A co potřebuju na cestu do Íránu
Czech republic is good! Iran is good!
To jsem se naučil v Íránu. Íránci o své zemi mluví se zaníceným nadšením. Přitom všichni ví, že jde jejich země rychle ke dnu. Obrovská každodenně postupující inflace je jasný důkaz. Takže s ekonomikou tohle nesouvisí. Když slyší, že jsem z Česka, bez výjimky jsou nadšeni. Czech! Good country! A když vám to opakují různí lidé stále dokola, začínám tomu sám věřit a když se vracím domů, zapřísáhle si opakuji, že budu hrdý na svou zemi. Protože je to jen v hlavě, jak říká klasik.
Asi se budu párkrát opakovat, ale lidé jsou v Íránu neuvěřitelně přátelští. Stalo se mi, že se mě taxikář zeptal, jestli se mi líbí jeho město. Když jsem přitakal a ještě mu posunky pochválil playlist v autě, tak se rozzářil, že nechtěl zaplatit vůbec nic. Neuměl ani slovo anglicky, ale celou dobu se jen usmíval. A něco podobného se mi stávalo skoro každý den. Neuvěřitelné.
Takže je v Íránu všechno pohádka?
Právě naopak. Spousta lidí je zoufalá z toho, jak je stát, respektive vládnoucí teokracie ožebračuje. Mluvil jsem s inženýrem, který se vracel z Turecka, kde mu skončilo pracovní vízum a děsil se místní nezaměstnanosti. Prý jsou statistiky naprosto manipulovány. Ženy se do nezaměstnaných tak nějak nezapočítávají a stejně tak lidé, kteří mají práci jen jeden den v týdnu. A když už někdo práci má, půl roku trvá než ze zaměstnavatele vypáčí prachy.
Takže jsou všichni chudí?
To samozřejmě ne. Potkal jsem místní zlatou mládež a ta vypadala naprosto spokojeně. Frčí plastiky nosů a fejky všeho druhu. Nesmí sem totiž americké firmy, takže na oplátku se ani nedodržují žádné licence a autorská práva. Není žalobce.
A pro turisty v Íránu funguje všechno jako u nás?
Ano i ne. Můžete si koupit místní SIMku, všude jsou bankomaty, všude funguje skvělá dopravní infrastuktura atd. Jenže na stát jsou uvaleny tvrdé americké sankce. Takže díky Amíkům, kteří z politických důvodů tento stát bojkotují, v Íránu nefungují americké produkty. Takže přesto, že i nejmenší zelinář bere bezdotykové platební karty, nikde není možné platit naší západní kartou (MasterCard, VISA ap.) ani vybírat z bankomatu. Nikde, ani v bance. Musíte si do státu přivézt dostatečnou zásobu dolarů nebo eur.
Pak taky počítejte s tím, že stát filtruje internet. Takže i když se někde připojíte na wi-fi, nebudou vám fungovat některé služby. Třeba Messenger nefunguje, WhatsApp ano, některé služby Google ano, jiné ne. Není v tom žádná logika. Nainstalujte si proto raději dopředu nějakou VPN aplikaci (náš článek s tipy na cestovní appky je tady). To vás v kyberprostoru zamaskuje.
Je tam ale přece nějaký problém s vízy?
Ne, tohle už je dobré. Od letošního roku (2018) jde zažádat o víza elektronicky. Vyplníte si formulář na této stránce a za pár dní vám přijde pdf s kódy, které si vytisknete a na letišti vám vystaví a zaplatíte si už finální víza (75 eur plus 14 eur povinné “pojištění”za osobu). Na letišti je to procedura na 20 minut. Samozřejmě v pase je lepší nemít žádná razítka z Izraele a je lepší nebýt Američan. Haha.
Je tam draho?
Oficiální ceny jsou asi o třetinu nižší než u nás, reálné ceny (když nenakoupíte od státu) jsou jestě 2x výhodnější. V listopadu se očekávají další sankce USA, takže cena valut na černém trhu výrazně stoupla. Celkově ekonomika jde dlouhodobě dolů (lidé jsou ožebračováni, ale pro turisty je to výhodné). Milionová bankovka neznamená nic, inflace letí a každý den se mění ceny zboží. Je to docela zmatek. Přitom vůdce Íránu ajatolláh Alí Chameneí má podle agentury Reuters impérium o hodnotě 2 bilionů korun. Peníze získal konfiskací majetku oponentů a lidí z opozice a používá je k dalšímu upevnění moci. Systém si drží docela tvrdou kontrolu nad mocí i médii. S téměř jistotou se tam po tomto článku už nepodívám. Mí přátelé novináři, kteří se obyčejně bojí, raději píší pod pseudonymy.
A je to tam špatné pro ženy?
Musíte samozřejmě respektovat místní kulturu, respektive vládnoucí a poněkud despotickou teokracii. Už když dosedne letadlo, všechny ženy si musí zahalit vlasy. I ta největší kočka se mávnutím šátku změní ve starou bábu.
Dokonce ani muži nesmí nosit kraťasy a odhalovat ramena. Mě jednou téměř zlynčovali dva dědci, když měli pocit, že mám košili přes ramena příliš ledabyle. Vykřikovali něco jako “tady je Írán!” Samozřejmě v zemi nekoupíte vůbec nikde alkohol.
A taky je docela faux pas, když muž podá ženě ruku. To mě ale bavilo porušovat a při loučení jsem většinou dobrosrdečně dělal blbého, nabízel pravici a feministicky výchovně přiváděl všechny do rozpaků. Snad na mě nikdo nevyhlásí fatvu 🙂
Takže jací jsou tam lidé? Satani, jak tvrdí USA?
Naopak! Běžní Íránci jsou jedni z nejpříjemnějších lidí, jaké jsem na planetě poznal! Perská kultura má v sobě hluboce zakořeněný princip přátelství a pohostinnosti. Lidé jsou pro mě jednoznačně největší highlight Íránu. Budete je milovat.
