Tahle loď se nepotápí – to jen vědci jsou šílení. Jediná ponorkoloď na světě co už 50 let poslouchá zvuky velryb.
Vypadá to, jako kdyby tahle loď byla neustále na pokraji tragédie, ale naopak, i v bouřce si posádka poklidně griluje na palubě. Až tak moc je to stabilní.
Snad jste stejně jako my příznivci románového hrdiny Dirka Pitta. Vymyšlená postava od autora Clivea Cusslera je neohrožený námořní dobrodruh řešící problémy světa od ekoterorismu přes jaderné spiknutí po prostou záchranu světa. Vždycky se to týká oceánů a moří. Něco jako Jacques-Yves Cousteau na steroidech, zkřížený s Jasonem Bournem. Každý Cusslerův román je postaven na nějaké historické události, takže fantastická dobrodružství působí živě a uvěřitelně.
Postava Dirka Pitta je inženýrem v Národní podvodní a mořské agentuře (NUMA). Což byla původně smyšlená organizace, kterou Cussler později opravdu založil a platí ji z výnosu ze svých knih. Agentura v románech disponuje celou flotilou výzkumných a fantaskních plavidel a tady se dostáváme ke skutečnosti, která je ještě šílenější než fantazie fanoušků cosplay.
Takže to je vymyšlená loď?
Ne, ta loď, co je na fotce, opravdu existuje. Zajímavé na ní je to, že flotila výzkumných lodí Spojených států jsou obyčejně otřískané vysloužilé kocábky, které vědcům slouží pro sběr údajů o oceánech a mořském životě. Ne tak výzkumná plošina FLIP (zkratka pro FLoating Instrument Platform) na fotce. Tahle plošina je úplně unikátní.
Proč se ta loď potápí?
Sjednávat si cestovní pojištění stále znova je otrava a navíc drahé. Pořiďte si pojištění celoroční! Díky našemu webu teď máte 50% slevu. Celý rok za 806 Kč nebo celá rodina už za 1214 korun. Obrovsky ušetříte! Klikněte tady a zadejte slevový kód: SLAVANAZDARVYLETU50 a zaškrtněte dlouhodobé pojištění / platba ročně.
Vlastně to není loď, i když to tak vypadá. Nemá žádný vlastní pohon a zčásti to funguje jako ponorka. Remorkér to odtáhne někam na moře (to je ta chvíle, kdy se to tváří jako loď) a pak se to během dvaceti minut naplněním nádrží zanoří do vertikální polohy. Nezapíchne se to ale do dna, jak by se mohlo zdát, ale plave to jako splávek nebo bóje na hladině. Zpátky se to otočí vytlačením vody z nádrží tlakem vzduchu.
Proboha k čemu je taková věc?
Celý tento výstřední princip vychází z vědeckých potřeb. FLIP slouží pro zkoumání zvuků pod mořem. Původně se pro tenhle účel používala ponorka, ale ta je příliš nestabilní. Nápad, jak to vyřešit, vznikl náhodou, když si vědec Allyn Vine všiml, že když obyčejný úklidový mop spadne do vody, je na hladině naprosto stabilní. Tak vznikla tahle úplně unikátní, 108 metrů dlouhá plošinoloď, která v roce 1962 vyplula na moře.
FLIP se používá pro studium šíření zvukových vln v moři i pro tvorbu meteorologických a hydrologických map, ale třeba i pro poslouchání zvuků velryb. Omezenou dobu může plošina fungovat i kompletně na baterie. Vypnou všechny hlučné dieselové agregáty, vědci povypínají playstationy a Spotify, a v tom nastalém naprostém tichu je dokonce možné pozorovat velice slabý Dopplerův jev vznikající při pohybu planktonu. K tomuto jevu dochází při vzájemném pohybu zdroje zvuku a pozorovatele (přijímače). Pozorovatel vnímá zvuk jiné frekvence, než ve skutečnosti je.
Takhle probíhá samotný manévr přetáčení lodi:
A ty lidi tam teda bydlí pod vodou?
Podle profesora Roberta Pinkela, který na FLIPu pracoval skoro celý život pro oceánografický institut v San Diegu (Scripps Institution of Oceanography), projekt pochází z velké a velkolepější doby, kdy lidstvo cestovalo na Měsíc. Myšlení a činy byly tehdy rozmáchlejší než dnes. I přes to ale konstruktéři původně nepředpokládali, že se FLIP stane tak populárním. Původně se mělo za to, že vědci budou každý den na palubu plošiny dojíždět a spát budou zůstávat na mateřské lodi. Jenže vědci se do FLIPu opravdu zamilovali a odmítali zbytečně pendlovat. Interiér a kajuty tak byly dodatečně přestaveny na obousměrný provoz a bylo namontováno i 16 paland.
Díky možnosti přespání se zvýšila efektivita a výzkum může probíhat 24 hodin denně. Zvláštní je, že když se loď převrátí, množství užitečného prostoru je prý podle námořníků najednou trojnásobné 🙂 To chceme domů.
Procházka po lodi:
S tím, jak se snižují rozpočty na vědu a stále menší počet lidí pracuje v oceánografickém výzkumu, budoucnost této lodě začíná být nahnutá nejen fakticky. 50 let není pro životnost lodi nijak zvlášť moc, z technického hlediska klidně může fungovat stále dál, ale je otázka, jestli nebudou chybět lidé.
Podle Pinkela jsou nejdramatičtější poslední 2 minuty překlápěcího manévru. Na posádku to působí stejným pocitem, jako když jde celá loď ke dnu jako Titanic. Velkým problémem jsou také špatně uložené věci, jejichž pád může způsobit spousty zranění. Jakmile je loď převrácená a mořská nemoc a dezorientace odcházejí, přichází čas pustit se do práce.
