Jídlo Balkán

Jídlo: Proč si Pamela Anderson kupuje hotel v Černé Hoře?

Pro někoho je Balkán místo neodpornějších blafů, jako je mastná moučná věc zvaná burek, místo s přesilou okupované českými turisty a taky místo tisíckrát okoukané z filmů s Vinnetouem.
A pak jsou tady ti, kteří na Balkán nedají dopustit a ládují se tím jídlem dobrovolně i doma. Ti, kteří si bez dovolené v Chorválu nedovedou představit život. Pokusíme se teď spojit oba tábory a nalákat vás na balkánskou kuchyni od Johany, fanynky místní stravy.

Miluju Balkán. A ze všeho nejvíc Černou Horu (anglicky mnohem libozvučnější Montenegro). Má všechno to, co tady v pupku Evropy postrádáme, ale nevíme o tom. Pohodové, usměvavé lidi, (zatím) málo turistů, božskou panenskou přírodu, nádherné památky a hlavně skvělé jídlo. A když říkám skvělé, myslím tím takové, po kterém se vám po návratu domů bude stýskat.
Tuhle maličkou zemi, která je jen o trochu větší než Středočeský kraj, jsem poprvé navštívila před nějakými sedmi lety cestou do Albánie. Ale už tehdy mi bylo jasné, že to není naposledy. Od té doby jsem byla v Černé Hoře ještě třikrát a pokaždé jsem objevila něco nového. A to i na talíři.

Balkánská svatá trojice.

Prostě to umel a opeč!

Černohorská kuchyně je báječná hlavně proto, že na ní není nic komplikovaného. Místo vychytaných spotřebičů si tu nejvíc mákne obyčejný gril. Ale výsledek je famózní. Ať už přijdete do jakkoli malého venkovského bistra nebo hospůdky, všude dostanete čevapi nebo pljeskavicu. Ale neohrnujte nos. Zdejší čevapi (u nás známější pod původním tureckým jménem kebab – čevap) nejsou ty hnusné slizké šišky čevapčiči ze závodní jídelny, jejichž chuťovou odpudivost se tamní kuchař snažil zachránit kydancem hořčice a hromadou cibule. Jsou křehké, jemně dochucené a neucítíte v nich ani gram strouhanky, protože ona tam prostě není. Pljeskavica i přes svůj dost nechutný název je moje favoritka, zejména ta, do níž se přidává kousek místního domácího sýra.

Djurdjevićův most na svereovýchodě státu (mezi Bělehradem a Podgoricou) byl ve své (předválečné) době nejdelší na světě. 370 metrů nad kaňonem řeky Tara. V některých místech je kaňon hluboký neuvěřitelných 1300 metrů (nejhlubší v Evropě). Ideální místo na extrémní skoky do vody a taky pro vodáky. 6 kilometrů dlouhá jízda divokou, neosídlenou krajinou vám dodá konečně pořádnou chuť na maso na grilu.

Ovčí sýr na počkání

Začneme na severovýchodě země, protože předpokládám, že pokud pojedete autem nebo na motorce, přifrčíte do Černé Hory z Čech přes Maďarsko a Srbsko. Tahle cesta je díky dálnicím sice nejnudnější, ale rozhodně nejrychlejší a nejpohodlnější. Vlevo nahoře na mapě si najděte národní park Durmitor a městečko Žabljak, které je centrem zimní i letní černohorské horalské turistiky.

Stana Cerović se narodila jako žena v roce 1946. Svůj život ale prožila jako muž. Celý život prožila jako Virdžina. V Černé Hoře, Kosově a Severní Albánii byly totiž rodiny bez mužského potomstva odsouzené k prokletí a ke zkáze, zvlášť v 19. století. Pokud chtěly přežít, byly děti ženského pohlaví prohlašovány ‘Virdžinou’ – to je mužem, který skrývá pravdu a chrání ji jako rodinné tajemství. Stana prožila svůj život sama v horách u vasnice Odrag, pekla chleba, starala se o krávy a vyráběla sýry. Zemřela v roce 2016. Virdžina má všechny tradiční mužská práva. Může vlastnit a dědit majetek, stýkat se s lidmi a vlastnit zbraň. Balkán může být divoké místo.

Možností, kde se tady ubytovat, je hodně – od kempů přes pokoje v soukromí, chatky, penziony až po hotely. Pro ty, kdo chtějí stanovat, mám jeden tajný tip. Heslo: Mlinski potok. Tak se jmenuje kemp kousek za Žabljakem směrem na Černé jezero, kde se vám bude líbit. Garantuju. Pozor, ukazuje k němu jen malá nenápadná cedulka. Na uvítanou dostanete panáka rakije, majitelé si s vámi pokecají, doporučí vám výletní trasy a nabídnou teplou sprchu, můžete si tu uvařit i dát vychladit pivo do lednice. My sem jeli proto, že nás od stanování v okolních kempech (např. Ivan Do) odradily desítky negativních recenzí, a byli jsme víc než spokojeni.

Místní jsou fakt paličáci. Beranní festival ve městě Ulcinj.
Casino Royale 2006, Czech republic locations
Škarohlídi oponují, že když už je to tady tak hezké, proč jsou lokace vydávající se za Černou Horu ve filmu Casino Royale (James Bond, 2006), ve skutečnosti Česko a Itálie? Odshora: Černohorské městečko je ve skutečnosti Loket. Cesta vlakem romantickou krajinou je Pendolino v zatáčce mezi Pardubicemi a Olomoucí. Hlavní nádraží zase kolonáda v Karlových varech. A dole zase Loket.

Plazíte se nahoru jako ovce

Ale zpátky k gastroturistice. Pokud máte chuť na pravý domácí ovčí sýr, budete si pro něj muset vyšplhat do hor. Teda nemusíte, ve vesnici asi nějaký taky seženete. Ale takhle budete mít lepší pocit, že jste si ho zasloužili. My ho koupili přímo od bači v kolibě cestou z kempu na Ledovou jeskyni, kam jsme ale nakonec nedošli, protože jsme se na výlet vydali s malými dětmi. A ty toho měly u koliby akorát tak dost. Výšlap to byl ale i tak parádní, úzká pěšinka nás vedla lesem i rozpálenými svahy, přelezli jsme stovky kamenů, potkali jsme louku doslova zaplavenou rozkvetlými květy a sněhovou „plotnu“, která ve stínu hor vydržela až do srpna. Na sýr jsme si museli asi půl hodinky počkat, bača ho ještě neměl hotový. Ale za 5 eur jsme dostali kilový balíček, který zmizel ještě téhož večera v našich útrobách, mocně zaléván místním pivem Nikšičko.

Partička kluků žije v obýváku umístěném přímo v hospodě. Podivná pivní sitcomová reklama a důkaz, že Černohorci se baví stejnými věcmi jako my:

Káva od pohádkové babičky

Až budete mít hor po krk, hádám, že zatoužíte po moři. Není to odtud daleko, ale Černá Hora nedisponuje dálniční sítí, tak si cestou užijete parádní panoramata. Až pojedete ze Žabljaku směrem na hlavní město Podgoricu, potkáte asi v polovině cesty odbočku ke klášteru Morača. Doporučuju udělat si přestávku. Nejen proto, že pravoslavný klášter z 13. století je jednou z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších černohorských památek, ale hlavně z toho důvodu, že vám před jeho branami uvaří kafe pohádková babička.

Kousek od Budvy je pevnost Kosmač. Kdysi nejjižnější pevnost Rakousko-Uherska.
2006, ulice města Ulcinj. Černá Hora získala nezávislost.
Ikonická pláž v Budvě. Bývá tu narváno. Ne že ne.

Jezdíme k ní na něj pokaždé, když se nachomýtnem v okolí. Připravuje ho klasicky v džezvě, osladí podle vaší chuti, přidá k němu sklenici vody a podle mě ještě nějakou kouzelnou formulku, která zařídí, že se sem zatoužíte zase vrátit. Až budete svou kávu popíjet ve stínu dřevěné pergoly s očima upřenýma na historii vepsanou do kamene, možná vám padne zrak na tu nejvychytanější ledničku na světě. Ve zdejším zurčícím potůčku s ledovou vodou se chladí basy s pivem a limonádami pro vedrem zmučené poutníky. Prosté, ale dokonalé.

Pamela Anderson v Budvě investuje do luxusního ekologického hotelového resortu. Tlusťoch vlevo je šéf developerské firmy Duško Knežević. Paní s vytrhaným obočím a kašpař vedle zastupují ethno. Nebojte, takhle tu dnes lidé po ulicích opravdu nechodí.

Sušená šunka, olivový olej nebo ryby

Ať už se z Podgorice vydáte směrem na Kotorský záliv, nebo dolů k jihu, budete z východní strany míjet Skadarské jezero, které je největší přírodní ptačí rezervací a o něž se Černá Hora dělí se sousední Albánií. Zatímco volavky, ibisy, pelikány a stovky dalších opeřenců zde můžete obdivovat, ryby z jezera stojí za to ochutnat. Údajně jich v jezeře žije 40 druhů, nejčastěji zde prý rybáři loví kapry nebo oukleje.

Sušení šunky (pršutu) v Njeguši.

Maso a zase maso

Zamíříte-li směrem na Kotor, po cestě si všimněte národního parku Lovčeň. Na jeho okraji ve výšce 900 metrů nad mořem leží vesnička Njeguši, která se proslavila nejen tím, že se zde narodil Petr II. Petrović Njegoš (básník a vladyka, který v Černé Hoře vládl v letech 1830–1851), ale také skvělým pršutem, který prostě musíte ochutnat. Kdo má rád výšky, výhledy a monumentální stavby, nechť se vydá k Njegošovu mauzoleu, které bylo v 70. letech minulého století vybudováno na místě Njegošiho kaple na Jezerském vrchu v pohoří Lovčeň ve výšce 1660 metrů nad mořem.

Kajty v Ulcinji má to správné prázdninové kouzlo.

V Ulcijni je to velké

Jestliže ovšem zvolíte jižní směr a budete směřovat podél pobřeží k albánské hranici a především k nádherné Velké pláži, která se rozprostírá v délce 14 km od města Ulcinj a nabízí skvělé koupání a vodní sporty včetně kajtování, pak se určitě zastavte v městečku Bar. Samo o sobě je to letovisko jako každé jiné, ale když se zanoříte asi pět kilometrů do vnitrozemí, dojedete kolem olivovníkových hájů (kolem Baru prý roste přes sto tisíc olivovníků, a jeden má dokonce více než 2400 let) k pevnosti a starobylému městečku Stari Bar. Nenechte si ho ujít. Procházku mezi rozvalinami proloženou nádhernými výhledy do okolí zakončete v uličce, jíž jste došli od parkoviště k bráně pevnosti. Ve stínu hradeb se můžete osvěžit domácí lemunádou a nezapomeňte si domů koupit zdejší vyhlášený olivový olej.

Dvoumetrový burek, speciálně upečený pro prolomení rekodu od Guinnesse. To jen povzbuzení vaší chuti.

A docela nakonec jsem si nechala svoji nejoblíbenější černohorskou dobrotu. Burek. Jedlou připomínku toho, že i tato země zažila časy osmanské nadvlády. Dobrotu z tenoučkého filo těsta plněnou sýrem, mletým masem nebo špenátem. Je to dokonalá snídaně, svačina, oběd nebo večeře v horkých dnech, kterou seženete prakticky kdekoli a kdykoli na ni dostanete chuť. V pekárně (pekara) nebo v burekdžinici. Trochu mastná, ale rozhodně návyková. Komu se ještě nesbíhají sliny?

Johana Krizkova

Miluje cestování na motorce nebo autem, nejradši spí pod stanem někde daleko od civilizace a je nadšenou gastroturistkou.

Itálie

Jižní Korea

USA

Balkán

Vietnam

Rusko

Laos

Thajsko

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK