V Itálii tým potápěčů v moři pěstuje bazalku, rajčata a jahody. To musíte vidět!
Tato přímořská oblast je dosud spíš populární pro malebné vesnice a dramatické pobřeží. Bohatství vesničky Noli 60 kilometrů západně od Janova se ale skrývá spíš pod hladinou moře.
Úspěch lidské civilizace je postaven na stále efektivnější výrobě potravy. Od lovu zvěře a Přemysla Oráče jsme přešli k terasovým rýžovým mpolíčkům, masovému rozšíření hydroponického pěstování rajčat a nyní je čas na další krok. Pro výrobu masa bude další velký krok průmyslové rozšíření klonování, ale i výroba rostlinné stravy vyžaduje modernizaci. I klony totiž potřebují něco žrát a jihoamerická sója jako krmivo pro celý svět nevystačí navždy. Především plocha zemědělské půdy pro stále větší počet obyvatel této planety není nekonečná.
Takže si někdo řekl, že bude pěstovat kytky pod vodou?
Profesionální potápěč a inženýr chemie Sergio Gamberini se rozhodl celému světu vyfouknout patenty na pěstování rostlin pod vodou. Ještě před tím, než naskočí apokalyptické ekologické scénáře, chce mít Sergio náskok před zbytkem světa. On a jeho tým profesionálních potapěčů tak vyvíjejí podvodní skleníky (nebo spíš vodníky?), které by umožnily neobvyklou produkci potravin.
A co všechno už dokázali?
Už nyní tu pěstují kolem 700 druhů rostlin, včetně rajčat, bazalky a jahod. Rostou v šesti podvodních sklenících ukotvených na mořské dno. Největší problém je zatím právě s ukotvením. Podle evropkých zákonů je zakázáno na dně moře budovat jakékoli trvalé stavby. Sergio a jeho tým tak vymýšlí způsoby, jak sice stabilně, ale ňzároveň dočasně připevnit „skleníky“ na dno. Už první rok jim totiž prudké zimní bouřky a vlnobití zničily většinu práce. Jejich druhá generace skleníků je už mnohem odolnější.
Mapa hýr. Tady to je, sem se koupat zajeďte:
Jak dlouho už to trvá?
V roce 2013 si Gamberini povídal s místními farmáři a vznikl nápad na pěstování kytek pod vodou. Už o několik dní později se ponořil na dno zátoky Noli a na dno tam umístil květináč se semeny bazalky zabalený do plastové bubliny. Po 48 hodinách semena vzklíčila a počala tak celá série nekonečných pokusů. Dnes se celý projekt jmenuje Nemo’s Garden.
To tam ty kytky rostou samy?
Zatím ještě ne. Říkají tomu hybridní technologie. Část zdrojů je přírodních (jako sluneční záření) a část se musí dopravovat zvenku. Jako třeba elektřina ze solárních panelů na hladině pro přisvěcování v temných dnech a taky sem proudí čistá voda systémem trubek. Do budoucna by se ale chtěli úplně osamostatnit. Jednotlivé skleníky totiž fungují stejně jako potápěčský zvon. Zespoda je tedy otevřená mořská hladina, kterou se leze dovnitř. A právě teplo uvnitř v kombinaci s kontaktem se studenou mořskou vodou odpařuje a sráží mořskou vodu na stěnách bubliny a vzniká tak přirozené odsolovací zařízení.
Nic podobného zatím není?
Kupodivu ne. Nám to ale připomíná český projekt Hydronaut, kdy už deset let nadšený potápěč Matyáš Šanda pracuje na podvodní ubikaci, ve které se bude simulovat prostředí uzavřené kosmické stanice pro dlouhodobé kosmické lety. Matyáš financuje drtivou většinu věcí ze svých vlastních prostředků.
Když s ním autor tohoto textu dělal rozhovor pro časopis Maxim před pěti lety, ještě to stále vypadalo jako dílo šílence a snílka. Ale zdá se, že tento heroický výkon Matyáš opravdu úspěšně dotáhne až do konce. 26. října tohoto roku se vše bude zanořovat do vody. Přijeďte se na to podívat do lomu Jesenný. Událost na FB je tady. Už teď blahopřejeme!
A když chci vidět i tu Itálii?
To taky není problém. Zajeďte se na to podívat do krásné italské vesničky Noli. Jestli máte potápěčský certifikát, domluvíte se tam na ponoru s místní firmou DiveJoy nebo jim rovnou napište mail na info@divenjoy.it.
