Padající kameny, bahno, cesty bez krajnic, divočina i pomníčky u cesty. Kam vyrazit, nejen když chcete provětrat fáro.
Na fotce nahoře je rumunský Fagaraš. Foto: Doga Ozyurekli. Pro detaily o místech na mapě si ji otevřete kliknutím na její název v novém okně:
Sjednávat si cestovní pojištění stále znova na každou cestu je neskutečná otrava. Pořiďte si pojištění celoroční! Díky našemu webu teď máte 50% slevu. Celý rok za 806 Kč nebo celá rodina (dva dospělí + všechny děti) už za 1214 korun. Obrovsky ušetříte! Klikněte tady a zadejte slevový kód: SLAVANAZDARVYLETU50 a zaškrtněte dlouhodobé pojištění / platba ročně.
Transfagaras
Fagaraš je nejvyšší rumunské pohoří s vrcholem Moldoveanu dosahujícím 2500 metrů nad mořem, které patří mezi nejnavštěvovanější v Rumunsku. „Na severu mlha, na jihu travnaté a skalnaté srázy, mezi nimi ostrá hranice. Vlny, vichry a déšť. Mnoho křížů zmrzlých a zbloudilých na fagarašském hřebeni,“ napsal o tamních horách Miroslav Nevrlý. Nejde ani tak o cestopis jako o filozofickou esej, filozofické rozjímání vás nejspíš popadne, když se po úpatí průsmyku budete šplhat autem nahoru až do výšky přes 2000 metrů (i proto je od listopadu do konce června horský úsek zavřený). Cesta začíná jako piánko, šine se po dvouproudé asfaltce mezi lesy. Pak začne stromů ubývat a vám dojde, proč auta před vámi zastavila a lidé vylézají ven. Výhled na dlouhé údolí a horský masiv kolem totiž bere slova z pusy – otevřený zelený průzor posetý kameny a bez stromů, které hezké počasí zalilo sluncem a na němž se točí ve všech úhlech šedá stezka. Silnice vznikla za Ceauşescuovy vlády v 70. letech, současnou podobu má od roku 1980. Je to jedna z nekrásnějších cest na světě, za jejíž výstavbu zaplatilo několik desítek lidí životem.
Výchozí bod: Cartisoara
Konec: Curtea de Arges
Vzdálenost: 114 km, tři hodiny cesty. S vyhlídkami zabere jízda i celý den.
Nejlepší doba na cestu: všední den ráno. O letních víkendech jde o oblíbené výletní místo a můžou vás potkat zácpy.
Nejvyšší bod: jezero Balea, 2024 m n. m.
Více info na: romaniatourism.com
Passage du Gois
Ostrov Noirmoutier spojuje s francouzskou pevninou unikátní 4,5 kilometru dlouhá cesta, kterou dvakrát za den zalije příliv. Mořská voda stoupá do výšky až čtyř metrů. Po silnici projížděli několikrát cyklisté během Tour de France a běží se tu také speciální závod. Ti nejrychlejší dobíhají po kolena ve vodě, ti na chvostu musí do cíle doplavat. Místní radí na cestě neokounět moc dlouho, pokud se z moře loví auta, jde vždy zaručeně o turisty. Pro takové nešťastníky jsou po cestě rozmístěné vysoké věže s jakýmisi koši, které poskytují útočiště, dokud voda neopadne.
A ještě jedna rada na závěr: na Noirmoutier se dá dostat i normálně po mostě kousek vedle. Ale kdo by se chtěl ochudit o dobrodružnou jízdu/plavbu s Atlantským oceánem za zády?
Kde: Francie, Vendée department. Cesta vede z Beauvoir-sur-Mer na ostrov Noirmoutier
Více info na: webu ostrova.
Atlanterhavsveien, Atlantická cesta
Cesta po norském pobřeží neohromí nebezpečím, ale krásou určitě. Podle některých jde dokonce o nejúžasnější roadtrip na světě. Původně měla místo osmikilometrové silnice vést železnice, ale nápad se několik desetiletí odkládal, a tak nakonec města Vevang a Karvag spojila silnice, kterou podpírá osm různých mostů. Auta se tu prohánějí od července 1989 a cesta sama patří k nejnavštěvovanějším místům v Norsku. Norové mají velmi přísné rychlostní limity a platí se tu vysoké pokuty, ale zrovna po téhle cestě není kam spěchat.
Atlanterhavsveien umí být stejně malebná jako drsná, pokud se tu rozpoutá bouře, vysoké vlny zavalují cestu s dunící silou. Pro blízké setkání s oceánem se zastavte u vyhlídky Askevågen, mezi vámi a živlem bude jen skleněná zábrana.
Více info: Fjordnorway nebo na oficiální stránce jejich turismu.
Route de la Bonette
Pokud máte rádi výhled z opravdové výšky, pokořte průsmyk mezi Itálii a Francií ve výšce přes 2700 metrů nad mořem, v národním parku Mercantour. Col de la Bonette je horské sedlo s jednou z nejvýše položených silnic v Evropě, která vede kolem vrcholu Cime de la Bonette. Průsmyk je průjezdný od června do října, cesta je dost široká pro dvě auta, ale méně zkušeným řidičům se při pohledu dolů může zdát o dost užší. Je také velmi oblíbená u cyklistů, kteří se ji snaží každoročně zdolat, čtyřikrát byla součástí závodu Tour de France.
Více info: Na webovkách cesty. Ano, i silnice mají internet.
