Jak z banálního eurovíkendu udělat dobrodružnou cestu. 11 tipů na cestovatelský refresh
Na fotce nahoře: I tak okoukané místo jako kostel, se dá zažít jinak. Kostel St. Louis v Kalifornii si místní přebudovali na skatepark. Foto: Alex Landeros.
Cestujeme stále víc, ale má to jeden pořádný hák: máme z toho stále míň. Hned několik faktorů této doby dohromady proměňuje naše exkluzivní a vzácné chvilky odpočinku na fastfoodovskou svačinku, sežranou v běhu, vestoje. Jediné, co si snad zapamatujeme, je vůně čističe na záchodcích.
Ale to jsou kecy, dneska přece můžeme cestovat mnohem víc!
Jistě, kvantita, to je to, co dnes počítáme. Utíkáme před svou všední nudou tak, že ji exportujeme do celého světa. Celý svět si svou nudu exportuje navzájem. A výsledkem jakékoli matematické operace s nulou je stále nul/da. Prázdno, prosté nic. Když si neumíte užít eurovíkend ve městě, kde žijete, proč si myslíte, že to o pár tisíc kilometrů bude jiné?
Kupříkladu jeden můj nejmenovaný kamarád (ahoj Pavle 🙂 ) vždy básnil o tom, že potřebuje být konečně sám, odpočívat a toulat se divokou krajinou bez lidí. Takže si pronajal domeček v bažinách na Baltu, odkud mě i ostatní přátele každý den bombardoval telefonáty o tom, jak je samota skvělá. Sobě neutečete. Změnit lokalitu v dnešní době komunikačních technologií a unifikovaného světa pro jakoukoli změnu nestačí. Tady jsou rady, jak z banálního eurovíkendu udělat cestu plnou dobrodružství.
Jak na to?
11. Berte s rezervou rady místních
To, že někde žijete dlouho, ještě neznamená, že to místo znáte a všímáte si ho. Často dokonce čím déle někde žijete, tím méně si všímáte okolí a tím větší klapky na očích máte. Je snadné říct, že tuhle čtvrť znáte, jen proto, že se tudy už roky plahočíte cestou do práce. Ale je to opravdu tak? To, že si necháte poradit od místňáka pronajímajícího vám Aribnb, není záruka absolutně ničeho.
10. Zahrajte si na turistu i doma
Znáte ty vyvalené Asiaty, co si obdivně fotí každou popelnici, dopravní značku nebo rohlík. Zkuste v sobě vyresetovat nános předchozích (teď už nudících) zážitků a podívejte se na své okolí novýma očima. A najděte si i ve svém bydlišti něco, co normálně nepoužíváte, a prozkoumejte to. Jak vlastně fungují ta růžová kola, co pořád vídám? Tak já to teda konečně zkusím.
A stejně tak v cizině. Řeknete si: „Proboha Berlín, to je nuda, byl jsem tam stokrát.“ Ale neděláte tam stále stejné věci? Změňte způsob pohybu po městě, formu bydlení nebo člověka, se kterým tam jezdíte.
9. Pohybujte se pomalu, získáte víc dat
Klasický princip slowtravelu. Když se řítíte autem (nehledě na letadlo), okolní krajinu máte rozmazanou. Nestíháte nic vnímat, a navíc jste v totální izolaci. Vaše cesta se pak moc neliší od toho, když se na to místo budete dívat přes StreetView nebo v nějakém YT dokumentu. Při chůzi nebo třeba na kole „pokryjete“ sice menší území, ale opravdověji.
8. Narušte svou komfortní zónu
Dělejte věci, které obyčejně nikdy neděláte, nebo je dokonce nesnášíte. Jste intelektuál pacifista? Zajděte na fotbal nebo box. Jste boxer? Zajděte se podívat na operu nebo do parlamentu – a pro jistotu si přibalte klidně blicí pytlík. Potřebujete k životu luxus? Jděte na oběd do největšího pajzlu ve městě. Jste ezop##a? Přesně vy potřebujete vidět vojenskou přehlídku.
Tyhle věci fakt fungují. Propíchnout názorovou bublinu potřebuje občas každý. Tímto principem se mi podařilo vytáhnout ezokamarádku na vojenskou přehlídku oslavy vzniku našeho státu. A najednou pochopila, že voják automaticky nemusí znamenat vrah a zelený mozek a že lidé, kteří tam přišli, nechtějí válku. Jsou jen hrdí na místo, kde žijeme. Byl to pro ni nový zážitek, a přitom na starém místě.
7. Udělejte si to vzácnější
Vlastně to, co jsem napsal na začátku, už není pravda: proměňuje naše exkluzivní a vzácné chvilky odpočinku. Naopak. Bojujeme nyní s inflací zážitků a přemíry dovolených. Takové to: „Příští víkend jsem v Londýně, ještě tenhle měsíc letím dobrovolničit někam do Asie (ani nevím kam), a až přijedu, potřeboval bych tam ještě vmáčknout nákupy v Německu.“ Tohle vás má jako bavit? Stejně jako příliš mnoho peněz ztrácí svou hodnotu, příliš mnoho dovolených taky. Možná nepotřebujete tolik plundrovat planetu svým bezcílným těkáním. Najděte si radši koníčky, a když už někam jedete, prožijte si to důkladně. Nenechte se zmanipulovat stádním „Ty už jsi nikde dlouho nebyl, co?“ nebo „Rád cestuju, poznávám tím svět“. Nepoznáváš. Takhle automaticky to nefunguje. Kdo se neumí dívat ani doma, už vůbec to neumí na cestách.
6. Hrajte hry
Dnes pro většinu lidí existuje jen jeden instagramový feed, který pasivně konzumujeme. A stejně se přistupuje i k cestování. Všichni sice tvrdí, že oni přece „cestují jinak“ a chodí na místa, „kam turisti nechodí“. Jak víme z teorie pohybu kapalin, tohle nefunguje. Když se všichni chtějí něčemu vyhnout, jen se ten proud lidí přelije na jiná místa. Nebudete sice s hardcore davem čekovat Staromák, ale třeba Kampu, náplavku nebo Letnou. Principiálně je to stále stejné.
Jde to ale kreativněji. Zahrajte si na detektivy. Určete si nějaký cíl a po tom pátrejte. Třeba: „Kde se tady natáčel můj oblíbený film XY?“ Udělejte si screenshoty z toho filmu, zkoukněte stránky tomu věnované a toulejte se pak po tom místě a hledejte, kde by to asi mohlo být.
Doporučuji oprášit dětské hry. To, co fungovalo v lese, funguje skvěle i v ulicích Šen-čenu. Já třeba před týdnem uspořádal obyčejnou šipkovanou s úkoly zapsanými přes vytištěné QR kódy (generátor kódů zdarma online tady), a neděle byla najednou vzrušující den.
5. Víc lidí, víc zábavy. Když máte diktátora
Jestli jedete ve skupině, může to být ještě lepší. Obyčejně je totiž skupinové cestování největší noční můra. Je to permanentní dohadování, kam se půjde jíst, co se bude dělat a kdy se půjde z hospody domů. Všichni musí dělat kompromisy a nakonec není spokojený nikdo. Otočte to a udělejte z toho výhodu. Zvolte nebo vylosujte každý den jiného „diktátora“ a ten se musí o všechny postarat (vymyslet program), ale bude mít taky ten den mít poslední slovo. Demokracie je totiž nadvláda většiny. A to není ani trochu sexy.
4. Čichejte
Při cestování používejte všechny svoje smysly. Nemáme jen oči. Osahávejte, očichávejte, vylezte si na cokoli, co je možné, a užívejte si závrať z výšek i vzrušující dotyk s vlhkou zemí. Hrábněte si rukama do půdy. Tohle na Instáči není.
3. Putujte systémem azimutu
Něco podobného už jsem doporučoval ve svém Manifestu anarchoturismu. Vyberte si na obzoru cíl a jděte přímo rovně. V přírodě je to naprosté dobrodružství, kdy musíte brodit, drát se křovím a přelézat ploty. Ve městě vás mnohem víc limituje zástavba, ale i tak se dostanete na místa, kam by vás v životě nenapadlo jít.
2. Kašlete na památky, vnímejte lidi
Tohle je snad jasné. Protože co jsou to památky? Většinou zakonzervované stavby, které stačí minout jako zajímavou kulisu. I podruhé budou vypadat stejně. Lidi jsou to, co se stále mění.
1. Nechte se překvapit
Moc to dopředu nestudujte. Jen si dejte zajímavý cíl a zbytku cesty dejte volnost. Žádné StreetView! Žádné prohlížení fotek. Žádné čtení blogů o cestování (sic 🙂 ). Nechte místo pro překvapení. Pokud se cítíte nejistě, je to tak správné. Přesně to potřebujete.
