Nejslavnější kysané zelí s chili má multimediální pomník Kimchikan.
V roce 1988, v době, kdy nejnabušenější sportovci bojovali o medaile na olympijských hrách v Soulu, byl světu představen ještě jeden vítěz. Borec, který nemá se sportem nic společného. Bylo to poprvé, kdy kimči, pikantní zkvašené zelí, objevilo tolik lidí z celého světa.
Právě tohle byl počátek celosvětového vítězného tažení kimči. Od té doby tohle tradiční jídlo Severní a Jižní Koreje můžete najít v meníčkách restaurací po celém světě. A dokonce i v našich obchodech. Ale ke kvalitě české verze se ještě dostaneme.
Během olympijských her se našly spousty návštěvníků, kteří ochutnali toto extremistické jídlo a chtěli se dozvědět mnohem víc. A tak se tehdy nově založené muzeum přesunulo blíž sportovcům, přímo do Korea World Trade Center, aby se davy zvědavců mohly uspokojivě edukovat. Později byl tento svatostánek přebudován a v roce 2015 otevřen pod názvem Kimchikan.
Není to žádná rychlokvašná móda
Vitríny muzea popisují historii tohoto unikátního jídla až 1500 let zpátky. Výroba kimči byla odjakživa komunitní záležitost. Vždy na podzim rodiny shromažďovaly, krájely a míchaly zeleninu s kořením a připravovaly tak zelí nejen na celou zimu, ale někdy i celý rok dopředu. Proces přípravy je relativně složitý a říká se mu kimjang (čtěte kimčang). V roce 2013 byla příprava kimči organizací UNESCO uznána za část světového nehmotného kulturního dědictví. Pro srovnání: u nás je takto zapsán masopust, slovácký verbuňk, sokolnictví, Jízda králů a loutkářství.
Není mi to povědomé?
My v Evropě tady samozřejmě tuto zdravou pochoutku známe taky už celé věky. Mongolové si svou verzi kimči brali na válečné výpravy do Evropy, a tak rozšířili jeho oblibu i u nás. Bohužel čím dále od Asie, tím je kuchyně měkčí, slabší, nevýraznější a nudnější. Rusové z toho udělali obyčejné slanokyselé zelí. Slováci kyselé zelí a my už si to raději sladíme. Jsme opravdu takoví měkkýši?
Jak se to vyrábí správně?
I v Koreji má každá rodina trochu jiný recept. Základní složení je čínské zelí, jarní cibulka, chili a česnek. Jenže tenhle základ doplňuje široká škála zeleniny a mořských plodů. Existuje kolem 180 oficiálních verzí tohoto jídla. Autor tohoto článku získal svůj první rodinný recept na kimči od Korejce žijícího v Praze, přes prostředníka a po 7letém přátelství s tím, že ho nikomu nesmí prozradit. Ne, nebyl to recept na výrobu papíru. Jen zelí! Až tak přísní jsou i dnes, ti Asiaté.
Co uvidím v tom muzeu?
V muzeu Kimchikan si můžete prohlédnout celý proces výroby, a tedy kvašení bakteriemi Lactobacillus pod mikroskopem. Mají tu taky dokumentární filmy o historii kimjang a taky o tom, jak nejprominentnější korejské rodiny vyrábějí kimči. Ano, přesně ty nechvalně známé klany ovládající Jižní Koreu. Sesazená prezidentka Pak Kun-hje, korupční aféra šéfa Samsungu I Če-jonga atd. Ostatně Severní Korea na tom s klany není ani o kousek lépe :D. Že by za všechno mohlo kimči?
Stojí to za návštěvu?
Možná si říkáte, že sledování dokumentů se zkorumpovanými politiky není to pravé, jak jste si představovali, že budete trávit čas v Soulu. Nezoufejte! Hlavní lákadlo muzea je možnost ochutnat různé druhy kimči, kurzy vaření a nejrůznější předváděcí akce.
V muzeu je degustační místnost, kavárna i laboratoř. Muzeum Kimchikan najdete ve 4., 5. a 6. patře budovy Insa-dong Maru. Soul je přehledné až nudné město, najdete to snadno.
Tady jsou stránky muzea, pokud snad umíte korejsky. Náš recept na výrobu kimči je tady.
