https://slavanazdarvyletu.cz/nuda-v-las-vegas-jake-je-ve-skutecnosti-mesto-hrichu/
Kulturní šok USA

Nuda v Las Vegas. Jaké je ve skutečnosti Město hříchu?

  • Příroda
    2
  • Ethno
    1
  • Památky
    0
  • Party faktor
    10
  • Pro děti
    3
  • Cenová dostupnost
    2

Jet road trip po západě Spojených států a vynechat Las Vegas dost dobře nejde. Je jedno, že nehrajete ruletu, nejste zvědaví na vystoupení Davida Copperfielda a nesledujete místní populární pořad Hvězdy zastavárny. Návštěva Města hříchu prostě patří k cestovatelskému lipolkloru. Což je asi tak jediný důvod, proč sem jezdit.

Jak možná víte, Las Vegas je město vybudované uprostřed pouště za peníze, jež sem přitekly díky pragmaticko-benevolentnímu postoji, který zdejší vláda zaujímá vůči hazardu. Ten je ve většině ostatních států zakázán, a díky tomu si do Nevady jezdí vyhodit z kopyta půl Ameriky a celé Los Angeles, které je odsud vzdálené asi pět hodin cesty. Ta ovšem vede převážně velmi jednotvárnou pouštní krajinou, takže je daleko lepší sem zamířit ze severu. Už jen proto, že si můžete před příjezdem dát trénink v Renu – ve městě, kterému se přezdívá malé Las Vegas nebo také Největší malé město na světě.

Takhle to ještě vypadá slibně.

Malé Vegas

Reno je město, které prý vybudovali pro seniory, pro lidi, kteří si chtějí užít hazardu, ale zároveň být aspoň trochu za slušňáky, a vůbec pro ty, na které je Las Vegas moc velká síla. Když se na něj ptáme v restauraci asi čtyři hodiny odsud, tvrdí nám číšnice, že je to dobrá příprava na sestup do hlubin Sin City. Což se nám potvrzuje, ale hlavně ve smyslu, že v obou městech panuje svébytná kombinace bizarnosti a nudy. Pokud přijedete do Rena ve všední den, budete si připadat jako v kulisách nějakého absurdního filmu. Zvlášť v centru vám bude naskakovat pocit neodbytného déjà vu, protože se zde budovy opakují v rytmu: hotel–kasino–zastavárna–hotel–kasino–bufet „vše co sníš“ a tak pořád dokola. O víkendu, kdy se toto zvláštní prostředí zaplní lidmi, to nevypadá tak divně, ale ve všední den, kdy Reno zeje prázdnotou, to dokáže vlézt na mozek. Zvlášť když nemáte chuť házet dolary do automatů nebo posnídat půlkilový stejk s vejci a hranolky (základ zdejší kulinářské scény). Restauraci, ve které by nebylo všechno smažené a v kelímku, hledáme přibližně dvě hodiny, poté raději zalezeme do hotelu, že se na to Vegas půjdeme vyspat. Mimochodem na úroveň noclehů si tu stěžovat nemůžeme. Bydlíme v supermoderním komplexu přímo v centru, na pokoji je vířivka a televize přes půl zdi, to vše za poloviční cenu motelu u dálnice. Ubytovací kapacita je zde nastavená na víkendy a přes týden se hoteliéři předhánějí ve slevách, aby se u nich vůbec někdo ubytoval.

Minieiffelovka a minimontgolfiéra.

Velké Vegas

Brzy seznáváme, že zatímco Reno je bizarně nudné, Las Vegas je nudně bizarní. První dojem ještě celkem ujde. Jak se blížíme k městu, svádí nás navigace do čím dál širších silnic a s jízdními pruhy narůstá i počet superluxusních bouráků, načančaných veteránů a předlouhých limuzín. Po asi hodině jízdy dálničními přivaděči se spolu s těmito koráby odpojujeme od nekonečného proudu a sjíždíme u směrovky nadepsané Strip. Strip je hlavní lasvegaská třída, tepna zdejšího života a místo, kde se děje všechno, co stojí za vidění. Naprostá většina všech 37 milionů turistů, kteří do města každý rok přijedou, se koncentruje právě tady. Asi nejlepší představu o tom, jak to zde vypadá, si vytvoříte, když zjistíte, že celý Strip měří jen asi pět kilometrů a většina akce je namačkaná do její centrální části. Není ovšem akce jako akce.

Hotel Bellagio. Klasický devadesátkový neoklasicní kýč. Když se kouknete na recenze na netu, dočtete se tohle: „Z pokojů byl pěkný výhled.·Hostům se líbily velké koupelny, ale někteří uvedli, že by mohly být čistější.·Někteří hosté uvedli, že pokoje jsou zastaralé a že by mohly být lépe udržovány.“
Bellagio. Tyhle chodby znáte z filmu Dannyho parťáci.
Takhle to vypadá i všude jinde.
Dekadence, únava a nuda. Alespoň do doby než si dáte první drink.

V Las Vegas se „akce“ soustřeďuje do hotelů, respektive do jejich pasáží, přízemí a suterénů. Strip si sice můžete projít i venkem, ale chodníky jsou přecpané davy turistů, dotěrnými prodavači všeho možného a ještě dotěrnějšími nadháněči do stripbarů a bordelů, kteří vám budou neustále cpát oplzlé letáky. Taky tu bývá dost vedro, protože jste přece jen v poušti, takže se na ulici zdržují jen ti, kteří chtějí vidět umělou sfingu před Luxorem, minieiffelovku před hotelem Paris nebo slavné vodotryskové představení před Bellagiem. Jakmile si splníte tuhle lasvegaskou povinnost, můžete zapadnout do spleti pasáží, které vytvářejí nekonečné a nikdy neusínající bludiště. V těch nejbohatších, jako je třeba právě Bellagio, najdete obří umělecké instalace vytvořené ze skla, čerstvých květin a živých motýlů. Většinou si ale připadáte zhruba jako v nákupním centru šmrncnutém lunaparkem, kudy chodí imitátoři Elvise a potácejí se party namol opilých študáků nesoucích v čele průvodu nafukovací pannu. Těmhle a podobným bizarním postavičkám se tu nevyhnete a zpočátku jste za ně vlastně i vděční. Pozorovat silikonové královny v bikinách a iluzionisty s jedním nadřeným trikem je ale legrace, která velmi rychle zevšední. Co takhle uhnout z hlavního koridoru a zaplout do jednoho ze zdejších kasin?

Vegas venku.

Pro představu, jak to zde vypadá, vám stačí vybavit si něco jako nádražní halu vyloženou laciným kobercem a plnou hracích automatů. Pak tu jsou také rulety, stoly, kde se hraje black jack a kostky. Taky jsou tu sály, jejichž zdi lemují nekonečné řady televizních obrazovek se sportovními přenosy a před nimi polstrovaná křesla se zabudovanými sázkovými terminály. Co tu rozhodně nenajdete, je vzrušení a glamour, které znáte z bondovek. Možná zde existují sály, kde exotické krásky upíjejí šampaňské a miliardáři bez hnutí brvou sázejí půl ropného pole na červenou. My jsme je ale nenašli. Jen davy lidí v šortkách a žabkách, kteří sedí a ládují peníze do různých beden. Jo, a taky je tu povoleno kouřit, čehož hráči využívají, a i když zdejší klimatizace jede naplno, panuje tu zvláštní zatuchlé klima. Doslova i obrazně.

Nevadská panoramata.

Pryč z Vegas

Nejlepší z Vegas, dvě hodiny od Vegas.

Shrnuto a podtrženo, Vegas si užijete, pokud hledáte místo, kde se můžete opít do němoty, chovat se jako největší blázen, vyhodit spoustu peněz a vůbec vyvádět vše, co by jinde budilo pohoršení. Ve Vegas nad vámi nikdo nehne brvou, protože město vidělo a zažilo už úplně všechno. Právě tahle zvláštní unavená otrlost je tu cítit na každém kroku. Neznamená to, že by tu něco flákali. Když zajdete na kouzelnickou show, cirkus nebo koncert (pozor – v rozporu se sliby v bedekrech se na většinu platí vstupné), uvidíte profesionálně zahrané a precizně vypilované představení. Zároveň z něj ale budete cítit, že to stejné představení hrají třikrát denně už rok. Nebo dva. Nebo dvacet. A že ta všudypřítomná třeskutá zábava je vlastně stejně otravná jako ječení dámských jízd a stejně falešná jako poprsí slečny, která tamhle fotí za pět dolarů selfíčka s opilými byznysmeny, kteří sem přijeli na „konferenci“. Když se po dvou dnech ve Městě hříchu vydáváme na cestu do Los Angeles, zjišťujeme, že ta pětihodinová nudná cesta pouští je vlastně nejlepším bodem výletu. Přímo v polovině cesty totiž stojí už od 50. let motorest, kde si můžete dát ten nejlepší milkshake v USA.

Jiri Holubec

Publicista na volné noze, sběratel gramofonových desek a DJ Rádia1. Nejraději cestuje do Indie, jihovýchodní Asie a podniká roadtripy po USA.

Mohlo by vás zajímat

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK