https://slavanazdarvyletu.cz/navstivili-jsme-svatbu-na-bajkale-zazitek-jako-z-mrazika/
Češi žijící v cizině Kulturní šok Rusko

Navštívili jsme svatbu na Bajkale. Zážitek jako z Mrazíka.

  • Příroda
    10
  • Ethno
    9
  • Památky
    2
  • Party faktor
    10
  • Pro děti
    4
  • Cenová dostupnost
    6
Turistika nuda je, pokud jedete podle Lonely Planet a Trip Advisoru. Co takhle udělat to jinak? Nechali jsme se pozvat na nefalšovanou burjatskou svatbu!

Jakmile jsme obdrželi pozvánku na ruskou svatbu konanou na Bajkale, ani vteřinu jsme neváhali.

Cestě předcházelo vyřízení víz s pomocí Dimitriho, ženicha, který nám pomohl napsat zvací dopis. Bez něho bychom jen horko těžko zvítězili nad ruskou byrokracií.

V zimě se tu dá skvěle jezdit po Bajkalu. My si užili prach dálnice.

Svatba se konala v Ulan-Ude, hlavním městě Burjatské republiky, které je vzdálené od Moskvy ještě nějakých 5500 km na východ, což pro nás už samo o sobě bylo neskutečně vzrušující.

Po šťastném příletu do Ulan-Ude jsme se ubytovali v bytě, který nám půjčili Dimovi rodiče.

Na ruskou svatbu rovnou z nočního klubu

Po pár hodinách spánku se ještě cítím trošku omámená z předešlé noci propařené v moskevských klubech. Vyrážíme ale rovnou na svatební obřad.

Základní svatební uniforma je všude po světě stejná.
Detaily se liší.

Jen co se všichni svatebčané shlukli na místní radnici (pokud se tak tato nápadně komunistická stavba dá nazývat) a trpělivě počkali až se uvolní místa po předešlé svatbě, mohli všichni slavnostně vykročit k uzavření slibu. Oba, ženich i nevěsta, byli nádherní a celý tento krátký ceremoniál měl, i přes lehce byrokratický ráz, nádech romantiky.

Upřímná energie místňáků

Svatební hostinu provázel překvapivě pečlivě zorganizovaný program. Fakt, že naše představa o ruské svatbě byla především o pití vodky a kombinace těchto milých dobrosrdečných lidí v nás možná z počátku vzbuzovala rozpaky. Avšak ta nefalšovaná upřímnost a energie nás brzy odzbrojily.

Ne, tohle fakt není z Moravy.

Rusové si potrpí na dlouhé proslovy a vzkazy novomanželům, které neberou konce. Poté si všichni společně připíjí. Přípitku předchází ještě jednohlasné zvolání: GORKA a na tento povel se novomanželé políbí (k tomuto zvyku však ještě později).
S radostí připíjíme a necháváme se unášet slavnostní atmosférou.

Chcete si odskočit na poštu?

Burjatská svatba

Druhý den se slavnostní obřad opakuje, nyní ovšem v tradičním stylu, v burjatské vesnici asi 200 km od Ulan-Ude.

Burjatská republika se rozléhá na jihozápad od Bajkalského jezera a je součástí Ruska už 300 let. Dnes ji obývá stále početná skupina původních Burjatů s ještě početnějším podílem Rusů. Všichni jsou na toto spojení náležitě hrdí a snaží se udržovat místní tradice. A taková svatba se musí oslavit i po burjatsku!

Nejlevnější cestovní pojištění v ČR!

Znáte někoho, kdo jede do zahraničí? Pošlete mu speciální slevu 50 % na cestovní pojištění. Je to dárek od partnera našeho webu, pojišťovny AXA Assistance.

První rozdíl zaznamenáváme po nastoupení do autobusu, který nás má do vesnice zavézt. Vodku dnes vystřídala samohonka, pšeničná pálenka. A to by bylo, aby se nezačalo přípitkem: GORKA!

Jak se jmenuje ta nemoc, kdy máte obrovskou vodnatou hlavu? Možná se dozvíte v příštím díle Twin Peaks.

Leninovy děti

Atmosféra se nese v uvolněném duchu a pro nás také s nádechem exotiky. Striktně socialistické Ulan-Ude (jehož náměstí vévodí pětimetrová hlava Lenina, největší to hlava na světě) vystřídala rozmanitá krajina s typickými burjatskými staveními. Vesnice vypadala jako z pohádky o Mrazíkovi.

Kohokoli chci za ženu.
Budoucí Marfušky.

Neunaveni sluncem

Nad barevnými domečky s blankytně modrými okenicemi zářilo ten den snad ještě blankytnější nebe. Místní nás přesvědčovali, že takhle krásně je zde víc jak 300 dní v roce a že je to jedno z nejslunnějších míst na světě. Rádi tomu věříme a ještě radši přijímáme pozvání k slavnostnímu stolu.

Neskutečně stájliš.

Stůl se prohýbal samými dobrotami a samozřejmě na něm nechyběla samohonka.

Na tohle potřebujete kachní žaludek a samohonku.
Pelmeně alias poozy alias ravioly.

Nejprve se servírovala polévka shi (což je vlastně taková kapustnica), následovaly poozy (plněné masové taštičky, kterým se v Rusku také říká pelmeně), syrové ryby a další spousta ruských specialit.

Před jídlem, v průběhu hodování, po jídle a znovu a znovu se pronášely dlouhé, ze srdce vycházející, samohonkou prolévané proslovy, zakončené jednohlasým: GORKA GORKA GORKA!

Manželství je hořkost a slzy

Polibků novomanželů nebralo konce. Snažili jsme se dopátrat původu této tradice a bylo nám řečeno, že toto zvolání vlastně nemá přímý význam. Manželství zahrnuje směs hořkosti a slz a GORKA má být jeho protikladem a atmosféru osladit. V tomto případě polibkem.

Ponaučení: když pojedete na Bajkal, vezměte si sebou pro jistotu i formální oděv.
Nebo kroj.

Příjemně posíleni se odebíráme na dvůr, kde se odehrává vystoupení burjatských umělců v tradičních krojích. V těch jsou oblečeni i nevěsta a ženich. Jakoby se tu čas zastavil…

Posvátná hora je spíš kopec.

Cestou zpět do Ulan-Ude ještě uděláme nečekanou zastávku na posvátné hoře, které se podle jejího jedinečného tvaru říká „Spící lev“. Je z ní úžasný pohled do údolí a na řeku Selenga. Na úplném vrcholku hory pak kdosi vytáhne samohonku a všichni záři zapadajícího slunce připíjíme: GORKA GORKA GORKA!

Největší buddhistický Dacan

Po několika dnech vydatného slavení, poněkud klidnější program přivítáme. Už v menší skupině svatebčanů, mikrobusem vyrážíme do nedalekého budhistického kláštera Ivolginskiy Dacan, centra buddhismu Burjatska. Překvapuje nás, že v této části Ruska je budhismus rozšířeným náboženstvím.

Balzamuje se nejenom Lenin

Celým komplexem nás provází místní mnich, který nám také osvětlí smysl buddhismu a i to, že se zde buddhismus vyučuje i jako forma filozofie. Ukáže nám skleník, ve kterém roste ohromný fíkus, který prý pochází z větve stromu, pod kterým sedával Buddha. Je zde cítit silná energie, kterou ještě umocní příběh o starém lámovi Daši Doržo Itigilovi, který se někdy ve 30. letech meditací dostal do pomyslné nirvany a tím minimalizoval svoje životní funkce natolik, že v tomto stavu přežívá v klášteře už 90 let. Mniši jeho tělo zabalzámovali do soli, aby odolával vnějším vlivům a tvrdí, že mu pravidelně stříhají nehty a vlasy, které mu prý stále rostou.

Procházíme dalšími chrámy a obdivujeme menší i honosnější buddhistické oltáře. Když dorazíme k poslednímu chrámu, mnich všem rozdá šerpu s tím, že teď budeme chodit po třech dovnitř, kde si budeme moci něco přát. Toto přání však nesmíme vyslovit nahlas do té doby, než se splní.

Tady se byl poklonit i Putin.

Mám druhé Vánoce

S dětským nadšením se s dalšími dvěma zvědavci téměř vrháme dovnitř. V tom okamžiku na mě dopadá tíha a respekt ze zdejší atmosféry. Mnich jednoho po druhém pobídne, ať vstoupí dál. Hlavní místnosti chrámu vévodí prosklený oltář. Na jeho vyvýšině zahlédnu v meditační pozici lotosového květu toho už zmíněného nabalzamovaného lámu. V nehybné modlitbě na mne shlíží prázdné oči.

A tady koukněte na naše fotky z Bajkalu:

Pro buddhisty je odchod zády k oltáři urážkou

Zkoprnělá silnou atmosférou a za doprovodu mnichovi opakující se modlitby Óm mani padmé húm, přistupuji k oltáři a pokládám na něj svoji šerpu. Snažím se odpoutat myšlenky od sedícího lámy nade mnou a vyslovit v hlavě svoje přání. Jsem ovšem tak ohromená, že se nemohu soustředit na nic jiného než na něj. Snad jakoby na mě opravdu shlížel. Snad jakoby ve mně dokázal číst. Snad jako by byl vážně naživu.

Marie Jirát, slavanazdarvyletu.cz

Marie Jirát

Žije a pracuje v Dubaji a cestuje po celém světě.

Mohlo by vás zajímat

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK