Vikingská žranice oslavuje pohanskou historii ostrova. Pojeďte ochutnat.
Ještě před 10. stoletím Islanďané uctívali severské bohy včetně kalendáře. A během měsíce thorri (þorri), který trvá od poloviny ledna do poloviny února, místní slaví svátek thorrablot (Þorrablót). Jak vyplývá z názvu, jde o oslavování mytického norského krále a boha Thorri Snærssona, kterého z marvelovek známe spíš jako jako Thora, boha hromu nebo taky muže s paličkou na maso.
To slaví tedy už tisíce let?
Potom co norský král Olaf Tryggvason Island obsadil, což bylo kolem roku 1000, místní obyvatelé pohanské rituály a ikonografii pustili k vodě. Až na konci devatenáctého století thorrablot vzkřísila skupina islandských studentů v rámci rozkvětu národnostních ideologií. Podobně jako u nás fungoval Jirásek a další nacionalisté z doby národního obrození. Další vlna obrody thorrablotu pak přišla po druhé světové válce s poválečným ekonomickým vzestupem.
Tak co je to za svátek?
Jídlo není nic běžného (pokud snad nejste viking). Formou bufetu se podávají obložené talíře plné (z našeho dnešního pohledu) solidních prasáren. Hvězdou hostiny jsou nejrůznější výstřední druhy masa, po jejichž ochutnání pro vás už kuličky z IKEA nikdy nebudou to, co bývaly.
Fermentované neboli nahnilé žraločí maso (hákarl). Lákavá je vařená ovčí hlava svid (svið), která se jí i s očima, ale bez mozku, může být taky naložená v syrovátce. Z ovčí hlavy se taky připravuje sviðasulta, což je rosol podobný naší tlačence.
Hodně to všechno připomíná naši zabijačku, jen dovedenou do výstřednější podoby. Alespoň nevíme o nikom, kdo by u nás na vesnici připravoval tlačenku z beraních varlat (súrsaðir hrútspungar), která jsou rozmačkaná a naložená v syrovátce. Není asi potřeba vysvětlovat, že mladší generace už tenhle svátek moc nechápe.
Nechybí samozřejmě ani sušené bílé ryby (harðfiskur) a pro slabší žaludky tu máme uzeného lososa, klobásy i žitný chléb. Spláchnete to brennivínem, což je silný alkohol, který je rozpustile označován taky za „černou smrt“.
A někdo to organizuje?
Jsou různé formy oslavy tohoto svátku. Můžete si dát jen meníčko v restauraci (v menu hledejte thorramatur) a pak jsou organizované slavnosti po celém státě. Ale především jsou to komorní setkání s přáteli, kde se zpívá, hraje, recitují básně na počest Thora a vyprávějí se příběhy. Večírky pokračují až do ranních hodin. Kdo by odolal vikingskému mejdanu po takhle brutálním jídle? Nebojte, červené muchomůrky pro posílení do boje se už nepodávají.
