Protože nejefektivnější cesta z bodu A do bodu B není vždycky přímka.
Lahůdka pro fanoušky architektury a zároveň potrava pro hejtry. Tenhle most v tvaru kruháče je zatracované a současně velebené dílo původem uruguayského architekta Rafaela Viňoli. Jeho společnost vytvořila i návrh uruguayského letiště v Montevideu a spoustu zajímavých staveb po celém světě včetně londýnské “Vysílačky”. Jihoamerický Kaplický je nejspíš paličatý bojovník.
Když se přišlo s myšlenkou nahradit obyčejný přívoz spojující okraje Laguny Garzón mostem, navrhl jednu z nejabsurdnějších staveb na světě. Trvalo celých šest let veřejných slyšení a jednání s místními komunitami a zájmovými skupinami a na konci tohoto procesu firma Rafael Viñoly Architects dokázala skloubit všechny protichůdné argumenty přísných ekologických i komunitních požadavků a současně vybojovat něco originálního. Oblast kde stojí tento most je totiž chráněna tvrdou legislativou.
Vychutnejte si pocit z jízdy po mostě Laguna Garzón:
Ale proč to nevede rovně?
Pokud by byl most tradičně rovný, závodníky všedních dnů by lákal k co nejrychlejšímu projetí se zrakem upřeným dopředu. Ne tak v Laguně. Za 11 milionů dolarů turisté i místňáci dostali chvilku překvapení, radosti a pomalé jízdy vyhlídkovým obloučkem. Pěší lávka uprostřed umožňuje sledovat rybáře a lodě, moderněji zaměřené estéty zase nutí sbalit si do kufru svůj dron a pročesávat místo z ptačí perspektivy.
Ještě před několika lety byl místo mostu tenhle přívoz.
Poněkud jiný feeling, což?
Není to všechno ale nějak málo?
Podle některých pramenů byl tvar mostu zvolen i kvůli minimalizaci příboje a tlaku na písčité podloží a taky lepší stabilitě vůči vlnám přicházejícím z oceánu. Což je nesmysl, jak vidíte na předchozí fotce. Laguna je před oceánem chráněna přírodně pobřežním pásem. V rozhovorech Viňoli prostě zmiňuje jen zklidnění dopravního ruchu. Je to originální řešení dilematu, kdy má architekt za úkol přivést dopravní ruch do místa, kde o to zároveň vlastně nikdo nestojí. Viňoli to místo instalace těžkopádných retardérů nebo nekonečného poskytování úplatků místním měšťákům vyřešil po svém. Tleskáme!
