Tipy a triky Írán

Írán: 7 míst, která rozhodně nesmíte vynechat

Z nekonečné záplavy zajímavých míst vybíráme nejlákavější perské perly.

Dávná perská říše (od roku 1979 Írán) je v posledních letech stále častějším cílem českých cestovatelů. Není divu: je tu levně, bezpečně, nepotkáte tu davy turistů, a dokonce ani mekáč! Proč tam jet, jsme vám vysvětlili ZDE. 

Na fotce nahoře je jeden z tradičních perských zápasnických stylů Košti. Je to spojené s mnoha rituály a taky s cihlovým domem síly (alias starověkou posilovnou) zvaným zurkána. Zurkána má výklenek, kde sedí bubeník (moršed), který během bubnování zpívá a recituje básně. Tohle potřebují naše posilky! Všechno to je zapsané v UNESCO jako něco extra unikátního. Klidně si tam můžete zajít dát čaj a zírat na kluky. 

Íránské holky koukají na palác v Susa. Podobně jako Persepolis je další z historických metropolí v Íránu.
Persepolis (Persepole)
Megalomanská metropole, kterou zničil Alexandr Veliký a název znáte z komiksu

Symbolem perské národní identity a starobylosti kultury jsou velmi monumentální ruiny asi sedmdesát kilometrů severovýchodně od Šírázu. Dnes se jim říká Tacht-e Džamšíd (Džamšídův trůn). Okolní obyvatelé totiž v průběhu věků zapomněli skutečnou historii místa a začali ho považovat za sídlo mytického perského krále Džamšída. Teprve během 17. století začaly kresby rozvalin pronikat do Evropy, což vedlo k odhalení, že musí jít o zničenou metropoli Peršanů, zmiňovanou ve starých antických textech. 

Megalomanská prezentace

Když třetí achájmenovský král Dáreus I. (522–486 před Kristem) kolem roku 518 př. Kr. přenesl do Persepole centrum perské říše, dělal to se záměrem ohromit. Králům všech ostatních zemí světa chtěl ukázat, jak jsou proti němu malí. Uřízl proto vrcholek hory a začal na něm okázale budovat „nejbohatší město pod sluncem“ – jedno z největších center tehdejšího světa s dokonale přehnanými formami a rozměry. Od té doby se Persii říkalo „Říše krále králů“. Vládci podrobených národů se sem každý rok na jaře sjížděli, aby tu přísahali věrnost perskému králi a platili mu daně. Hlavní část Persepole vznikla v letech asi 518–424 před Kristem. Tři největší achaimenovští panovníci (po Dareovi jeho syn Xerxes a vnuk Artaxerxes) tu postupně vystavěli obrovský palácový komplex, který po jejich smrti už nedoznal velkých změn. 

Velký muslimský náboženský svátek Ašúra. V šíitském islámu tyto smuteční obřady připadají na den 10. muharramu. Připomíná smrt Husajna v bitvě u Karbalá v roce 680. Na fotce veřící v mešitě Karbala v Teheránu.
A pro změnu jiný dress code. Truchlení žen nad obětmi irácko-irácké války. Proběhla v letech 1980-88.

Zařízli to těsně před dokončením

V roce 331 pak Persepoli dobyl a zničil Alexandr Veliký. „Město nebylo ještě ani dostavěné, když ho Řekové vypálili,“ povzdechl si tu v roce 1957 Nicolas Bouvier. „Vedle sloupů rozpukaných žárem tu objevíte kolosální býčí hlavy, které pořád ještě čekají na své uši – měly být vysochány zvlášť a poté připasovány. Tohle sousedství nastíněného a vypleněného dodává rozvalinám dvojznačně hořkou příchuť: smůla být zničen a přitom ani pořádně neokusit života…“

Já se snad zapálim

Alexandr prý Persepoli zapálil jen proto, aby se Peršanům pomstil za vypálení Athén během řecko-perských válek. Podle historika Plutarcha si odtud Alexandrova armáda odvezla pohádkovou kořist na celkem 20 000 mezcích a 5000 velbloudech. Opuštěné ruiny pak po celá staletí sloužily jako zdroj levného stavebního kamene. Ale i to, co tu zbylo, rozhodně stojí za vidění. Na umělé skalní terase o rozměrech 530 × 330 metrů stojí zbytky paláců, chrámů a nejrůznějších náboženských budov z temně šedého mramoru. Ohromí vás už svou velikostí a rozlehlostí, přesahující všechna měřítka. 

image
Nebojte se, Írán je i moderní. Pohled z místní věže a chlouby Milad telecommunications tower na mimoúrovňovou křižovatku v Teheránu.

Kandovan (Čendován)
Skalní vesnice troglodytů

Asi padesát kilometrů jižně od Tabrízu leží na pravém břehu říčky „íránská Kappadokie“ nebo také „vesnice troglodytů“, jak je někdy poněkud klišovitě přezdíván Kandovan (Čendován). Podle legendy byl založen v 13. století perskými vojáky, kteří se před mongolskými protivníky schovali do místností vytesaných do skal. Na svazích sopky Sahand si pak lidé v průběhu věků vysekali celou podzemní vesnici. 

image
Vesnice v Kandovanu vytesané do vulkanické horniny

To místo je stále živé

Typický kandovanský dům je vytesán uvnitř pravidelné homole ze sopečného tufu. Několik místností spojených schody vytváří „mezonetové“ obydlí, jehož vstupní dveře mají nejčastěji modrou barvu (což má prý odstrašit zlo). Na rozdíl od turecké Kappadokie (viz náš článek 8 nejromantičtějších míst na Zemi) je naprostá většina zdejších „domů“ stále obydlena, takže tu budete moci sledovat každodenní život na íránském venkově. Nejde o žádný „živý skanzen“. U vstupu do Kandovanu se neplatí žádné vstupné a nikdo vás tu nebude obtěžovat, abyste šli bydlet do jeho hotelu.

Jak se tam dostat?

Do Kandovanu se z Tabrízu snadno dostanete mikrobusem, a to buď přímo, nebo s přestupem v městečku Osku. Nejlepší dopravní možnosti jsou v pátek, kdy sem lidé z města míří na piknik. V tento muslimský sváteční den v Kandovanu sice potkáte dost domácích turistů, ale žádné západní. Po zbytek týdne je spojení horší, ale budete tu skoro sami. Přespat se dá v několika hotýlcích, které jsou samozřejmě vytesány ve skále.

Soltaniyeh (Sultaníje)
Hlavní město na konci světa

Tahle stavba nemá na světě obdoby. Když v roce 1256 Čingischánův vnuk Hülegü dobyl Persii, založil v ní říši s hlavním městem Tabrízem. V roce 1304 se jejím vládcem stal Öldžejtü, podivín, který měnil náboženství i jména jako fusekle. Nejdřív se nechal pokřtít na katolíka Mikuláše, pak konvertoval k buddhismu, následně se stal pod jménem Mohamed Chodábende (v perštině „Muž Boží“) šíitským muslimem a nakonec se dal na sunnitský islám. 

Lepší než Tádž Mahal

Nebyl to jen excentrik, ale i megaloman. Vymyslel, že vybuduje největší a nejvýznamnější město světa. Vybral si k tomu místo, které pojmenoval Sultaníje, “Město sultánů“. Začal tím, že v roce 1312 dostavěl jeden z největších a nejúchvatnějších cihlových dómů světa: mauzoleum, které podle některých názorů architektonicky předjímá indický Tádž Mahal.

image
Mauzoleum v Sultaníje. Podobnost s Tádž Mahalem není čistě náhodná.

Vešel by se tam raketoplán

Osmiúhelníková stavba vysoká 49 metrů dle současných výpočtů dosahuje teoretických hranic únosnosti materiálu a je div, že se už dávno nezřítila. Pětadvacet metrů široká kopule je údajně třetí největší na světě po katedrále ve Florencii a po istanbulském chrámu Boží moudrosti. Kolem kopule se vzpíná šest minaretů, kterých bylo původně osm. Většina vnější výzdoby z tyrkysových dlaždic už sice vzala zasvé, ale uvnitř spatříte nádherné mozaiky, kresby, kaligrafické nápisy a cihlové geometrické vzory. Od roku 2005 je pod ochranou organizace UNESCO.

Kolik stojí Španělsko?

Zlomenina ruky:
5000 – 7700 Kč.
Šlápnutí na ježka:
až 7000 Kč.
Operace slepáku:
510 000 Kč.
Akutní zuby:
10000 Kč.
Zánět ledvin, močáku:
7000 až 130 000 Kč.
Přitom pojištění od AXA Assistance máte díky nám s 50% slevou, takže za jeden den zaplatíte pouhých 11 Kč!
Klikněte tady a zadejte slevový kód: SLAVANAZDARVYLETU50 

Na konci je vždycky smrt

Z galerií, na které se dá vystoupit po schodech, je nádherný výhled… Na co vlastně? Dnes je tu jen větší vesnice se zhruba pěti tisíci obyvatel. Z Öldžejtüových světovládných plánů zbyla jen vyprahlá pláň a fantastická hrobka, do které byl Ílchán v roce 1316 pohřben poté, co ho zavraždili. Zažijete tu léčivý pocit pomíjivosti: celý život se o něco usilovně snažíte, a nakonec to jde stejně vždycky zákonitě do kelu. 

Ze Zandžánu vás do asi dvacet kilometrů vzdálené Sultaníje dopraví minibus. Více na www.soltaniyeh.ir

Grand Bazaar, Tehran (Velký bazar v Teheránu)
Největší bazar

Desetikilometrový zastřešený labyrint uliček, průchodů a zákoutí přeplněných krámky se rozkládá v jižní části města u stanice metra Panzdah-e Khordad. Jde o jeden z největších bazarůna světě. „Neradil bych nikomu, aby se pouštěl na teheránský bazar bez průvodce,“ napsal před sto lety s nadsázkou Josef Hříbek. „Pak by byl vydán nebezpečí, že zabloudí a že třebas za celý den se nevyplete z tohoto lidského mraveniště anebo že bude vydán napospas bazárním povalečům a žebrákům.“

Prodejna exotiky

Ve „městě ve městě“, rozděleném do uliček podle zboží a řemesel, se vyplatí bloudit aspoň dvě tři hodinky. Zažijete tu atmosféru dávné Hedvábné stezky, i když sortiment zboží se pomalu mění. Najdete tu třeba sekci softwaru nebo sekci plnou statisíců falešných nášivek se značkami světových firem (ano, i Adidas). „Bazar se před námi skryl za hory barevných věcí,“ shrnuje Otto Janka. „Některé by patřily do přepychových obchodů a pod pancéřové pulty. Některé do vetešnictví. Anebo rovnou na smetiště. Na bazaru byly vedle sebe. Hrst hřebíků, které bych nejdřív musel narovnat, ale asi bych je současně zlámal, protože byly příliš okousané rezem. Hrst drahokamů. A všude koření s neznámou vůní…“

Kobereček do auta. To potřebuješ!

Kobercový nálet

Mou oblíbenou zastávkou je sekce koberců. Takovou škálu vzorů, stylů, lokalit, rozměrů, materiálů a barev jistě nenajdete na žádném jiném íránském bazaru. „Každá oblast v Íránu nebo ve Střední Asii – tam, kde se produkuje jemná vlna – vytvořila vlastní typ koberce, s jiným vzorem a jinou barevností,“ píše v Dějinách umění španělský kunsthistorik José Pijoán. „Koberce z Buchary se barvou a motivy liší třeba od koberců ze Samarkandu, Tabrízu nebo Isfahánu…“

Prodavači vám na bazaru uvaří čaj a udělají vám strhující přednášku o kobercích z jednotlivých íránských regionů (základních skupin je čtyřiadvacet, ale znalec jich prý podle místa vzniku dokáže rozeznat až tisíc). Rozhodujícím parametrem je počet uzlíků na čtvereční centimetr. Lepší „hustší“ koberec jich má od dvaceti výš, ale hustota nejkvalitnějších koberců může přesáhnout stovku. 

Tip: po pravé straně hlavního vchodu do bazaru (ze severu z ulice Khordar) najdete pár obchodů s čerstvými ovocnými džusy a také s hustými mléčnými koktejly, plnými rozmixovaného ovoce s ledem. Až neuvěřitelně osvěžující!

Nakš-e džahán (Imámovo náměstí, v Isfahánu)
Dvakrát větší než Václavák

Centrum jednoho z nejstarších íránských měst tvoří impozantní veřejný prostor, jehož jméno v překladu znamená „náměstí Obrazu světa“ (dříve taky Šáhovo náměstí). Odkazuje na šáha Abbáse, který ho vystavěl v letech 1598–1629. Jeho záměrem bylo soustředit sem tři hlavní pilíře moci: duchovenstvo (reprezentované Šáhovou mešitou v jižní části náměstí), obchodníky (reprezentované krytým bazarem začínajícím v severní části) a jeho samotného (reprezentovaného palácem Alí Kapu v západní části). Do výčtu důležitých sáfijovských památek na náměstí patří ještě mešita šejka Lotfolláha ve východní části. Výsledek jeden z průvodců označuje jako „nejúžasnější kolekci staveb v celém islámském světě“.

Kolik stojí Řecko?

Hospitalizace s otřesem mozku: 100 000 Kč.
Vymkutý kotník:
6500 Kč.
Operace slepáku:
500 000 Kč.
Akutní zuby:
od 10 000 Kč.
Zánět ledvin, močáku:
3800 až 130 000 Kč.
Přitom pojištění od AXA Assistance máte díky nám s 50% slevou, takže za jeden den zaplatíte pouhých 11 Kč!
Klikněte tady a zadejte slevový kód: SLAVANAZDARVYLETU50 

Romantičtější než Staromák

Od roku 1979 je Imámovo náměstí pod ochranou UNESCO. Asi nejhezčí výhled je na něj z čajovny Qeysarieh, do které se dostanete po nenápadných schůdcích vlevo od stejnojmenné brány, představující vchod do bazaru. Západní a východní stranu náměstí tvoří dvoupatrové podloubí se stovkami krámků a řemeslných dílen. Na východní straně stojí za návštěvu dílny malířů miniatur na velbloudí kosti, na západní části pak kovářská ulička, kde se dá sledovat vznik měděného nádobí. Přes den se můžete ochladit u vodotrysků v centrální části náměstí, postavených až ve 20. století. Nejkrásnější chvíle ale přijde po západu slunce, když se rozsvítí reflektory, působivě ozařující všechny sáfijovské památky. Náměstí se zaplní stovkami isfahánských rodin, které sem každý večer (ale především v pátek) vyrážejí na piknik. Na trávu rozloží deky, na které vybalí lahůdky navařené doma, samovary a vodní dýmky. Stačí tu projít, a určitě vás někdo pohostinně pozve, aby si s vámi popovídal o životě na Západě. 

Nevíme, kolikrát je větší než náměstí v Českých Budějovicích

Až do roku 1958, kdy Číňani rozšířili pekingské náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men), prý bylo Šáhovo náměstí největší na světě. Dnes je podle žebříčku Wikipedie na 22. místě (první je náměstí Merdeka v indonéské Jakartě s plochou 1 000 000 m2). V českých cestopisných článcích a knihách o Íránu se často můžete setkat s tvrzením, že Imámovo náměstí je čtyřikrát větší než pražský Václavák. Jenže je to blbost, kterou jeden autor opisuje od druhého, aniž by ji zkusil přepočítat. Je větší jen dvakrát, ale i tak stojí za to! 

Solné jezero Namak
Oslňující bělost od obzoru k obzoru

Asi padesát kilometrů severovýchodně od města Kášán se rozkládá obrovská (1800 km²) bělostně třpytivá plocha. Jde o jeden z pozůstatků dávného moře Paratethys, které začalo mizet začátkem pleistocénu (asi před 2,58 milionu let). Namak je hluboký jen asi jeden metr, ale pouze na zlomku rozlohy a jen v dobách, kdy prší. Pokud sem přijedete v létě, místo malého kousku vody všude najdete jen solnou krustu. Z dálky připomíná zamrzlé Máchovo jezero, samozřejmě bez Bezdězu. Prostě jen připnout brusle, i když je to samozřejmě nesmysl. 

Ivan Brezina ukazuje velikost tohoto… článku.

Vemte si tágo

Abyste se k jezeru dostali, budete si v Kášánu muset najmout taxík. Čeká vás úmorná jízda po prašné cestě, ale výsledek předčí očekávání. Pokud tu zůstanete přes noc, ocitnete se v kraji bez jakéhokoli světelného znečištění, a tedy s tmavou oblohou posetou miliony hvězd. Přespat můžete v karavanseráji Maranjab, dávné karavanní stanici postavené v roce 1603 na jedné z větví Hedvábné stezky.  

Věže mlčení v Jazdu (Yazd)
Nebeský pohřeb

Zoroastrismus (pársismus) je jedním z nejstarších monoteistických náboženství světa. Bývá nazýván i „kult uctívačů ohně“ a jeho příslušníci žijí prakticky jen v Íránu. V jejich chrámech totiž hoří věčný plamen, bedlivě střežený kněžími, aby nikdy nevyhasl. Přezdívka je ale nepřesná – pro zoroastriány jsou totiž posvátné všechny čtyři živly. Domnívají se, že by bylo neodčinitelným hříchem znečistit je poté, co člověk zemře. Pohřeb do země tedy nepřipadá v úvahu, stejně jako kremace. Řešení našli zoroastriáni v podobě takzvaných Věží mlčení. Asi nejbizarnější pohřební místa na světě si můžete prohlédnout na předměstí Jazdu, který je jedním z hlavních světových center přívrženců této zvláštní víry.

image
Zoroastrické věže mlčení v Jazdu. Byly ještě v provozu až do roku 1970, než šáh zakázal pohřbívání pod otevřenou oblohou z hygienických důvodů.
image
Unikátní fotka věže z roku 1898 je od Sven Hedin. Vlastně ani název Veže mlčení není přesný. Neexistuje pro to žádný lepší překlad, v originále je to prostě dakhma nebo dokhma. Foto: Profimedia.

Sežerou tě supi

Věže mlčení vypadají z dálky jako pevnosti, posazené na vrcholcích kopců. Kdysi to bylo zapovězené místo. Vystoupit sem směli jen vybraní členové pohřebního bratrstva a samozřejmě nebožtík, kterého sem vynesli na zádech. Tomu to už ale bylo samozřejmě jedno. Na kruhové plošině obehnané hradbou, aby na ni nebylo vidět, živí mrtvolu položili na kamenné desky a bez ohlédnutí odcházeli. O takzvaný „nebeský pohřeb“ se pak už postarali supové, slunce a déšť. V horkém íránském podnebí zůstala za pár týdnů z člověka jen vybělená kostra, která se během pár let rozpadla. To, co zbylo, pak členové pohřebního bratrstva hodili do šachty umístěné ve středu věže. Protože ale mezitím samozřejmě umírali další a další zoroastriáni, na kamenných deskách průběžně ležely desítky nebo i stovky těl v různém stadiu rozkladu. Mezi nimi s křikem poletovali hodující ptáci… Přijde vám to nechutné? V přírodě, kterou máme tak rádi, to takhle prostě chodí. Jen lidé do toho zasahují svými hřbitovy a krematorii.

Spočítejte si cenu cestovního pojištění s 50% slevou od Sláva nazdar výletu!
Na kolik dní jedete?
Kolik Vám je?
Kam jedete?
 
Chci se hned pojistit
Sleva bude automaticky započítána.
Pošlete mi slevový kód
Cestujete později? Pošleme vám slevový kód do emailu.
Připomeneme se 4 dny před odjezdem.
Odeslat

Dnes je žere elektřina

Věže mlčení byly stovky let tabu. Přístupné jsou až posledních pár desetiletí, poté co zoroastriáni přešli k jednoduššímu a efektivnějšímu způsobu pohřbů. V jejich krematoriích dnes posvátný oheň nahrazuje elektřina, která nevytváří plameny. Posvátný živel tak není znečištěn a všechno je, jak má podle jejich víry správně být. 

Mohlo by vás zajímat

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK