Architektura Kulturní šok Gruzie

Gruzie: vymydlené výškové budovy i vůně chačapuri

Chcete panenské hory i čisté moře, historii i exotiku, odpočinek i dobrodružství, milé domorodce, bohatou kulturu, dobré jídlo a pití, přátelské ceny? To vše dohromady v turisticky ještě neznásilněné zemi?

Tak tady to máte. Ale pospěšte si, Gruzie přitahuje stále více a více pozornosti druhu homo turisticus. „Je to ta nejlepší země na světě,“ slyšela jsem během dvou týdnů od několika různých lidí. Tak jsme jeli taky. A nelitujeme.

Nejdřív koupačka

Náš pobyt v Gruzii jsme se rozhodli odstartovat válečkou u moře v Batumi. Něco jako místní Brno se 150 000 obyvateli (hlavní Tbilisi má 1,3 mil.). Z Prahy se tam dostanete buď s přestupem v Minsku, nebo v Istanbulu. My jsme vložili své životy do rukou pilotů z Turkish Airlines, a díky tomu se na šest hodin ocitli v mumraji šestého nejvytíženějšího evropského letiště, které evokuje Babylon či svět, ve kterém se odehrávají hvězdné války. Sem do Istanbulu by se měli povinně vysílat všichni xenofobové, neboť se tu v potkávají (alespoň na letišti) obyvatelé všech kontinentů, kultur i barev. V místní kuřárně jsem například vyslechla náhodnou konverzaci Itala, co žije už dvacet let v Austrálii, a Vietnamce, co žije celý život v Praze. K mému velkému překvapení na rozdíl od Itala mluvil Vietnamec o svém současném bydlišti jen hezky.

Naše jízda Národním parkem Mtirala, 20 km od Batumi. Celkově je tady docela vlhko:

Nové skleníky okupují staré město

Letiště v Batumi nás naopak potěšilo svou kompaktností. Cestou do města projíždíme centrem města a podél pět kilometrů dlouhého pěšího bulváru, pár kasin a jedné sochy jako od Davida Černého, která je poctou náboženské toleranci. Výhled na panoráma přístavního zálivu Černého moře jsme si pak užívali z téměř prázdných severních pláží celý týden. Je to ale přísný futurismus. Město se v posledních deseti letech hodně činí, pokud jde o stavby ze skla a oceli, a ty jsou, obzvlášť v kombinaci s rozpadající se starou čtvrtí, opravdu působivé. Mimochodem jedna praktická: nebuďte tak hloupí jako já a nezapomeňte si před vstupem na gruzínskou půdu vypnout datový roaming a zavolat do banky se zeptat, jestli vám tam bude fungovat platební karta. Obojí vám ušetří dost peněz za telefon.

Mekáč s benzinkou obklopený paneláky míjíte hned cestou z letiště. Tento „nejkrásnější mekáč na světě“ nedávno obdivoval Gebrian na Streamu.
Na úvodní fotce článku je náš grafik Petr a luxusní a na hlavu postavený restaurant Up&Down, na který narazíte hned mezi letištěm a městem. Je to první budova v Gruzii postavená vzhůru nohama. Vypadá jako zmenšený Bílý dům. Těžko říct, co tím architekt chtěl říct. Kuchyně: gruzínsko-svahilská. Prosím?
A po fastfoodu trochu lokálního slowfoodu. Pivo tady mají kupodivu dost dobré. A ty kuličky, to jsou houby a to vpravo nahoře taky, jen se sýrem.

Země silničních sebevrahů

Gruzínci, proslulí svou pohostinností, jsou otevření a hrdí lidé žijící okamžikem, což dokládá mimo jiného i způsob, jakým probíhá v téhle zemi silniční přeprava. Ta vám asi způsobí drobný diskomfort pokaždé, když se do ní jakkoliv přimícháte. Kdo se naučil přecházet v Gruzii, přejde dle mého už všude. Ani v Indii či na Balkáně jsem neviděla tolik riskantních manévrů, při kterých se prostě musíte spolehnout, že vaše okolí stačí včas zareagovat. Pruhy na silnicích, značky ani předepsanou rychlost nerespektuje fakt nikdo. Časem si samozřejmě trochu zvyknete a asi i otupíte a prostě se po vzoru místních vrháte do vozovek i vy.

Turecko se míchá s Asií a Evropou

Hodně velká část společenského života se nejen v Batumi odehrává přímo na ulici, lidé tu posedávají, klábosí či obchodují, genius loci ve městě je cítit pouhých 20 kilometrů vzdáleným Tureckem, ale i velkou gruzínskou touhou být evropským státem. Ta se tu projevuje například na vymydleném náměstí Evropy či na zeleném bulváru se spoustou atrakcí, ve který přechází městská pláž. Na místním bazaru či autobusovém nádraží se zase ocitáte hluboko, ale hluboko v Asii. Ve městě najdete kromě kostelů i mešitu a synagogu. Vládne tu všeobecná tolerance.

Taxikáři jsou stejně ostří jako u nás

Až vás přestane bavit válení se v oblázcích u moře, užili jste delfinárium, lanovku i vysedávání v místních kavárnách či bistrech, zkuste Národní park Mtirala. Z Batumi jeďte autobusem č. 13 do obce Chakvi a pak budete muset taxíkem divočinou po velmi špatné silnici. Tenhle národní park je emhádéčkem vskutku těžko dostupný. Nedělejte tutéž chybu jako my, kteří se při čekání na autobus v Batumi v podstatě nechali znásilnit velmi invazivním taxikářem. Nebylo to hezké (pozn. redakce: tento pleonasmus jsme autorce laskavě ponechali v textu). Nejen v Gruzii platí, že když vás někdo nutí, abyste využili jeho služeb, pryč od něj. Vezměte si taxíka až z malé vísky Chakvi, fakt.

Nejhustší les na světě

Nebojte se.  Moc to během prvních pěti kilometrů chůze tak nevypadá, ale i tady se můžete najíst a vyspat v posteli. A taky se projít lesem, který kromě normálních dřevin sestává z rododendronů, ořešáků, třešní a rostlin, které známe z Česka jako pokojové květiny. Okruh, který vede kolem vodopádu a jezírka, je dobře značený, dlouhý asi 9 km, a i přes neustálé stoupání a klesání se dá v pohodě zvládnout, i když nejste mistr světa něčeho.

Vezměte si ale pořádné boty, aspoň tenisky, a nezapomeňte si domluvit odvoz zpátky do civilizace. Ať nedopadnete jako my. I když jsme měli štěstí, na nejbližší maršutku (minibusíky, které staví na mávnutí, systém, co funguje napříč celou zemí) nás tou pekelnou silnicí odvezl pozdě večer ochotný zaměstnanec parku za úplatek 20 lari (200 korun). Ale ten tam příště třeba nemusí být. I když mám dojem, že by se vždycky našel někdo jiný. Jako všude v Gruzii.

Romantická pláž s výhledem na průmyslový přístav v Batumi. Černé moře.

Je zajímavější Kavkaz, nebo Stalinovy děti?

Když přišel čas opustit Kolchidskou nížinu, váhali jsme kam. Do Kutaisi, bývalého hlavního města Gruzie na úpatí Velkého Kavkazu? Do Gori, Stalinova rodiště, či někam úplně jinam? Nakonec vyhrálo městečko Bordžomi s přilehlým národním parkem Bordžomi-Charagauli v Malém Kavkazu. Místní subtropické lesy si kdysi dávno oblíbil i Michail, syn ruského cara Mikuláše I., a zatrhl v něm ilegální lov i těžbu dřeva. Tak položil základy budoucímu chráněnému území. No vida, občas i Rus umí být Gruzii ku prospěchu.

Němci přinášejí pořádek

Po vzoru Michaila jsme si domluvili bydlení v poklidné vsi Likani, ze které startuje většina z 12 turistických tras v parku o výměře 85 000 hektarů. Dle libosti se tu můžete toulat (nebo jezdit na koni) pár hodin, dní či celý týden, aniž by vás rušily jakékoliv výdobytky civilizace. A protože park spravují Němci (ať už z jakéhokoliv důvodu), zhruba tak na půl cesty mezi Likani a Bordžomi se nachází na místní poměry obří infocentrum, kde si vás zapíší, aby vás mohli hledat, kdybyste se ztratili, prodají vám podrobnou mapu celého parku na kvalitním papíře, zodpoví veškeré vaše dotazy a v zimě půjčí sněžnice. A pak už vám nic nebrání vydat se do divočiny. Tam si nejspíš uvědomíte, že místa je na téhle planetě pořád dost. A až se vám zasteskne po civilizaci, nasyťte se pak v Bordžomi, které je jakýmsi mixem Mariánských Lázní a matějské, a určitě si zalezte do místního termálního koupaliště.

Batumi: Nemůže chybět výlet lanovkou na místní Petřín. Z horní stanice lanové dráhy Argo se pak vydejte pěšky dolů. Starou a rozpadající se částí města dojdete zpět k moři:

Je libo gruzínských pochoutek?

Tbilisi. Poslední tři dny před cestou domů jsme se do něj zamilovávali víc a víc. Ani město založené v pátém století se nebojí experimentovat s moderní architekturou a klidně si do historického centra vrzne most ze skla a oceli. Kupodivu ani nás, co po zbytek roku žijeme v pražském skanzenu, to nijak nedráždí. Spíš naopak.

Více zajímavostí v naší galerii:

A až toho na vás bude moc, zalezte si do oázy klidu a restaurace Sofia Melnikova´s Fantastic Douqan a dejte si místní khinkali. Prý je nejlepší ve městě a na rozdíl od jiných restauračních zařízení v téhle zemi se tu stále připravuje ručně. Tohle tradiční gruzínské jídlo je ve zkratce něco jako ruské pelmeně a v Douqanu vám je naplní tím, co si naporoučíte (tady je náš článek o skvělé české pelmeňárně).

“Nejvíc mě překvapilo, že Gruzínci nechovají žádnou nenávist k Rusům. I přes všechny křivdy, co v historii zažili. A vlastně zažívají dodnes. Rusové například opakovaně guerillově posunují hranici mezi jimi okupovanou Jižní Osetií a Gruzíí tajně o desítky metrů za noc.”

Ve Tbilisi ale uspokojíte i negruzínské chutě. Ve čtvrti Didube se mísí všechny možné kultury (tak to ve Tbilisi bylo odjakživa) a na každém kroku tu narazíte na indický nebo marocký podnik.

Spočítejte si cenu cestovního pojištění s 50% slevou od Sláva nazdar výletu!
Na kolik dní jedete?
Kolik Vám je?
Kam jedete?
 
Chci se hned pojistit
Sleva bude automaticky započítána.
Pošlete mi slevový kód
Cestujete později? Pošleme vám slevový kód do emailu.
Připomeneme se 4 dny před odjezdem.
Odeslat

Koupačka u Stonehenge

Protože se Tbilisi i přes svou nadmořskou výšku umí v létě rozpálit do běla, možná se vám bude hodit informace, že taxík k tzv. Tbiliskému jezeru vás nevyjde draho. Oblíbené koupací místo je vlastně nádrž, voda v ní je čistá a díky oblázkům vyvolává vzpomínky na moře. Nechybí stánky s občerstvením, ale hlavně „gruzínský Stonehenge“, na kterém jsou vytesány klíčové momenty z gruzínských dějin i života Ježíše Krista. Co víc si přát? Snad jen to, aby tu město v blízké budoucnosti nepostavilo obří zábavní park. Ale vlastně už to má v plánu. Takže spěchejte, nebo počkejte. Podle vaší nátury.

Natálie Veselá

Cestuje ráda do všech směrů, nejradši ale na jih a na východ. Miluje orient se všemi jeho chutěmi, vůněmi a kraválem a sní o tom, že si na důchod pořídí plážový bar někde u Černého moře.

Mohlo by vás zajímat

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK