Eurovíkendy Itálie

Na benátském karnevalu nefrčí zábava, ale tragédie

  • Příroda
    2
  • Památky
    10
  • Party faktor
    8
  • Pro děti
    8
  • Cenová dostupnost
    5

Neumím se dostatečně nasytit magie Benátek v době karnevalu. Jezdím si tam potěšit duši i fotoaparát. Neobyčejně mi vyhovuje symbióza teatrální výjimečnosti prostředí a patetické nostalgie tohoto pohyblivého svátku. Benátky mě dostaly již napoprvé, ovšem až výjimečně silný genius loci karnevalu umocněný graciózní poetikou masek posunul jejich přitažlivost až na práh závislosti.

Každoročně před popeleční středou se toto město na dvanáct dnů a dva víkendy doslova přeplní kulturou. A také určí zaměření karnevalu.  Zřejmě kvůli extrémní návštěvnosti se karneval aktuálně prodloužil již na tři víkendy v termínu od 11. do 28. února.  

Ulice, zdroj zábavy

Všechny ty vernisáže, výstavy, koncerty, představení, feérie a happeningy odehrávající se na nejrůznějších místech (ve slavném a po zničujícím požáru znovuzrozeném Teatro La Fenice, desítkách kostelů, na četných náměstích, mostech, kanálech, a dokonce i na pevninském předměstí v Mestre) jsou sice parádními – a místy finančně i hodně přesolenými – kousky exkluzivního kulturního menu, hlavní chod se však podává jinde.

Benátky festival, masky, nuda
Takhle kýčovitě a prázdně to obyčejně známe z fotek. A přitom během festivalu praská město ve švech. Už dvakrát se stalo, že z důvodu absolutní přeplněnosti Benátek nebyli další návštěvníci karnevalu do města prostě vpuštěni.

 

„Královnou plesu“ již léta zůstává pouliční karneval – a ten je naštěstí úplně spontánní. Kromě několika pokusů o prezentaci masek v průvodech, které jsou kvůli absolutní rovinatosti terénu, absenci tribun a nepříjemné strkanici i tak odsouzené na sotva vlažné přijetí, je ta největší krása a magie ve svobodě a improvizaci: Předvádí se ten, kdo to dělat chce a kdo na to má.

Luxusní benátský festival
Benátské masky jsou vším jiným, jen ne papírovými škraboškami na gumičku za jedno euro.

Město, které nezná auta

Návštěvníci z celého světa se promenují fascinujícími zakoutími úžasného města; připomíná zapomenuté kulisy po natáčení velkofilmu o neobyčejné kráse někdejší mocné říše. Znovu a znovu je překvapují dechberoucí scenerie s rukopisem Byzance, renesance, baroka, orientálních ingrediencí, všech odstínů terakoty, okru i sieny, pitoreskním bludištěm uliček, náměstí, kanálů a mostů. Mnozí si až s odstupem uvědomí další bonus, a sice že celý den neviděli auta. To všechno je v době karnevalu ještě umocněno maskami a famózními kostýmy.

Benátské gondoly, Venezia
Gondoly patří k nejhezčím a zároveň nejdražším způsobům dopravy na světě. V Benátkách jich jezdí přes tři stovky.

Trocha historie

Nebýt zákazu, měl by karneval v současnosti ohromující 923letou historii! Poprvé se pořádal v roce 1094 na počest vítězství nad patriarchou Ulrichem z Aquilei. Pak si obyvatelé každoročně masopust zpříjemňovali krvavou symbolikou, kdy řeznická gilda obětovala na hlavním náměstí býka (rozuměj Ulricha) a dvanáct prasat (jeho prebendy). Benátky tehdy již pozvolna vcházely do dlouhého období mocného, suverénního, ctižádostivého a respektovaného městského státu, Serenissimy – Její Jasnosti, jak si je nazvali a vnímali samotní obyvatelé.

Benátky byly efektivně spravované a sebevědomé, měly speciální hierarchické rituály, vlastní jazyk, dokonce i gesta.

A tehdy poměrně dlouhé období prosperity teprve začínalo – Benátky byly nejvlivnější, nejbohatší a nejslavnější až v patnáctém století. Neoddiskutovatelným centrem města je jediné náměstí Piazza San Marco, ostatní jsou „jenom“ piazzale, campo nebo campiello. Na seznamu UNESCO jsou sice celé Benátky, architektonicko-kulturní komplex náměstí Svatého Marka je skutečnou světovou extraligou svým významem, estetikou a koncentrací památek.

Nostalgie benátského karnevalu
Základními pilíři karnevalu v Benátkách jsou smutek, nostalgie, osudovost a smrt.

Její mramorová jasnost

Dóžecí palác – Palazzo ducale, katedrála sv. Marka, kampanila, věž s orlojem Torre dell’Orologio, knihovna Marciana a proti sobě postavené Procuratie Vecchie a Procuratie Nuove propojené Napoleonským křídlem Ala Napoleonica. Senzační je i propojení Piazze se skvostnou nábřežní promenádou přes Piazzetu mezi sloupy se sochami sv. Teodora a okřídleného lva – symbolu města. Nakonec i současné karnevaly, znovuzrozené jen „nedávno“, v roce 1978 po téměř 200leté přestávce po zákazu z roku 1797 (kvůli napoleonským válkám a následnému připojení Benátek k Rakousku), jsou vlastně volným pokračováním unikátní tradice suverénního městského státu Serenissimy – Její Jasnosti.

Osobně si na karnevalu vážím především schopnosti udržovat historickou kontinuitu.

Zvláště v současné době plné povrchnosti, bulváru, šlendriánu i otevřeného primitivismu je neobyčejně důležité zachovávat alespoň nějaké zvyky, tradice a hodnoty vůbec. Je dost možné a pravděpodobné, že aktuální podoba karnevalu není ani tak výsledkem rigorózní snahy věrně interpretovat minulost (vždyť mnohé z dávné historie ani není možné důvěryhodně doložit), ovšem už samotný fakt, že jejich obnovená existence odmítla nejlehčí cestu k levné popularitě, si zaslouží dlouhé standing ovation.

Venezia, karneval, žena
V Benátkách v době karnevalu nacházejí vnímaví návštěvníci hned několik úrovní netuctových prožitků.

 Temná symbolika složitosti života

Když opomeneme občasné  zácpy způsobené extrémně vysokou návštěvností, přirozenou únavu z mnohahodinového chození a míjení některých uřvaných skupin turistů, kteří si benátský karneval zjevně spletli s Disneylandem nebo Oktoberfestem, stále si s přehledem zachovává svou charakteristickou důstojnost. Karneval není o bezbřehé radosti-veselosti, o polonahých dlouhonohých tanečnicích vibrujících v ďábelském rytmu samby, prvoplánových gazích cirkusových klaunů ani o žoviálních prodejcích cukrové vaty u kýčovitě nakašírovaných střelnicích v lunaparcích sedmé cenové.

Benátky dekadence, karneval depresivní děti
Několik knižních průvodců upozorňuje na jistá rizika pro příliš senzitivní lidi a pro všechny, kteří v termínu návštěvy města nejsou v duševní pohodě.

Benátky mají se smrtí neobyčejně silnou spojitost. Fenomén smrti a její přímé nebo pocitové symboliky je tam všudypřítomný a téměř až hmatatelný. Je pozoruhodné, pro kolik umělců se právě toto město stalo hlavní scénou nebo alespoň pozadím jejich existencionálních úvah, nositelem temné symboliky složitosti života nebo i místem posledního odpočinku: Tintoretto, Canova, Monteverdi, Tizian, Hemingway, Peggy Guggenheim, Veronese, Rilke, Thomas Mann, Visconti, Wagner… A se smrtí dokonale ladí i dlouhé černé gondoly. 

Archaické Benátky oprýskané, ale krásné
Archaicko-surrealistický design gondol a jejich až narcistní majestátnost ještě zvýrazňují beznadějně oprýskané fasády domů a opuštěných paláců nad bizarní pavučinou romantických kanálů.

Tragédie, katastrofy, skandály a jiné

Výčet dramatických a tragických událostí v Benátkách připomíná scénář brutálního hororu: únik budoucích zakladatelů města před nepřítelem do nehostinných močálů mořské laguny, následný boj o holé přežití, několik morových epidemií, zemětřesení (téměř stometrová kampanila je nově postavená po zřícení v roce 1902), několik šikmých kostelních věží, množství staticky narušených a silně podmáčených objektů, války, požáry (senzační Teatro La Fenice shořelo téměř do základů jen nedávno – v čase miléniových oslav), problém hustoty vlastních obyvatel násobený extrémně vysokou turistickou návštěvností, ekologie, skandály a nakonec i mohutné záplavy. Jistě i pro toto všechno je karneval fascinující prezentací smutku, osudovosti, očekávání, naděje, nostalgie a graciéznosti. Téměř jejich oslavou.

Venezia in red
Tradiční a pravé benátské masky mají vždy smutně fatální výraz a jejich nositelé je předvádějí s až pateticky přehrávanou důstojností.

Mým Benátkám!

Podmanivé „senzitivnosti“ Benátek osudově podlehla i decentně excentrická milionářka Peggy Guggenheim, neteř Solomona R. Guggenheima. Byla vášnivou podporovatelkou a sběratelkou moderního umění (ne úplně bez důkazů se říká, že spolu s umělci). Doslova zbožňovala všechny ty „divné“ umělecké směry jako kubismus, futurismus, fauvismus, konstruktivismus, surrealismus a také všechno abstraktní. Založila muzeum moderního umění v Londýně i muzeum-galerii v New Yorku.

V roce 1947 navštívila Benátky v souvislosti se zapůjčením exponátů na tamní La Biennale – a beznadějně se do nich zamilovala. 

Až do té míry, že s nimi spojila zbytek svého života; koupila si překrásný komorní palácový komplex se zahradami v atriu a privátním molem pro čluny a gondoly. Palazzo Venier dei Leoni na břehu Canale Grande nedaleko slavné obrazárny Galleria dell’Accademia. Tam žila a postupně zakládala dnes již renomovanou sbírku, kterou po své smrti v roce 1979 odkázala „svým“ Benátkám.

Klobouky a karneval v Benátkách
Místy cítíte, že se musíte alespoň na chvíli zastavit, jinak nedokážete uspokojivě zpracovat tu přemíru vjemů a lavinu dojmů.

Kromě obrazů a soch takových velikánů, jako byli Mondrian, Kandinskij, Ernst (ten byl dva roky i jejím manželem), Giacometti, Miró, Arp, Pollock, Picasso, Matisse, Klee a Moore, visí na stěnách netradiční kavárny také dobové fotografie dalších osobností, například i Františka Kupky. Láska k Benátkám byla u Peggy srovnatelná s její láskou ke psům a kočkám (mimochodem dalšímu ze symbolů města), tedy nekonečná. Dokonce je v atriu paláce pohřbena vedle svých milovaných babies (jak je to napsáno přímo na náhrobním kameni). Tak říkala svým čtrnácti milovaným domácím miláčkům, bez kterých ani nevycházela z domu.

A zase jsme u hřbitovů a smrti – ach, ty Benátky!

Něco si nechte i napříště. Jistěže Peggy Guggenheim Collection nemá přímou souvislost s karnevalem, ovšem celodenní pobyt pod holým nebem není v prvních měsících roku právě nejzdravější ani u Jadranu. Kromě dobrého oběda a několika posezení u kávy či vařené čokolády zůstávají pro zahřátí už jen interiéry kostelů, několik obchodů a butiků a obrazárna Galleria dell’Accademia (a ta bývá někdy přeplněna, s čímž je nutné počítat). Další benátské taháky si rozhodně nechte na jindy: Židovskou čtvrť v městské části Cannaregio i s Museem d’Arte Ebraica, legendární Harry’s Bar, kam chodíval i Hemingway, Arsenal, ostrovy Lido, Murano, Burano… Nebo San Michele, který je vlastně celý obrovským a nádherným hřbitovem. Já vím, Benátky a smrt…

Novodobé benátky a kanoye
Benátky vznikly jako útočiště obyvatel římského impéria při nájezdech barbarů. Spojuje je 400 mostů pro pěší a 170 vodních kanálů.

Rozhodně se někdy vypravte do Benátek právě v čase konání karnevalu. Mají zcela jinou atmosféru než ty letní. Znám několik lidí, kteří navštěvují tamní karneval každoročně. Já tam byl třiadvacetkrát. Pozor na závislost!  

 

Frantisek Michlik

Profesionální turistický průvodce. Miluje cestováni jako prostředek poznáváni, vzděláváni, porovnáváni, přehledu, rozhledu a nadhledu. A taky proto, že se to kdysi - a ne tak dávno - nesmělo a nedalo.

Itálie

Španělsko

Norsko

Německo

Rakousko

Polsko

Balkán

Maďarsko

Britské ostrovy

Francie

Belgie

Portugalsko

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK