V horké a děsivě suché poušti Karakum lidé omylem otevřeli bránu do pekel. Obří hořící kráter se jmenuje Darvaza.
Poušť Karakum zabírá 70 % plochy Turkmenistánu. Moc lidí tu nepotkáte. Je tu jeden člověk na šesti kilometrech čtverečních a prší tu jednou za 10 let. Kde jinde byste čekali bránu do pekla?
Ďábla stvořili lidé
Turkmenistán má obrovská ložiska ropy a zemního plynu. To si nemohli nechat ujít Rusové. Už v roce 1971, ještě když to všechno bylo součástí Sovětského svazu, na místě prováděli průzkum Brežněvovi geologové. Jenže smůla. Když se uprostřed pouště a 7 kilometrů od oázy Darvaza navrtali do ložiska zemního plynu, propadlo se podloží a vznikl tak kráter o průměru 100 a hloubce 20 metrů. Narazili totiž na obrovskou podzemní jeskyni, které se díky vrtu propadl strop. Provrtaná izolační vrstva navíc začala propouštět nashromážděné plyny včetně výbušného metanu. Vrtná souprava je stále ještě pohřbená tam někde dole.
Hořící kráter o velikosti fotbalového hřiště je vedlejší produkt vědeckého výzkumu.
Až to budete hledat, je to Darvaza nebo taky Derweze. Odzoomujte na mapě.
Tohle je luxusní cestovní pojištění bez kompromisů. A současně na něj od Slávanazdarvýletu máte slevu 50 %, takže si ho může dovolit každý. Dostanete pojištění léčebných výloh bez omezení, pojištění rizik souvisejících s terorismem na pět milionů korun, v ceně je i pojištění cestování letadlem atd. Maximální jistota za 78 korun na den. Klikněte tady a zadejte slevový kód: SLAVANAZDARVYLETU50
Metan vraždí
Sověti věděli, že únik vysoce výbušného metanu může být vražednější než naše metanolová aféra. Pro bezpečnost lidí v okolí se výzkumníci rozhodli plyn zapálit. Předpokládali, že jde o malé naleziště, které během několika dnů nebo týdnů vyhoří. Po téměř 50 letech plyn hoří stále. Ups.
To musel být skandál!
Kdepak. Jak už je zvykem, v totalitních státech se o neúspěších nemluví. V Turkmenistánu tak neexistuje žádný záznam této události a dodnes je toto jedinečné místo naprosto ignorováno oficiálními turistickými materiály a stát se tváří, že neexistuje.
Proč to nezhasnou?
V roce 2010 prezident Turkmenistánu Gurbanguly Berdimuhamedov se rozhodl poručit větru, ohni a dešti a přikázal uhašení tohoto ložiska. Do dnešního dne se to nepodařilo. K laxnosti nejspíš přispívá to, že země je 4. největší těžařem plynu na světě (a staví teď plynovod do Číny). Za to se ostatně staví v Ašchabadu všechny ty fancy baráky z bílého mramoru, bílé oceli a skla. Světoví architekti a Turci si tu podávají dveře.
Jak se tam dostanu?
Z Ašchabadu je to 260 kilomerů pouští na sever. Takže to není jednodenní trip. V Darvaze žije asi 400 obyvatel, většinou z polonomádského perského kmene Teke. Oficiálně byla obec zrušena v roce 2004 rozkazem prezidenta, protože „to byla pro turisty nehezká podívaná“. Spánek tedy jedině ve stanu kousek od kráteru. V noci se pak zajdete podívat k okraji na úchvatnou scenerii. Jen dejte pozor. Pokud byste si chtěli rozbalit spacák hned vedle kráteru, nespálené přízemní závany jedovatého plynu vás také mohou uspat navždy. Raději si tedy dejte se spaním třeba 200 metrů odstup. Může vás to napadnout proto, že v noci tu klesají teploty až pod nulu, a ze samotného kráteru přitom sálá obrovské teplo.
Jaký je Turkmenistán?
Není to tak přísné jako v Severní Koreji, ale i tak mají cizinci kromě Ašchabadu nezávislé cestování zakázáno. Hlavní město je zase Potěmkinova vesnice plná nablýskaných domů, armády, policistů a sledovacích kamer.
Současný prezident Gurbanguly Berdimuhamedov je v duchu místní tradice uvědomělý autokrat nebo možná spíš diktátor. Nic jako demokracii tu nečekejte. Mezinárodní platební karty tady nefungují, a to včetně bankomatů. Takže se zásobte dolary v hotovosti na cestu dopředu.
Pro cestu do pouště potřebujete auto s pohonem všech kol a taky místního průvodce. Správně byste měli mít i zvláštní vládní povolení vjezdu do této (zakázané) oblasti Dashoguz. Kontrolní stanoviště (40° 11′ 39,3 ” N 58° 24′ 47.1″ E) se dá ale objet.
Proti předchůdci je ale současný prezident ještě čajíček. Saparmurat Nijazov byl prohlášen za otce všech Turkmenů a výstřednostmi překonával i Stalina a Hitlera. Přejmenoval třeba dny v týdnu a měsíce v roce tak, aby se jmenovaly podle členů jeho rodiny. Ostatně vlastní zlatá socha v nadživotní velikosti otáčející se za sluncem je samozřejmostí. Ale co třeba nápad nechat přestěhovat tučňáky ohrožené globálním oteplováním do turkmenské pouště, kde je v létě 50 stupňů?
Jak by řekla Paris Hilton: That’s hot!
