Češi žijící v cizině Nizozemí

Holandsko je krásné. Když tam nejste jako aupair.

  • Příroda
    3
  • Památky
    6
  • Party faktor
    10
  • Pro děti
    7
  • Cenová dostupnost
    2

Holandsko je mojí evropskou destinací číslo jedna. Lidé tam jezdí na kolech, pořád a všude, takže jsou neustále dobře naladěni, protože při sportu se vylučují endorfiny. Všichni jsou fit a ve formě a mají zadek radost pohledět. Další kladné body musím připsat holandské architektuře, cihlovým řadovým domkům, síti kanálů, na kterých se dá jezdit loďkou, tulipánům, větrným mlýnům – prostě kam se člověk pohne, krása střídá nádheru. Holandsko je místo, kde chcete alespoň na chvíli bydlet.

A tak jsem se rozhodla. Chtěla jsem zkusit žít v zahraničí a zlepšit si angličtinu. Odjet jako aupair bylo nejjednodušší řešení – hostitelská rodina vás ubytuje, nakrmí, dostáváte kapesné, nepracujete full time a máte spoustu volného času. Celé je to víc dovolená a zábava než práce. Alespoň tak to na webových stránkách různých aupair agentur popisují mladé a usměvavé slečny, které na fotce objímají jedno až tři roztomilé děti. Jejich příběhy jsou ve všech případech pozitivní a celé to vypadá jako výborná zkušenost a nezapomenutelný zážitek. Odjela jsem za skvělým zážitkem a přivezla si trauma.

Děti v Holandsku, já jako aupair.
Chicken gang.

Trauma z neustálého deště, zimy a šedivého nebe. Z všudypřítomných cyklistů, kteří jezdí, jako by nikdo další neexistoval. A je jedno, jestli jste chodec, cyklista nebo řidič auta. Trauma ze tří rozmazlených dětí, které jsem měla na starost. A ze dvou myší, které po většinu času mého pobytu v Haagu běhaly v přízemí našeho domu.

Řinčení zvonků je nejčastějším zvukem, který na ulicích uslyšíte.

Na kolo jako dopravní prostředek jsem se těšila. Ale není všechno zlato, co se třpytí. Cyklisté jsou všude, jezdí rychle, cinkají zvonky jako blázni, křičí něco nesrozumitelného, co v překladu bude v tom lepším případě jen „uhni“, v horším peprná nadávka. Kolo má přednost před chodci i auty. Cyklisté vládnou. Teroristického útoku jsem se nebála, smrti sražením cyklistou jsem se obávala každý den. V helmě budete vypadat jako blázni, ale doporučila bych ji jak cyklistům, tak chodcům.

Holandský hipster bar
Slovo cyklokultura tu má o dost plnější význam.

A to obrovské množství kol taky musíte někde zaparkovat. Celý Haag je vlastně jedno velké parkoviště pro kola. Jsou přikurtovaná všude, kde se dá. A pak existují i oficiální parkoviště na kola. Tam jsou jich stovky.

Pokud nemáte obzvlášť dobrou paměť nebo si místo, kde jste kolo nechali, nezakreslíte na papírek, dost možná už jej na parkovišti nenajdete.

Co se sítě kanálů týče, je to opravdu romantika. Holanďané jsou velmi čistotní, takže neuvidíte žádné plovoucí odpadky, a protože je tam na střídačku zima a strašná zima, není šance, že by kanály zapáchaly jako třeba v horkých Benátkách. Perličkou je parkování aut podél kanálů. Pokud máte s podélným parkováním problém, pak přeji hodně štěstí. U kanálů totiž nejsou žádná zábradlí nebo jakékoli zátarasy. Několikrát jsem byla velmi blízko scénáři: Auto hup do vody.

Parkování v Haagu je jedním kolem ve vodě.
Auta tady parkují skoro ve vodě.
Pláž Scheveningen v Haagu
Pláž Scheveningen v Haagu. Místní jsou mnohem otužilejší. Chodí se tu koupat do Severního moře i na silvestra. Je to tady populární zvyk. Daly to i ty moje satáňata (4, 6 a 8 let).

Jestli chcete vidět tulipány jinde než na trhu, vyberte si pro návštěvu Holandska lepší termín než já. Od září do března v zahradách prostě nerostou. Mimochodem, tulipány vůbec nejsou původem z Holandska, ale dovezli je sem z Turecka. Nicméně Holandsku slušely víc, a tak se z nich stal jeden z nezaměnitelných symbolů. Stejně tak jako větrné mlýny. Výlet za mlýny určitě doporučuji.

 

Jestli si myslíte, že v Holandsku mají i jiné počasí než déšť a zimu, tak nemají.

Moje holandská rodina mi tvrdila, že mají až 5 dní v roce krásné počasí. Nevtipkovali. Uznávám, že od podzimu, zimy a začátku jara nejde čekat nic moc jiného, ale i přesto mi smyčka déšť-vítr-zima-mráz na radosti nepřidávala. Člověk se ale přizpůsobí všemu. Na jízdu na kole v dešti jsem si zvykla poměrně rychle, stejně tak na jízdu na náledí. Přestala jsem řešit promoklost mě i dětí, pochopila jsem záhy, že celé Holandsko je díky chladu vlastně nonstop nastydlé a má rýmu a nikdo prostě nebude smrkat do kapesníku – dospělí popotahují, děti mají celý den nudli pod nosem. Protože mají Holanďani zdravý přístup ke kolům a čerstvému vzduchu, děti si hrají více venku než vevnitř, a to za každého počasí. Hezký zvyk. „Moje děti“ byly po celý čas mokré, zabahněné a ušmudlané, ale jak pravili rodiče – šťastné. Já jsem jen podotkla, že v Čechách by působily zanedbaně a nejspíš by domů přišla na kontrolu sociálka.

Cargo bike, Nizozemí
Extrémistická verze holandského nákladního bajku.

Jedna věc mi utkvěla v paměti jako nic jiného. Cargo bike, ve kterém jsem vozila děti. Jedná se vlastně o kolo s obrovským „košíkem“ vepředu, kam se vejdou dvě až čtyři děti. Dvě jsou lepší varianta, se čtyřmi se modlíte, aby po cestě nepadla na semaforu červená a nemuseli jste zastavit. Protože rozjet se je pak umění. Naučit se sebevědomě a beze strachu řídit cargo bike s živým nákladem je náročné nejen fyzicky, ale hlavně psychicky – musíte být neustále ve střehu a předvídat, kdy se které dítě kam nakloní nebo se nedejbože postaví. A vy pak musíte tenhle nečekaný pohyb vybalancovat. A když už jsem si myslela, že jsem cargo bike profesionál, přišel sníh a náledí. Jízda tak dosáhla úplně nových, nepoznaných rozměrů.

Jela jsem do Haagu dělat aupair, protože mám ráda děti. Zhruba o měsíc později jsem si u večeře s mými třemi malými svěřenci uvědomila, že nic antikoncepčnějšího jsem si nemohla vymyslet.

Markéta Patková, Nizozemí
Jak zpívají Queeni, I Want to Ride My Bicycle. Ale především je potřeba si hlídat barvy.

Chtěla jsem psát víc o dětech a o aupair zkušenosti. Ale vzpomínka na ta tři malá satáňata převlečená za děti ve mně i dnes, se čtyř letým odstupem, vyvolává pocit úzkosti a tik v oku. Holanďané totiž při výchově svých dětí dávají prostor jejich individualitě, a to již od raného dětství, a nechtějí potlačovat jejich názor. Takto mi to alespoň bylo vysvětleno. Zní to hezky, ale v praxi to znamená, že děti neznají slovo ne a nemají vytyčené žádné mantinely, co si můžou a nemůžou dovolit.

Vzniká z toho spratkovitost a nevychovanost, a ne jedinečná revoluční osobnost. Ale já byla aupair, čili kombinace taxikáře, kuchařky a služky. Výchovné působení se ode mě neočekávalo.

Moje nervy to v jedno obzvlášť uřvané odpoledne nevydržely a uvědomila jsem si, že je na čase to zabalit. Občas byly děti milé a hodné, ba dokonce roztomilé a sladké. Ne, že by 24 hodin 7 dní v týdnu byly nesnesitelné. To bych jim křivdila. Ale když si sedmiletý kluk neumí utřít zadek, ale rodiče jsou na něj pyšní, že už se v noci nepočůrává a nemusí nosit plínky jako někteří jeho kamarádi, zůstává nad tím rozum stát. Jo a ten zadek jsem samozřejmě musela utírat já!

Co dalšího mají v Holandsku a není to sýr:

Spratkovitý andílek Bonnie.
  • V barech a hospodách se ve většině případů nesedí, ale postává venku – za každého počasí. Holanďané si koupí jednu třetinku piva a srkají ji hodinu.
  • Typická holandská jídla jsou všechna nezdravá a tučná. Ještě že jezdí na těch kolech, jinak by všichni měli nadváhu. Jsou to: masové koule s hořčicí, hranolky s majonézou, stamppot – kaše s kyselým zelím a klobásou.
  • Doma nemají v oknech záclony. Při večerní procházce tak můžete okukovat interiér jednotlivých domů nebo zkouknout, co mají právě k večeři na talíři.
  • Hausboty na kanálech vypadají malinké, ale je to vlastně docela velký a šikovně udělaný prostor. Celoroční bydlení na hausbotu je jen pro zbohatlíky.
  • Mají obrovské množství muzeí (v Amsterdamu je jich snad přes 40), kde je dobré trávit čas, když zrovna venku prší. Což je skoro pořád. Ale jak napsal Coelho: „Žijeme skutečností, ne minulostí.“ Takže kdo by chodil do muzeí (krom turistů).
  • Krásné malé kavárny jsou na každém rohu. Protože venku je nevlídno, je lepší trávit čas v kavárnách. Ale s našimi hipster vymazlenými flat white s coffee artem se to nedá vůbec srovnat. To k nim vůbec nedošlo.
  • V Amsterdamu je potřeba stáhnout si do telefonu online mapu, ve změti ulic a uliček se ztratí každý.
  • Myši jsou doma docela běžné, a to díky blízkosti kanálů. Většina rodin má proto doma kočku. Psi v Holandsku moc nefrčí.
Holandsko, sýry
Národní fetiš servírovaný jako exkluzivní zboží.

Věděli jste, že:

  • Holanďané jsou nejvyšší populací na světě.
  • Hroby se pronajímají na 10-20 let. Neprodávají se z důvodu nedostatku místa.
  • Za okno/výlohu v Red Light Districtu v Amsterdamu platí dámy minimálně 50 eur na den.
  • Mnoho Holanďanů má poměrně vtipné příjmení, protože Napoleon kvůli výběru daní za okupace Nizozemí nařídil, že si Nizozemci příjmení musí sami zvolit. Do té doby si vystačili s křestními jmény. Domnívali se, že je to krátkodobá záležitost, a tak si často jako výsměch Francouzům volili komická nebo urážlivá jména. Vznikla pak skutečná jména, která jim zůstala dodnes.

Markéta Patková

V dětství byl jejím favoritem Willy Fog a jeho cesta kolem světa za 80 dní - drží se toho do dnes. Sice si nemůže vzít 2,5 měsíce dovolenky, ukořistit spoustu peněz a sfouknout to na jeden zátah, ale s radostí si to procestování světa rozloží do následujících 50 let života.

Nizozemí

Španělsko

Německo

Nový Zéland

Kolumbie

USA

Finsko

Rusko

Afrika

Kazachstán

Island

Libanon

Uzbekistán

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK