Většina lidí dá místo ulic plných smetí přednost faraonově hrobce, súku a selfíčku s pyramidou. Tohle je ale intenzivnější.
Na káhirskou čtvrť Manshiyat Naser (ani nepomyslete na ty vtípky týkající se názvu) moc turistických recenzí nenajdete. Je „proslavená“ jen kvůli oblasti známé pod názvem Garbage City, odpadkovému městu. Na první pohled jsou to jen odporné hory hnusu, ale ve skutečnosti je to efektivní symbiotický ekosystém.
Na tomhle aromatizovaném předměstí žije asi 70 tisíc lidí, a jak už to tak ve slumu bývá, na mnoha místech neteče voda, nefunguje kanalizace ani elektřina a zkrátka to není zrovna plácek, kde by se vám chtěla trávit dovolená. Místní obyvatelé sem navíc každý den na korbách náklaďáků nebo na vozících tažených oslíky sváží odpadky z celé Káhiry. Proč ale navážet odpad do místa, které by samo potřebovalo trochu poklidit? Protože odpadky se pro mnoho místních staly jediným zdrojem obživy a jejich zpracování tu tvoří prosperující ekonomický model.
Od dětí hrabajících v odpadcích se máme co učit
Naprostou většinu obyvatel odpadkového města tvoří komunita koptských křesťanů. Ti sem přišli ve čtyřicátých letech jako zemědělci, doufajíce, že ve městě najdou lepší živobytí. To si nakonec našli v celkem neobvyklém odvětví a začalo se jim říkat zabbálíni, v překladu z arabštiny „sběrači smetí“. Tihle sběrači jsou ale ve svém oboru jedni z nejefektivnějších na světě. Zvládnou totiž zrecyklovat téměř 90 % místního odpadu, což je 4x vyšší efektivita, než jaké dosahují moderní západní recyklační firmy (20-25%).
Celkově je západní průmysl opětovného použití materiálů zatím obrovsky neefektivní a u některých materiálů, jako je třeba sklo, se během recyklačního procesu spotřebuje víc energie a vytvoří víc emisí než pouhé odvezení na skládku. Ostatně recyklovaný plast znamená, že nový materiál obsahuje řádově pouhé jednotky procent starého materiálu. V Káhiře jde lidem přehrabování v minulosti líp.
Takhle vypadá dosud nejefektivnější pozemská
recyklační technologie. Žasněte!
Prasata pojídají jen turisté
Ze zabbálínů se stali přeborníci v třídění odpadu, utvořily se specializované rodinné klany, které sem vozí odpadky z osmnáctimilionové metropole. Ty pak posléze v ulicích a garážích přebírají. Ručně, papír k papíru, plast k plastu, organický odpad dávaly ještě donedávna sežrat prasatům. O nějakých 300 tisíc čuníků je bohužel připravila celosvětová epidemie prasečí chřipky v roce 2009, kdy vláda nařídila všechna prasata bez milosti preventivně pobít. Prasata ve městě tradičně požírala organický odpad a jejich maso majitelé nakonec ještě prodali do hotelů a restaurací pro nemuslimské turisty.
Teď prasata částečně nahradily ovce, ale i tak nevyužitý kompost v ulicích města láká k hostině krysy a hmyz.
Nejen děti se tu chtějí stát popeláři
Za den Káhira vyprodukuje nějakých 15 000 tun odpadu a zabbálíni sesbírají a vytřídí úctyhodných 40 %. Není to sice úplně práce snů, ale je to pořád aspoň nějaká práce, o kterou by místní jen neradi přišli. Vláda se už několik let snaží situaci přemnožených káhirských odpadků vyřešit za pomoci velkých společností na svoz odpadu. Zatím však ne zrovna moc úspěšně. Nelíbí se to právě především zabbálínům, kteří mají strach, že je vláda připraví o jedinou možnost obživy.
Boháči si mohou dovolit být eko
Ve městě se teď rozjíždí velká kampaň, která se snaží Káhiřany vychovat k tomu, aby si třídili odpad už u sebe doma. Mohou za něj pak dostat zaplaceno ve specializovaných výkupech. Ty ale zatím otevřely v lepších káhirských čtvrtích, kde existence lidí nevisí na pár drobných za PETky. Naproti tomu stojí zabbálíni, kteří začali zakládat vlastní firmy, aby byli schopni konkurovat globálním korporacím a získali smlouvu od vlády sami. V roce 2013 se tak registrovalo 44 nových firem zabývajících se tříděním odpadu.
Takže jestli chcete vidět tu nejvýkonnější úklidovku na světě, neotálejte s návštěvou, protože kdo ví, jak to s městem odpadků dopadne. Největší jistota je vzít si taxíka a zároveň se s řidičem domluvit, aby vás tam pak zase vyzvedl. Plus se pak rovnou zajeďte mrknout na největší křesťanský kostel na Blízkém východě – kostel svatého Šimona. Je to obrovská jeskynní katedrála, kam se vejde až 20 000 sedících křesťanů. Veškeré sochy a výzdoba jsou vytesané přímo do zdí jeskyně. Právě pro ty obří rozměry se tu konají i společenské akce.
Zabbálíni se tu setkávají každou neděli po týdenní dřině na jejich osobním smetišti.
