Kulturní šok

Jak moc hrozí v zahraničí rituální vražda?

Je mrtvý turista dobrý turista? Jak moc se svět za poslední roky změnil, co se týká bezpečnosti turistiky?

Foto nahoře: Ve městě Iguatu v brazilském státě Ceara byli zatčeni dva muži za to, že umučili aktivistu hnutí LGBT. Praktikovali při tom rituály černé magie, aby “uspokojili ducha Satana”. Mělo to zvýšit jejich vyhlídky na zvýšení platu a celkově zlepšit jejich mizerné životy. Satan nejspíš radši kouká na Netflix.

Pamatujete na únos dvou českých cestovatelek Hanči a Tonči v pákistánském Balúčistánu před pěti lety? Podobnými zvěstmi se nenechte příliš vystrašit, stejně jako vás četba knih Roberta Ludluma plných zabijáků neodradí od cesty do Mnichova.

Sežerou mě lidojedi?

Lidojedi už vymřeli a historky o Evropanech, obětovaných kruté indické bohyni Kálí, patří jen do filmů s piráty z Karibiku. V Rusku taky nevraždí mafie cizince na potkání a v Pákistánu neunášejí muslimové české blondýnky, „aby je prodali do harémů místních (či třeba saúdskoarabských) satrapů nebo aby je znásilnili nebo aby za nědostali výkupné“ (jak až dětinsky blbě píše xenofobní novinář Jiří X. Doležal, který v Pákistánu nikdy nebyl). To spíš naše blondýnky provezou nějaký ten heroin. V ortodoxním Íránu nebudete za „znesvěcující“ vstup do mešity popraveni coby „nevěřící psi“, jak se čas od času traduje v českém tisku (věřte mi, mešit jsem tam prolezl desítky).
„Podle úřední statistiky zahynulo v Indii 23 166 lidí v roce 1902 hadím jedem a 2836 lidí bylo roztrháno šelmami,“ varoval v roce 1906 misionář Jeremiáš, který popisoval smrt svého kolegy nedaleko bihárského města Bettiah: „Sestoupivše z pahorku, našli jsme tělesné zbytky pátera Kosmy. Končetiny byly úplně ohlodány, břicho rozdrásáno, ale hlava a prsa neporušeny. Jen na levém líci bylo znáti stopy zubů. Hrdlo bylo prokousnuto a vaz rozdrcen. V pláči sbíral jsem tělo kněze, kterého jsem jako rodného bratra miloval…“

https://www.axa-assistance.cz/cestovni-pojisteni/?externalpartner=10000430

Useknou mi hlavu?

S tygry, nosorožci, krokodýly a další krvelačnou havětí se ale už dnes v Asii setkáte jen v rezervacích. Zůstávají snad jen ti hadi. Většina domorodců je velmi přátelská a na české poměry velice poctivá. „Ignorujte historky o banditech, krvelačných feudálech, přepadeních atd.,“ radí na výborné stránce o nástrahách těch nejnebezpečnějších zemí světa (www.comebackalive.com) kanadský válečný zpravodaj Robert Pelton. „Všechny tyto historky jsou sice jistojistě pravdivé, ale všechny se kupodivu vždycky přihodily někomu jinému než tomu, kdo vám je vypráví.“
Sem patří třeba pouťově děsivá historka ze 70. let minulého století, kdy se evropští hipíci vydávali na pozemní cestu do Indie. V levném afghánském hotýlku se uložili ke spánku tři západní vlasatci, kteří předtím důkladně „zahulili“ s bradatými domorodci. Ráno se prostřední hipík probudí, podívá se vlevo, pak se podívá vpravo a říká si: „Hmm, kamarádi si v noci vyměnili místa… To je divné, že mě nevzbudilo, když si přelézali…“ Když se pak ale podíval líp, zjistil, že oba kamarádi leží na stejných místech jako večer. V noci jim jen někdo prohodil hlavy.

Nebyla by k dispozici rituální vraždička?

Tohle specificky indické „riziko“ asi znáte z filmu Indiana Jones a chrám zkázy, jehož promítání bylo v několika indických státech zakázáno pro údajný „špatný obraz hinduismu“. Rituální vraždy kdysi provozovala sekta thugů, kterou ve filmu zastupuje velekněz Mola Ram. Pozor, není to žádný výmysl! V Ottově slovníku naučném se dočtete: „Thagové (angl. thugs, v řeči hindů ,klamači‘) byli příslušníci tajné bandy, rozšířené po celé Přední Indii, jež měla ve svých řadách příslušníky takřka všech povolání, muhameddány i hindy. Tito vzdávali zvláštní úctu bohyni Bhavanni (Kálí), manželce boha Šivy. Řemeslem thagů byla tajná loupežná vražda. Potulovali se často v tlupách až o 300 mužích a vraždili své oběti škrcením. Roku 1826 počala anglická vláda stíhati thagy, jejichž banda byla však teprve roku 1860 úplně potlačena, hlavně zásluhou kapitána Sleemana. Jen do roku 1835 bylo odsouzeno 1526 thagů, z nichž někteří spáchali až 200 vražd.”
Odhady počtu obětí thugů se velmi liší. Guinnessova kniha rekordů uvádí asi dva miliony, ale britský historik Mike Dash to odhaduje jen na 50 000. Jenom thug Behram, popravený Brity, během své čtyřicetileté „kariéry“ zabil 931 lidí, což z něj dělá jednoho z největších sériových vrahů historie.
Thugové své oběti škrtili žlutým šátkem zvaným rumál. Vše probíhalo rituálním způsobem, propracovaným do nejmenších detailů. Šlo o náboženskou oběť – vražda nebyla vraždou, ale posvátným úkonem, sloužícím k usmíření krvelačné Kálí. Po roce 1870 byla Indie vyhlášena za „thug-free country“. Že by se ale dokonale zakonspirovanou náboženskou organizaci podařilo tak snadno zlikvidovat? V Indii prostě nevěřte cizím lidem se žlutými šátky… (Pozor, to je vtip, thugové už opravdu vymřeli!)

Jak vysoké mám šance na život?

Podle údajů ministerstva zahraničí v cizině každý rok zemře asi 400 českých občanů. Jenže tahle statistika nerozlišuje „přirozená“ a „běžná“ úmrtí třeba na infarkt na pláži v Tunisku nebo při autohavárii v Chorvatsku od „exotických“ smrtí třeba při horolezectví v Himálaji, při tsunami v Thajsku nebo při loupežném přepadení v Číně. Zatímco ty první smrti při cestování nám připadají tak nějak „normální“, těch druhých jsou vždycky ihned plné noviny. Na českých silnicích přitom každý rok zahyne více než 500 lidí a asi 2500 lidí u nás doma každoročně zabije „obyčejná“ chřipka.

Vymknutý kotník

na dovolené v Řecku a Turecku přijde na
5 500 korun, 6 600 ve Špáňu a ve Francii zaplatíte u doktora
11 000 Kč.
Přitom pojištění od AXA Assistance máte díky nám s 50% slevou, takže za jeden den zaplatíte pouhých 11 Kč!
Klikněte tady a zadejte slevový kód: SLAVANAZDARVYLETU50 

Přežívat, nebo si užívat?

Cestovatel a ekonom Ladislav Tajovský to ve fejetonu pro časopis Outdoor shrnul těmito slovy: „Člověk provádí spoustu aktivit, které jsou nebezpečné a s jistou mírou pravděpodobnosti mu zkracují život. Je pravda, že ‚indoorově‘ vedený život člověka méně opotřebovává a přináší méně objektivního rizika než třeba lezení po horách nebo spaní v prachu v obskurních špeluňkách. Horalové vám řeknou, že některým nebezpečím se dá v horách vyhnout jen tak, že do hor prostě nechodíte. Jenže riziko je vždycky subjektivní. Den života strávený někde na kopcích v mrazu a vánici je pro někoho hodnotnější než pro jiného deset víkendů strávených u televize. Odlišné vnímání rizika znamená, že na Špicberky jedu i tehdy, když vím, že mě tam může sežrat medvěd, a v Praze ne. Že se do Balúčistánu vydám i poté, co tam unesou dvě české dívky, protože sám za sebe přikládám životu zpestřenému o tenhle způsob trávení času větší váhu než životu bez něj. Každý, kdo cestuje aspoň trochu proti proudu, čelí klepání na čelo těch, kteří žijí ‚spořádaně a normálně‘. Samozřejmě na to mají právo. Problém je, že si z omezování rizik udělali bůžka. Mají tendenci chránit nás před nezodpovědností… nás samotných. Takže buďme sice opatrní, ale hlídejme si svou svobodu aspoň na cestách. Kašlejme na ‚všechny ty zákazy vjezdu, který jsou ukrytý po celý Telegraph Road‘, jak zpívá Robert Křesťan…“

Proti riziku se pojistěte, ale zároveň se mu postavte čelem

„Setkání s tibetskými lupiči v sobě většinou nesou určitý půvab směšnosti, který člověk na cestách často docení jako lék proti nudě,“ napsala Alexandra David-Néelová v knize Zakázanou zemí – Cesta Pařížanky do Lhasy. A americký dobrodruh Richard Halliburton (který po řadě neuvěřitelně zábavných a velmi nebezpečných kousků navždy zmizel při pokusu přeplout Pacifik na čínské džunce) dodává: „Až se můj čas naplní, budu umírat šťasten, protože jsem prodělal, viděl, slyšel a zažil veškerou možnou rozkoš, bolest a vzrušení – všechny emoce, které kdy jakýkoli člověk měl. A hlavně budu šťasten, že jsem si ušetřil hloupou, běžnou smrt v posteli…“
Halliburton skutečně riskoval, a navíc to dělal zcela schválně a promyšleně. Ale to samozřejmě vůbec neznamená, že byste před odjezdem do exotických zemí měli zůstat nepoučení a naivně bezbranní. Jak se vyhnout nástrahám a zbytečně neriskovat, se dočtete na našem webu. Protože „svět patří těm, co se neposerou,“ napsal kdesi Charles Bukowski.

Spočítejte si cenu cestovního pojištění s 50% slevou od Sláva nazdar výletu!
Na kolik dní jedete?
Kolik Vám je?
Kam jedete?
 
Chci se hned pojistit
Sleva bude automaticky započítána.
Pošlete mi slevový kód
Cestujete později? Pošleme vám slevový kód do emailu.
Připomeneme se 4 dny před odjezdem.
Odeslat

Ivan Brezina

Na desítkách výprav do asijských zemí prožil více než tři roky života. Je autorem legendárního cestovního průvodce Cesty na východ (o pozemní trase z Česka do Indie) a jako novinář se specializuje hlavně na cestování. Píše třeba pro přílohu Víkend MF Dnes, také pro Travel Digest, Koktejl nebo Elle. Pro cestovatelský pořad Objektiv České televize natáčí reportáže, kterých bylo až dosud odvysíláno více než osmdesát.

Mohlo by vás zajímat

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK