Vyrazíte na dovolenou snů: na Madagaskar, nejstarší ostrov na Zemi, životní zážitek, bla bla bla…, ale stane se z toho váš týden hrůzy. Tohle je příběh turistky Jany, která vyrazila na svou exotickou dovolenou a všechno se změnilo, když autobus plný turistů havaroval v odlehlých končinách Madagaskaru. Do toho ještě začali stávkovat místní doktoři…
Den první: nehoda
Náraz, křik a chaos. Tak vypadají první vteřiny potom, co autobus naší cestovky sjel na pláni u městečka Ambalavao do příkopu. Dosedá prach, my se probíráme ze šoku. Nikdo nic zvláštního nehlásí, takže moje bolest v noze se zdá jako banalita. S pobolíváním nohy a kotníku mě ambulance veze do místní nemocnice. Hygienické podmínky na místě jsou o několik úrovní níž než v Evropě a ani doktor se s tím zrovna moc nemaže. Jen na mě zběžně koukne a doporučí převoz domů. Můj stav diagnostikuje jako lehké poranění ruky a nohy. Jak se později zjistí, naprosto přehlédl nebezpečnou zlomeninu holenní kosti.
Naštěstí mám cestovní pojištění AXA Assistance. Volám proto na jejich asistenční linku, kde vše konzultuji s doktorem pojišťovny. Na rozdíl od místního „umělce“ k věci přistupuje se západní zodpovědností.
Den druhý: dramatický noční převoz
Doufám, že se z toho vyspím a druhý den mi bude líp. Jenže je to přesně naopak. Volám tedy opět na asistenční linku a doktor neváhá a přikáže místním, ať mě převezou do lepší nemocnice v hlavním městě Madagaskaru Antananarivu. Rozjíždí se mi zánět žil, takže není možné, abych letěla letadlem. Rozhoduji se tedy, že to prostě dám a zvládnu převoz sanitkou.
Zajímají je jen prachy
Jenže ouha. Jak jsou místní laxní v přístupu ke zdravotní péči, jsou o to víc pečliví v přístupu k (vlastním) penězům. Obsluha sanitky vyžaduje platbu za převoz předem a v hotovosti, jinak že nikam nejedeme. Naštěstí se lidem z AXA Assistance vše podaří na dálku nějakým zázrakem zaplatit a vyrážíme na cestu. Řítíme se sanitkou celou noc po neupravených a často až offroadových cestách tohohle prokletého ostrova. Zběsilá jízda trvá 15 hodin, které mi připadají jako nekonečný očistec.
Vědí, že jsem v průšvihu.
Všichni to víme, viděla jsem to v každém cestopisném dokumentu, ale přesto když to poznám na vlastní kůži, tak mě ta nepřenosná zkušenost zdrtí. Zdejší lékařské standardy jsou od těch evropských na světelné roky daleko. Jako už mnohokrát si dnes blahopřeju, že mám dobré pojištění. Drží mě to nad vodou a později zjistím, že i při životě. Pojišťovna pochopila, v jakém průšvihu jsem, a já se později dozvídám, že právě v tuto chvíli rozhodla o tom, že za mnou okamžitě posílá svého doktora z domova.
Den třetí: ticho před bouří
Nemocniční prostředí mi dodává falešný pocit bezpečí a vrhají se na mě místní „specialisté“. Docela rychle se mi udělá líp, ale jejich diagnóza nezní nic moc: zlomenina holenní kosti a kotníku, zanícené rány a zánět žil.
Den čtvrtý: konečně je tu náš doktor
Právě přijel doktor pojišťovny! Konečně je tu někdo, komu mohu věřit! Prohlédne mě a rozhodne o převozu domů. Je prý potřeba 3 dny počkat, abych vůbec byla schopná letu. Doktor je v kontaktu i s mojí rodinou, kterou informuje o mém stavu a jaký je plán převozu. Já nejsem schopna komunikace. Naprosto sadisticky nutím doktora, aby se ode mě ani nehnul a byl se mnou 24 hodin denně. První dva dny to tak v podstatě je.
Den pátý: nedostatek krve na transfuzi
Jenže žádná idyla se nekoná. Následující ráno upadám do halucinací díky vysokým horečkám. Později se dozvídám, že nemocnice neměla dostatečné vybavení, aby se to ještě nezhoršovalo, a tak náš doktor rozhoduje o riskantním leteckém převozu do nemocnice na blízký ostrov Réunion. Tam mají mnohem vybavenější nemocnici a já větší šance na přežití. V tuto chvíli ale nevím, co se děje, bojuji sama za sebe. AXA Assistance na dálku zajistí speciální lékařské letadlo i převoz z letiště do nemocnice. Bohužel jsem chudokrevná, takže je potřeba dát mi ještě před odletem transfuzi. Doktor mi pak vypráví: „Najít správný krevní typ na Madagaskaru je velká výzva.Čekali jsme více než 24 hodin a transfuzi jsme dokončili až těsně před plánovaným odletem na Réunion.“
Den šestý: stávkující nemocnice. Přežiju to?
Tohle mám už z doslechu. Po příjezdu do nemocnice na Réunionu doktor pojišťovny zjistil, že personál stávkuje. Cože?! Začal tedy okamžitě přesvědčovat stávkující zaměstnance jednoho po druhém, aby mi pomohli. V tuhle chvíli už šlo opravdu do tuhého. Doktor mi pak vysvětloval, že hlavní problém mého případu byl v tom, že všechno tak strašně trvalo. Kombinace mojí jazykové bariéry a místní (ehm) mentality způsobila to, že bez evropské pomoci bych nejspíš přišla o nohu nebo bych vůbec nepřežila. Takhle mě na poslední chvíli stihli na Réunionu úspěšně operovat. Zabránili tím infekci rozšířit se do zbytku těla a zachránili mi nejen nohu, ale i život.
Dostávám kapačky a let mi posunují o další dva dny, abych se mohla trochu vzpamatovat z operace.
Den devátý: letíme domů!
Díky spolupráci celého týmu AXA Assistance po devíti dnech konečně přistávám doma. Náklady na léčbu prý nakonec dosáhly asi 1,5 milionu korun. A já vím, že i kdybych to nakrásně na místě zaplatila ze svého, nejspíš by to k mému přežití nestačilo. Když je vám špatně, sami se o sebe nepostaráte.
