez střídání, hrůzný technický stav vozidel, totálně sjeté gumy, vyčvachtané brzdy, přetížení nejrůznějšími pytli, ranci, krabicemi a dalším nákladem, silnice klikatící se nad strmými roklemi, podemleté lijáky a poničené lavinami…

A taky sem tam i drogy. Novinář Martin Poláček se vydal stopem z Evropy přes Sibiř, Aljašku, Střední a Jižní Ameriku až do argentinské Ushuaie v Ohňové zemi – nejjižnějšího města světa. V knize nazvané příznačně STOP popisuje, jak si v Mexiku jeden z jeho řidičů dal „něco na povzbuzení“. „Periferně zahlédnu, že Ivan Carlos kupuje i devět bílých pilulek. Když se vrátíme do auta, začne prášky drtit a kreditní kartou z nich vytvoří spoustu úzkých lajn, z každé pilulky tři. Sroluje bankovku a začne šňupat, což činí do chvíle, kdy už má mozek jak vápenku. Zbytek prášku ubalí do cigaret, cestou se nám prý budou hodit. ,To není kokain,‘ směje se, ,ale ritalin. Prášek, díky němuž nejsi unavenej a líp se soustředíš – díky tomu můžu řídit celou noc.‘ Dejme tomu, chci mu věřit. Jana doma googluje a píše: ,Jo, fakt to zlepšuje soustředění. Léčí se tím ADHD, porucha pozornosti s hyperaktivítou a potom taky narkolepsie…‘

Čím blíž jsme hlavnímu městu, tím víc je kolem nás kamionů. Někdy kolem půlnoci si uvědomím, že tenhle provoz není normální. Je to jak závod o přežití – auta nalepená jedno na druhé a zfetovaní řidiči se předjíždějí i na místech, kde to z hlediska zdravého rozumu nejde. V počítačové hře by to byla efektní scéna, ale když takhle jedete stokilometrovou rychlostí a nepřipoutaní (protože tu jaksi nejsou pásy), a když jste si navíc vědomi toho, kolik je u krajnice pomníčků, příjemně se necítíte…“

Děj se vůle Alláhova!

V Mexiku jsou řidiči fatalisté, stejně jako v Asii. Tam věří, že případnou havárii stejně neovlivní. K čemu nějaké bezpečnostní pásy, airbagy, dopravní předpisy nebo povinné ručení? Vše je předem předurčeno dobrou nebo špatnou karmou, případně je pozemský osud řidiče a cestujících v rukou vyšší moci (muslimské „Inšalláh!“, tedy „Dá-li Bůh“ nebo také „Děj se vůle Alláhova“). 

image
Cedule na kterou jsme narazili na naší cestě v Ladákhu. Kašmír, Indie.

Pokud se stane nehoda, nemůže za ni riskantní jízda ani špatný technický stav vozidla, ale něco (nebo někdo) nad námi. Takže se řidiči buď nabourají, i kdyby nakrásně dodržovali všechny předpisy a jeli pomalu, anebo se jim nic nestane, i když se budou třeba řítit nocí bez světel, na mol opilí a se zavřenýma očima. Na tomto fatalismu nic nezmění ani vtipně výstražné a v angličtině často rýmované nápisy kolem asijských silnic typu „Nedaruj krev na silnici, ale do krevní banky“, „Arrive in peace, not pieces“, „No race, no rally, enjoy the beauty of the valley“ nebo „If you drink bourbon, you’ll lose your turban“.

Je lepší být nahoře

Na cestách se proto často ocitnete v autobuse řízeném sebevražedným maniakem, který vás zřejmě chce vzít s sebou do nebe. Ostatním cestujícím jeho děsivý styl řízení nevadí, protože se na svět v důsledku své víry dívají stejně jako šílenec za volantem. Pokud se vám to nelíbí, počkejte si na další autobus… Anebo aspoň cestujte ve střešní zahrádce na zavazadla. V řadě zemí to nejen jde, ale je to i hojně využíváno domorodci, protože autobusy bývají přeplněné. Když se pak blíží havárie, aspoň máte šanci seskočit. 

Konkrétně v Asii udávají statistiky jako nejčastější příčinu zranění a smrti západních cestovatelů v Asii dopravní nehody (i z toho plyne zbytečnost paranoidního strachu z přepadení domorodci, uštknutí hadem atd.). Největším rizikem je tedy cestování samo o sobě. Nějaký ten autobus se na horských silnicích občas zřítí do propasti, nějakého toho cestovatele občas srazí bezohledný řidič… Statistické riziko, že se to stane zrovna vám, je ale minimální. 

https://www.axa-assistance.cz/cestovni-pojisteni/?externalpartner=10000430

Do některé z vnitřních kapes svého batohu vložte papír s osobními údaji a adresou příbuzných, plus kontakt na českou ambasádu v dané zemi. Také plechová „psí známka“ na krk s osobními údaji a typem krevní skupiny se může v průšvihu hodit. Zhotoví vám ji v army shopu.

Nástrahy autostopu

Stopování není úplně bezpečné nikde na světě prostě proto, že nikdy nevíte, ke komu si sednete do auta. Může to být opilec, nezkušený začátečnický řidič, magor, sexuální agresor nebo tohle všechno dohromady. V řadě zemí světa se navíc za autostop běžně platí, což může vést ke konfliktu s řidičem, kterému se zdá, že dostal málo. Stopem jsme se najezdili opravdu hodně po Evropě a poměrně dost i po Asii, aniž by se nám stalo něco zlého. Je ale dobré vědět, jak minimalizovat riziko.

Spočítejte si cenu cestovního pojištění s 50% slevou od Sláva nazdar výletu!
Na kolik dní jedete?
Kolik Vám je?
Kam jedete?
 
Chci se hned pojistit
Sleva bude automaticky započítána.
Pošlete mi slevový kód
Cestujete později? Pošleme vám slevový kód do emailu.
Připomeneme se 4 dny před odjezdem.
Odeslat

Žena by ve třetím světě (ale ani v Evropě) zásadně nikdy neměla stopovat sama (ano, máme i na SNV reportáže od spokojených sólo cestovatelek třeba po Africe, je na vás, co je ještě přijatelné riziko). Stává se tak totiž příliš snadným cílem. Pokud cestujete stopem ve smíšené dvojici, dodržujte několik jednoduchých „zdravě paranoidních“ bezpečnostních zásad. Stopující dívce řidič spíš zastaví, ale do auta pak vždy nastupuje první muž, aby řidič nemohl s dívkou nečekaně ujet. Muž si sedá mezi řidiče a dívku, aby zabránil případnému fyzickému kontaktu. Pokud si dáte zavazadla do kufru auta, sedí při vystupování muž v kabině, dokud dívka neotevře kufr a nezačne bágly vyndávat. Jinak totiž riskujete, že vás řidič nechá oba vystoupit a pak dupne na plyn a ujede i s vašimi zavazadly.

image
Náš kamarád Mirek (vlevo) se vykašlal na pravidlo cestování do divoké přírody ve skupině. Už nežije.

Jak umřel náš kamarád Mirek?

V neobydlených oblastech můžete snadno zabloudit, což platí třeba pro poušť, džungli, hory. V horách se navíc může náhle zhoršit počasí. Pokud nemáte s pobytem v přírodě zkušenosti, vyplatí se najmout si místního průvodce, který většinou nebývá příliš drahý. Před odchodem do pustin je dobré dát někomu vědět, kam jste vyrazili. Příbuzným a známým napište mail, že se chystáte tam a tam, na tu a tu trasu, a k mailu byste se měli vrátit tehdy a tehdy… Kdyby se vám snad nedej bože něco stalo, záchranářům to ulehčí práci. Zaregistrujte se také do databáze Drozd, viz náš článek tady. Doporučujeme také, abyste mimo civilizaci nevyráželi o samotě. Dodržujte osvědčené horské pravidlo minimálně tří lidí. Pokud se jednomu z vás něco stane, druhý zůstane s ním a třetí jde pro pomoc. 

Na podcenění tohoto pravidla bohužel doplatil Mirek, který s námi projel první dvě dlouhé cesty po Asii. Pak jsme o něm pár let neslyšeli, až jednoho dne přišlo parte. Ukázalo se, že Mirek odjel na vlastní pěst do Indie a v září 1998 vyrazil na trek přes pětitisícové sedlo do Zanskaru. Úplně sám, do velké nadmořské výšky, a navíc těsně předtím, než hory každý rok zapadávají sněhem… Jeho tělo našli až v březnu 1999 v odlehlé části hor ve stanu zasypaném odtávajícím sněhem. Ležel prý ve spacáku a vedle sebe měl ešus s nedojedenou polévkou. Zabila ho výšková nemoc, infarkt, náhlá sněžná bouře, nebo v horách prostě zabloudil? To už se nikdo nedozví. Jisté ale je, že nešlo o přepadení. Všechny cenné věci včetně foťáku a peněz měl totiž Mirek u sebe. Po dohodě s českou ambasádou zanskarští domorodci jeho tělo na místě spálili a popel poslali rodičům na Moravu… 

Ivan Brezina

Na desítkách výprav do asijských zemí prožil více než tři roky života. Je autorem legendárního cestovního průvodce Cesty na východ (o pozemní trase z Česka do Indie) a jako novinář se specializuje hlavně na cestování. Píše třeba pro přílohu Víkend MF Dnes, také pro Travel Digest, Koktejl nebo Elle. Pro cestovatelský pořad Objektiv České televize natáčí reportáže, kterých bylo až dosud odvysíláno více než osmdesát.

Mohlo by vás zajímat

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK