Nový zéland práce work
Češi žijící v cizině Lowcost triky Nový Zéland

Jak sehnat práci na Novém Zélandu? Roční test!

  • Příroda
    10
  • Ethno
    6
  • Památky
    1
  • Party faktor
    3
  • Pro děti
    9
  • Cenová dostupnost
    4

Na Nový Zéland se ze středu Evropy dá dostat zhruba za 24 hodin. My letíme 52 hodin, což svědčí o tom, jak levné naše letenky byly. 

O Zélandu víme asi tak to, že tam celkem snadno seženeme sezonní práci a že se snadno domluvíme (což se později ukázalo jako dost naivní, protože školní angličtina není ta samá, co používají Novozélanďani). Jsme tady a snažíme se překonat zmatek. Chodíme vzhůru nohama, jezdíme vlevo, místo dne je noc, místo podzimu jaro, lidi ve službách jsou milí a všechno je zařízené tak, aby to bez problémů a zbytečných komplikací fungovalo. Zjednodušeně všechno vyřešíme na poště, místní nám skoro i poděkují, že máme zájem o jejich zemi, a když zmíníme, že jsme fanoušky All Blacks, novozélandského ragbyového týmu, máme všude dveře otevřené.

Sekačka. Nový Zéland.
Sekačka. Jižní ostrov.

Zakázali nám spát v autě

Dorazili jsme během mistrovství světa v ragby, které místní tým vyhrál. Jásáme s domorodci, atmosféra skvělá a lidé ještě o kus přátelštější. Jenže nadšení vyprchává a nám sklapne. Se zlatem z mistrovství světa vyletěly i ceny aut a ubytování. Kvůli šampionátu úřady zakázaly i volné kempování a přespávání v autech. Pro jistotu si to ověřujeme tak, že nás policie vytáhne spící z auta.

Pracovní povolení je hned

Jsme tu jen zhruba týden, máme vyřízené potřebné papíry a už se vydáváme hledat práci. Máme vytipovanou oblast s vinicemi a ovocnými stromy ve východní části Severního ostrova v okolí měst Hastings a Napier. Tip nebyl z nejsprávnějších, máme sice říjen, což je u nás období sklizně, ale na Zélandu to znamená teprve jaro. Teď jsme konečně pochopili, proč jsme před příjezdem museli dokládat dost financí na účtu. Místo práce se vydáváme na nedaleké východní pobřeží, do nejvíc maorské oblasti Nového Zélandu. V mezičase si přestavujeme auto na domeček (náš Nissan Vannete má stejný rok „narození“ jako my dva: 1986) a hledáme práci. Jakoukoliv. Je konec října a na parkovišti potkáváme jiný pár – jsou to Francouzi a dohazují nám práci na jahodové farmě.

Jak ušetřit? Jídlo si ulovíme!

První výplata za jahody (týdenní) padla na muškařský prut. Rybaření obecně patří na Zélandu k populárním aktivitám. Rozhodli jsme se ušetřit jezením ryb, i když má Víťa na ryby alergii. Nocujeme převážně u řek a rybaříme denně tak moc, že to jeho alergie vzdává. Po delší době na rybí stravě se problémů s rybinou zbavil. Když to nejde silou, jde to ještě větší silou.

Na severu chytáme duhové pstruhy, na jihu zase pstruhy obecné, kahawaie v ústí řek a snappery v moři. Večer vždy rozděláme oheň, úlovek balíme do alobalu s citronem a máme luxusní večeři. Na Zélandu chytíte skoro vždycky něco, a když náhodou ne, můžete do ohně hodit plechovku fazolí – párkrát to vyzkoušíme a je to překvapivě fajn. Na jahodách jsme do půlky ledna a právě se vrháme na cestu kolem Severního ostrova.

 

Tady jsou naše tipy na zajímavá místa NZ. Pro informace stačí kliknout na fotku:

« 1 z 2 »

Řeky jsou tu nejen na ryby

Dnes kempujeme u řeky a poblíž zastavuje luxusní auto. Vystoupí chlápek a dává nám vizitku. Prý když budete cokoliv potřebovat… dost zbystříme. Přece jen se tu člověk české podezřívavosti chvíli zbavuje. Jenže uběhlo pár dní a my už fakt potřebujeme vyprat spoustu prádla a taky sebe. Prostě to riskneme. Víťa těsně před návštěvou chytí pstruha, takže nejdeme s prázdnou. S Ronem a Pam strávíme skvělý večer, pak ještě jeden a i nadále zůstáváme v kontaktu. Když se loučíme, půjčuje nám dokonce skvělou mobilní udírnu na pstruhy na manukové štěpky.

Nový Zéland, wwoofing
Wwoofing znamená, že pracujete za stravu a ubytování. My jsme tam jen navštívili naše přátele, na jedné ovčí farmě na severním ostrově. Kousek od Palmerton North.

Jsou tu všude bazény

Co se hygieny týče, koupeme se přes léto hlavně v řece nebo moři a občas i v bazénech. Jestli je Česká republika bazénová velmoc, tak Zéland si s ní moc nezadá – bazénů tam mají spoustu a za dolar se klidně dá jen osprchovat.

Do konce února stíháme projet spoustu krásných míst, včetně národních parků Tongariro, Mt. Egmont, termálních oblastí v okolí Rotorui, západní a jižní pobřeží i města jako Wellington, Gisborne, New Plymouth, Tauranga… První skype domů je asi po dvou měsících. Na mobilech máme omezená data, v mekáči nás většinou po půl hodině vypínají, ale najde se celkem dost jiných internetových míst nebo knihoven.

Nejbizarnější pracovní pohovor

Znovu hledáme práci, Víťa čím dál víc otravuje s nějakou včelí farmou. Na jednu (na severu Jižního ostrova) máme kontakt od kolegy z jahod, ale je nám platný jak mrtvému zimník: po několika telefonátech je nám jasné, že je asi dost nereálné se tam dostat. Ke konci února tak nakonec přejíždíme na Jižní ostrov s vidinou jablečné sezony. Sběr jablek je tu do půlky května. Práce se shání tak, že autem objíždíme nejrůznější farmy a poptáváme se místních. To funguje nejvíc. Mně pomůže fakt, že jsem vysoká. To prý budu sbírat jablka lépe než malí Asiati. Většinou se ptají na praxi, tak je důležité se toho nezaleknout a tvrdit, že v Evropě sbíráme takhle. Stejně vám vždycky ukážou, jak na to.

Nový zéland, spaní v chatě, nouzovka
Poslední nocleh na Heaphy treku (Great walk). Normálně se dá spát na placených chatách (cca 5NZD/noc/osoba), kde jsou kamna a postele. Toto bylo takové výjimečné přespání na závěr. Jižní ostrov.

Víťa je natolik neodbytný se včelami, až se nám podaří zmíněnou farmu aspoň navštívit. Později zjistíme, že to bylo osudové setkání. Souhra náhod pomohla k tomu, že Víťu nakonec zaměstnali. Vstupním pohovorem bylo včelí bodnutí a zvednutí plného nástavku medu čili cca 40 kg. Víťa prochází, a tak hned druhý den balí spacák a vyráží s ostatními včelaři na pár dní pracovat na vzdálená včelařská stanoviště na západním pobřeží. Znamená to další level angličtiny: normálně máte intermediate, upper-intermediate, advanced, my přidali ještě beekeeping-hat-English, v tom klobouku totiž včelařům není rozumět ani slovo. Bonusem ale je, že na farmě mají záchod a pračku, takže často parkujeme přes noc právě tam.

Jak jsme ke svalům přišli

Já začínám pracovat na jednom sadu asi 10 km od Motueky, kde včelaří Víťa. Jablka mají fakt senzační, převážně na export do Evropy. Kolegové sběrači jsou buď místní chlapi, nebo cizinci, co si chtějí přivydělat, stejně jako já. Takhle vymakané svaly jsme ani já, ani Víťa ještě nikdy neměli. Víťa odtahá za den třeba čtyři sta narvaných nástavků s medem a já běhám po žebříku nahoru a dolů s batohem jablek na břiše. Že má klidně přes dvacet kilo, není žádná výjimka. Po práci jsme obyčejně tak vyřízení, že se zmůžeme tak akorát na sobotní trhy v Motuece, na rybaření a plavání, sbírání mušlí k večeři a ohýnek s přáteli.

Nový Zéland, pracovní
Naše první cestování na severním ostrově. East Cape je nejvíc maorská oblast NZ a nejvýchodnější výběžek severního ostrova.

Pokračujeme v krasojízdě a topíme toustovačem

V květnu už se objevuje sníh na hřebenech hor a my vyrážíme zas na cesty. Jižní ostrov jsme vzali skrz na skrz z východního pobřeží (Kaikoura a Christchurch) Arthur’s Passem na západní pobřeží přes Greymouth na jih do Invercargill a Dunedin, kde už je fakt velká zima. V autě topíme toustovačem. Zéland poznáváme především krasojízdou v našem vanu. Hodně vyrážíme na pěší túry, i několikadenní, třeba Heaphy Track v národním parku Kahurangi. Na Novém Zélandu jsou díky DOC (Department of Conservation) na obou ostrovech zařízené jednoduché chaty s postelemi a kamny, do kterých se vejde i pstruh na délku. Některé jsou úplně zadarmo, jen po sobě musíte uklidit a dodělat dřevo, co jste spálili, jinde musíte nechat ještě 5 dolarů. Funguje to výborně. Protože je to Zéland.

Opalující se lachtani a kamarád žralok

Jeden z nejlepších způsobů, jak poznat místní mentalitu a život, je wwoofing. Pracujete za stravu a ubytování a většinou se to týká ovčích farem. My na čas zakotvíme na rodinné farmě se 40 tisíci ovcemi a spoustou dobytka.

Jsem ráda, že ani jednou neplatíme za zvířecí atrakce, jako je potápění s delfíny a velrybami, amfiteátr s tučňáky a lachtany, kivi v teráriu a podobné. Naše zážitky se zvířaty jsou mnohem unikátnější – jezdíme na koni při západu slunce, opalujeme se na pláži s lachtany, plaveme vedle žraloka (toho, co jen luxuje plankton) a pozorujeme všechny možné dravce.

Prošlá technická je problém všude na světě

Kvůli průšvihu s technickou se vracíme do Motueky. Kamarádi tam mezitím pronajímají krásný domeček téměř na pláži a my se k nim stěhujeme, na verandu. Potřebujeme dostat tu technickou, kterou na Zélandu musíte obnovit jednou za půl roku. Víťa ale poručil rzi a udělal nový podvozek z plechovek od piva a nějaké černé kolomazi. Máme technickou!

Práce na Novém Zélandu
Práce v Talleys (rybárna a mušlárna), Markéta tam otvírala mušle na noční směně, 6 týdnů, Motueka, severní ostrov.

Domů se nám nechce

V červenci a srpnu se tu dá pracovat především na vinicích – při prostřihávání vína. Je to docela masakr na ruce. Kvůli dlouhým nůžkám máte v noci křeče do rukou a kvůli šlahounům, které vytaháváte, sešvihaný obličej. Myslím, že takhle sprostí jsme snad nikdy nebyli, ale placené je to dobře. Víťa má znovu zaječí úmysly a znovu končí u včelařů. Já pokračuji s prostřiháváním s Thajci na okolních vinicích. V září máme odlétnout na zpáteční letenku, ale Zéland jsme si za ten rok tak zamilovali, že si víza ještě o tři měsíce prodlužujeme. Jde to, když pracujete ty tři měsíce v zemědělství.

Cestování po severním ostrově, Gisborne. Snídaně až do postele.

Ještě tři mesíce

Chceme ještě vydělat na zpáteční cestu po jihovýchodní Asii, takže Víťa zůstává na včelí farmě a já posílám přihlášku do jedné rybářské fabriky. Naštěstí mě berou a naštěstí to byla poslední práce na šest týdnů. Chodím na noční a otvírám mušle na pásu s dalšími asi čtyřiceti Maory a Asiaty. Dotahuju to na osm tisíc mušlí za šichtu. Na farmě už skoro patříme do rodiny, je nám tam moc dobře. Víťa si plní sen a u včelařů prochází téměř celým včelařským rokem. Domů jsme to vzali přes Malajsii včetně Bornea, indonéské Bali, Thajsko, Vietnam a Kambodžu.

Klidně znovu!

Když se nás někdo ptá, jestli bychom jeli znova, říkáme, že bez váhání. Rok na Zélandu nás ovlivnil natolik, že dnes máme vlastní včelařskou farmu, pořídili jsme si rasu psa, do které jsme zamilovali na ovčích pastvinách, a rekonstruujeme domeček inspirovaný zélandskou architekturou.

Poznámka redakce: Markéta a Víťa se domů vrátili už před delší dobou a na Zélandu se situace mění rychle. Zkoušeli jste tam sehnat práci v poslední době? Napište nám, jaká je aktuální situace. 

A ještě jedna poznámka: ptáte se nás na kontakty na farmy, kde Markéta s Víťou přesně pracovali. Jestli chcete, obraťe se přímo na ně, rádi vám odpoví. A nebo si od nich jen kupte skvělý med. Tady je odkaz na jejich českou medovou farmu Hrádecký med.

Markéta Krejčová, Nový Zéland, hledání práce

Markéta Krejčová

Nový Zéland i medová víla

Chcete radši práci v Evropě?

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK