Kulturní šok

Jeďte někam daleko, abyste se k sobě dostali blízko

Mnoho cestovatelů mluví o tom, že jim delší výprava úplně proměnila život, zpřeházela jejich dosavadní pořadí hodnot a rozbila vědomí toho, co je k životu nezbytné. Jak moc to chceme?

Na fotce nahoře je vyschlé koryto řeky v Satkhiře (BNGL). Bangladéš je jednou z nejpostiženějších zemí změnou klimatu. 

To důležité se nám skrývá za závojem máji

Podobné „prozření“ či „odhalení závoje máji“ hrozí na cestě u skoro každého vnímavějšího člověka, aniž by za tím bylo nutno hledat nějaké mystické kejkle. Je zajímavé, že přepadá i ty, kdo nikdy neslyšeli o kontrakultuře, neposlouchali The Doors a nečetli knihy Jacka Kerouaca. Asi proto nepůjde o inspiraci literární fikcí či beatnickou filozofií, ale o obecný jev, který s cestováním úzce souvisí. Důvody, proč k tomu nejčastěji dochází právě během cestování do Třetího světa, jsou přitom zcela prozaické:

 Zjistíte, jak málo toho ve skutečnosti potřebujete k plnému a spokojenému životu.  Pochopíte, že na cestě kupodivu platí nepřímá úměra – čím méně peněz máte, tím víc toho zažijete (dvojnásobek peněz kupodivu neznamená dvojnásobek dobrodružství).

Čím nižší vlakovou třídou budete cestovat, s tím bizarnějšími, milejšími, zajímavějšími, přátelštějšími a také pohostinnějšími lidmi se potkáte. Čím míň nepotřebných krámů s sebou potáhnete, tím svobodněji se budete cítit a tím menší budete mít strach, že vás o majeteček (hovniválovu kuličku) někdo připraví. A řada těchto bazálních cestovních zkušeností a prožitků lehkosti z „minimalismu“ je kupodivu velmi dobře přenosná i do běžného života doma.

image
Pzn. redakce: autor textu se zmiňuje o závoji Májá. Co říká encyklopedie: Májá, v dévanágarí माया , je pojem z indických náboženství. Podle tradičního podání si člověk vlivem máji myslí, že může být šťastný v pomíjivém hmotném světě. Májá je příčinou utrpení člověka a jeho neschopnosti být šťastný. Májá je iluze, trik, přelud, který zmate člověka tak, že si myslí, že věčnost a štěstí lze najít uspokojením tužeb hmotného světa, který je ve skutečnosti pomíjivý a plný utrpení. Na fotce prodavač v chrámu Mansa Devi v Haridváru.

Prožijete pár týdnů či měsíců mezi domorodci, kteří toho mají ještě méně než vy. Často dokonce nemají vůbec nic. Žijí doslova ze dne na den a netuší, co bude zítra. Přesto jsou mnohem spokojenější a šťastnější než lidé ze Západu, kteří naopak mají úplně všechno, ale pořád se jim to zdá málo. Žijeme si jak prasata v žitě, a nestačí nám to.

Při setkání s indickými žebráky, jejichž jediným majetkem je stará deka, člověk pochopí, že v životě existují podstatnější věci, než poslední model mobilu nebo tabletu. Konfrontace vaší vlastní kultury s úplně jiným životním stylem tak zdůrazní manipulativní povahu světa, v němž žijete. Vysvětlete domorodé ženě, která na břehu Gangy vymlacuje špínu z mokrého prádla klackem, že by podle televizní reklamy měla prát v prášku s aktivními enzymy a zářivou silou kyslíku…

 Vypadnete z domácí zaběhnuté každodennosti a zajetých kolejí,  což vám dá vzácnou a v Česku jinak nedostupnou možnost podívat se sami na sebe „zvenčí“. O tak intimních věcech, jako jsou otázky, co člověk dělá v životě dobře a co špatně, se totiž nejlíp přemýšlí z odstupu. Doma jste příliš „v tom“ a na podobné úvahy tam nikdy nenajdete čas a koncentraci. Přemýšlejte při hektické ranní jízdě přeplněným metrem, jak co nejlépe naložit se svým životem! Na cestě změníte perspektivu a podíváte se na svůj dosavadní živost z odstupu. To jde ale právě a jen na cestě – tedy z jiných kulis. Doma to už z principu nikdy nedokážete.

 Neexistují zkratky. Ta cesta musí nějakou dobu trvat.  Spěch je jak známo nepřítelem reflexe a na dlouhé cestě se nikam nespěchá. Za nekonečných hodin stání v přeplněných dopravních prostředcích, za nekonečných dnů čekání na zapadlých nádražích a za nekonečných týdnů pomalého popojíždění z místa na místo má člověk ideální podmínky na přemítání o těch nejpodstatnějších a nejvnitřnějších věcech. Řada mých známých se shoduje v tom, že se jim chaotická skládačka jejich dosavadního uspěchaného a roztříštěného života náhle složila do jasně přehledného obrazu právě během putování po Asii. Odstup od záplavy všedních domácích starostí a každodenních problémů napomáhá tomu, že právě na cestě často člověka napadnou ty nejlepší věci obecně koncepčního charakteru. Třeba poznání, co chci v životě dál dělat a co už fakt ne. Cesta má katartický účinek, cesta může člověku ukázat jinak nedostupný Celek.

 Není přitom třeba upadnout do spárů nějakého asijského gurua.  Stačí jen na cestě přestat řešit banální záležitosti (složenky, resty, termíny, Facebook), které doma každý den řešíte, a mozek začne sám od sebe fungovat jinak. Bude se zabývat jinými myšlenkami než obvykle, vytahovat na povrch vaše dávno zasuté stresy, prohry a psychická zranění, bude znovu je přežvykovat, zpracovávat a tím se s nimi postupně vyrovnávat… „Jeďte někam daleko, abyste se k sobě dostali blízko,“ řekl kdosi.

Velkým nebezpečím cestování je, že díky němu můžete snadno prohlédnout „virtuální hru“, kterou s námi doma hraje společnost a reklama. Na fotce restaurace bangladéšského fanouška amerického prezidenta Trump Cafe v Dháce. V našem článku pro zjednodušení mluvíme o cestě na Východ, ale stejně dobře poslouží i cesta do Bolivie nebo větší části Afriky. Jen za své poznání nejspíš víc zaplatíte. A nejenom penězi.

Ze všech těchto důvodů může být delší cesta na Východ klíčem k vnitřní proměně osobnosti. Změní celý váš dosavadní způsob přístupu k životu, metamorfuje váš způsob uvažování o světě. Budete díky ní někdo jiný.


Jediné cestovní pojištění bez limitů. Přitom od Slávanazdarvýletu máte slevu 50 %, to si může dovolit každý! Co za to? Pojištění léčebných výloh bez omezení, pojištění rizik souvisejících s terorismem na pět milionů korun, v ceně pojištění cestování letadlem atd. Maximální jistota za 78 korun na den. Klikněte tady a zadejte slevový kód: SLAVANAZDARVYLETU50 

„Vrátil ses zpátky na Západ, ale najednou už jsi tu hru nemohl dál hrát. Najednou jsi o ní věděl příliš mnoho. Naučil ses toho příliš na to, abys tu hru ještě někdy dokázal brát vážně,“ píše David Tomory ve slavné knize A season in heaven. True tales from the road to Kathmandu (1996). Transformační princip cesty na Východ, otevírající somnambulní západní oči a odstraňující narkotický vliv masmediální a reklamní lobotomie funguje zcela obecně a bez ohledu na to, že čas Dětí květin už dávno skončil.

Proč o tom ale píšeme jako o nebezpečí?

Zavržení všech dosud uznávaných západních hodnot není nic jednoduchého, protože při něm člověk nejdřív přijde o kus své pracně budované identity. Náhle zjistíte, že celá ta vaše pracně a složitě budovaná sebeúcta a self–image vlastně stojí za pendrek a že je to všechno o něčem úplně jiném. Prohlédnutí „virtuální hry“ je dlouhým, bolestivým a depresívním procesem.

Po návratu z cest pak budete doma horem dolem přemýšlet, jestli jste se zbláznili vy, nebo naopak všichni kolem vás. Kam a za čím se to proboha všichni ženou? Co to sakra řeší? Proč si kupují tohle a támhleto, když to vlastně vůbec nepotřebují a ještě včera netušili, že to existuje?

image
Indický shopping mall pro horních 10 milionů. Pzn. red.: Duchovní Asie, o které píše autor článku, je samozřejmě také relativní. Indie přeskočila průmyslovou revoluci a skočila rovnou do IT revoluce. Třeba Bengalúru se říká indické Silicon Valley. Ani asiaté nechtějí být “schválně” chudí. Zlí jazykové pak tvrdí, že Západ je dnes už více duchovní než Asie a naopak Asie bude brzy bohatší než Západ. Možná se toho prostého životního stylu dočkáme aniž bychom chtěli.
Snem drtivé většiny Indů je stát se bohatým a slavným jako hvězdy z Bollywoodu. Češi sní o Prostřeno. Kdo je dál? Bollywoodský herec Sidharth Malhotra (vlevo), Jacqueline Fernandez a režisér Karan Johar na předávání cen GQ Men of the Year 2017 v Bombaji.

Není třeba propadnout totální askezi 

Není ale nutné hned skočit z extrému do extrému a odmítnout veškerý západní konzum a technologický pokrok jako dílo ďábla. Nemusíte se stát šíleným ekologickým fundamentalistou, recitovat na potkání zpaměti sociálně–inženýrské ideologické floskule, oblékat se jen do věcí ze sekáče a začít žít na hausbótu. Přínos cesty na Východ může být přínosný prostě v tom, že po návratu domů budete žít úplně stejně jako před odjezdem, ale dobře se obejdete i bez všech těch lesklých lákadel z Instagramu, aniž by vás vnitřně frustrovalo, že to nemáte.

Spočítejte si cenu cestovního pojištění s 50% slevou od Sláva nazdar výletu!
Na kolik dní jedete?
Kolik Vám je?
Kam jedete?
 
Chci se hned pojistit
Sleva bude automaticky započítána.
Pošlete mi slevový kód
Cestujete později? Pošleme vám slevový kód do emailu.
Připomeneme se 4 dny před odjezdem.
Odeslat

„Jsou to jen trochu odrostlí školáci, kteří shledávají svoji perfektnost v tuhých límečcích, ve stejných řadových domcích s trávníkem kolem dokola a s TV v každý místnosti,“ píše o tom Jack Kerouac. „A všichni se dívají najednou na to samý, a mají na to navlas stejnej názor. Zatímco všichni Japhyové tohoto světa se mezitím někde prodírají pustinou, lezou po horách a hledají extázi, výkřik, pláč, hlas nebo aspoň vzdech světa… Všichni tihle lidi mají doma obrovský bílý toalety a marně se po sobě pokoušejí spláchnout svoje vlastní sračky – ale ono to nejde! Celej den si mejou ruce krémovým mejdlem, který se pak pokoušejí někde v koutě koupelny sežrat.“

Výše uvedené jsou na první pohled jen kýčovité floskule a banální kontrakulturní hesla. Zajímavé ale je, že je můžete stokrát číst a dělat si z nich srandu, ale během cesty na Východ je prostě na vlastní kůži prožijete. Buďte na to připraveni.

Ivan Brezina

Na desítkách výprav do asijských zemí prožil více než tři roky života. Je autorem legendárního cestovního průvodce Cesty na východ (o pozemní trase z Česka do Indie) a jako novinář se specializuje hlavně na cestování. Píše třeba pro přílohu Víkend MF Dnes, také pro Travel Digest, Koktejl nebo Elle. Pro cestovatelský pořad Objektiv České televize natáčí reportáže, kterých bylo až dosud odvysíláno více než osmdesát.

Mohlo by vás zajímat

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK