Tyhle obří pouštní čárové kódy po celá desetiletí sloužily k jemnému seřízení špionážních satelitů.
Edwardsova letecká základna (Edwards Air Force Base) v Kalifornii je slavné místo. Armáda tu testuje své nabušené vojenské stroje. Od 40. let tu vojáci zahořovali všechny významné prototypy. Pilot Chuck Yeager tu v letadle Bell X-1 poprvé překonal hranici rychlosti zvuku (1300 km/h) ve vodorovném letu.
Základna ale není jen náhodně vybrané magické místo. Letci tu mají skvělé podmínky. Celé je to tu vybudováno na dně vyschlého Rogersova jezera s celoročním extrémě stabilním počasím, nízkou oblačností a skvělou viditelností. Původně letiště sloužilo i jako hlavní přistávací dráha pro raketoplány (dosedlo jich tu 54). Odtud se pak dopravovaly znovu ke startu na Floridu. V areálu jsou taky muzea NASA, takže přesto, že jde o místo kam dodnes létají extrémě utajované prototypy špičkových letadel, můžete si sem udělat výlet. Web NASA s odkazem na prohlídky je tady.
Video žihadel, které teď létají na základně:
Tak na co je ten pomalovaný asfalt?
Funguje to podobně jako u vašeho optometristy. Místo velikosti tenisového kurtu s namalovanými křivkami slouží jako kalibrační terč. Zebří motiv je obrovsky zvětšená reprodukce standardizovaného testovacího grafu z roku 1951 (1951 USAF resolution test chart). Amíci ho používají pro kalibraci mikroskopů, kamer i skenerů. Struktura čar vychází z přesného matematického vzorce. Jestli vás to zajímá, koukněte na podrobnosti tady.
Vypátrali jsme to místo na mapě (odzoomujte si, ať vidíte tu nekonečnou poušť okolo):
Kalibrované kamery byly nainstalovány na mnoho typů letadel a samozřejmě i na experimentální raketové letadlo X-15, které od 60. let (!) stále drží rekord pro nejrychlejší letadlo s posádkou. X-15 létalo rychlostí 6 Machů a třináckrát s ním piloti dosáhli okraje vesmíru.
V prostoru základny je kalibračních míst víc. Letadlo vedle je jen z okrasných důvodů.
