Tohle místo by podle nás mělo být v seznamu UNESCO. Jeďte, než to tam zplundrují davy.
Unikátní vesnice v horách Íránu. Hory jsou tu tak všudypřítomné, že obyvatelé své domy staví zaseknuté do hor. Můžete tam vyrazit relativně jednoduše z Isfahánu (jedno z nejpopulárnějších turistických míst Íránu) veřejnou dopravou až na místo. Anebo se můžete rozhodnout, že cesta je cíl, a výlet si „prodloužíte“ pěším putováním jako já. Podrobnosti o mém treku a jak podniknout něco podobného najdete v našem článku tady: Nejbližší vesnice 50 km. Trek horami Íránu
A co když chci něco podobného, ale jinak?
Jistě, je to úplně na vás. Můžete vyrazit přímo do vesnice Sar Aqa Seyyed a odtud pak vyrážet na výlety anebo ji použít jako výchozí místo, odkud vyrazíte do ještě opuštěnějších hor. Ty vlastně touto „poslední“ vesnicí teprve pořádně začínají. Anebo si najdete jakékoli jiné místo. Írán je ale obrovský a prázdný. Můžete jít měsíc stále stejnou krajinou a toho zenu na vás bude třeba až moc. Moje verze je kompromis.
Skočit se v Sar Aqa Seyyed vyčurat není jen tak:
Tak dobře, co tedy uvidím ve vesnici Sar Aqa Seyyed?
Je to vesnička přilepená na jedné stráni obrovského údolí. Na jižní straně je vesnice, údolí protíná miniříčka, což je asi největší veletok stovky kilometrů daleko. A ve stráni naproti přes zimu prý žije medvěd.
A ve vesnici je nějaký hotel nebo Airbnb?
Samozřejmě že ne. Na spaní se musíte zeptat místních. Osobně. Mně nejdřív nabízeli přespat na podlaze v nějakém obchodě, ale když jsem ohrnul nos, sehnal jsem pěknou střechu s kobercem a příjemný děda/majitel k tomu přistoupil vyloženě persky (tedy pohostinně). Ať prý ráno zaplatím, kolik budu chtít (domlouváme se gesty).
Nesmíte ale skočit na lep prvním dětem, které vás budou chtít zatáhnout k nim domů. Zvlášť jestli přijedete busem až na místo. Zabralo mi to hodinu chození po vesnici a zevlování jen tak, než si na mě trochu zvykli, děti přestaly doufat v přivýdělek a mohl jsem si vybírat sám.
Byl jsem chvíli i pyšný na to, že jsem nenechal děti zvykat na život z turistiky, ale když jsem pak stejný den viděl stejného kluka (max. 10 let) nahrbeného vléct pytel s kamením, šťastného, že sehnal na chvilku jinou práci, najednou mi docela sklaplo.
Internet, a už vůbec ne služby jako Airbnb nebo Booking tu nečekejte. Tyhle servery nefungují v Íránu nikde. Nevím, jestli je to součást amerického embarga… nebo možná jen proto, že v celém státě nefungují běžné platební karty.
A je tam čisto?
Nic jako tekoucí voda nebo záchod nikde samozřejmě není. Celá vesnice chodí na turecké veřejné hajzlíky u mešity dole pod kopcem. Padá to rovnou do místního potoka. Ve vesnici bohužel není funkční veřejná infrastruktura, ale všude jsou z nějakého záhadného důvodu nainstalované nové koše na odpadky, ale vzhledem k tomu, že místo nemá ani ulice, ani skládku, ani auta, je jasné, jak je to s odvážením odpadu. Místní jsou ale přesto hrdi na to, že mají nejčistší ovzduší v Íránu “protože tu nejsou žádná auta”. Když jsem se podivil: „A co ten bordel, co tu všichni spalujete?“, vůbec to nepochopili. To se asi nepočítá.
Podobné problémy s nefungováním základního servisu jsem viděl i ve státech jako Bangladéš, ale tady k tomu přistupují i drsné přírodní podmínky. Sar Aqa Seyyed je ale samozřejmě íránský extrém. Úplně jiná situace je ve větších městech. Ta fungují naprosto stejně jako u nás. Ostatně megalopole Teheránu má 13 milionů obyvatel. To by asi s oslíky a jedním hajzlíkem už nešlo.
Je ještě něco v okolí?
Jak už jsem se pokoušel vysvětlit, krása těchto hor je především v tom, že tam „nic“ není. Kamkoli se podíváte, jsou obrovské skalnaté útvary a všechny jsou víceméně stejné. A přesto je to neuvěřitelně očišťující. Kdo z vás to má? Kousíček za vesnicí je už jen zajímavý solný důl. Nebo vlastně slaná jezírka a unikátní solipády, kde se v malém těží sůl.
A jací jsou tam lidé?
Na první pohled jsou trochu uzavřenější než pastevci ve městě, pro které jsem byl úplný exot, nebo naopak jako byli přátelští lidé ve městě, kteří se se mnou všichni chtěli vyfotit (opět jako exot). O lidech v Sar Aqa Seyyed jsem pak kdesi četl, že jsou nepřátelští vůči cizincům a „že tam máte jet s průvodcem“… Tak bych to úplně neřekl. Na mě byli milí. Možná míň než jinde, ale stále víc než kdekoli v Evropě. Íránci jsou skvělí. Možná ale pomohlo, že jsem přišel pěšky (exot 🙂 ).
A čím se tam živí?
Ani potom, co jsem sehnal kluka, co umí anglicky, jsem dodnes nepochopil, čím se ve vesnici živí. Na zimu polovina odjede pryč z hor „za teplem“, ale stále zbývá polovina. Žádný turistický ruch, žádné služby, absolutně žádné zemědělství (roste tam jen pár ořechů a pak je tam několik malinkých políček, kde roste něco zelenějšího, co jsou schopní sežrat osli a kozy), neviděl jsem jediné zasklené okno, přitom v zimě napadnou 2 metry sněhu. Hliněné zdi, nic, co by se dalo spálit na topení (prý ale mají nějaký lokální unikátní způsob topení, ve stylu ohříváčků na žhavé uhlíky, ale i místní říkají, že je to velice nebezpečné). Čím se sakra živí a jak přežijí zimu? Záhada!
