Architektura Interview Urbex Rakousko

Opuštěné stavby a nejlepší fotograf cestování v čase: Thomas Windisch

  • Příroda
    10
  • Památky
    10
  • Party faktor
    2
  • Pro děti
    1
  • Cenová dostupnost
    10

Urbexovou kulturu tvoří nadšenci, kteří v maskáčích a s mobilem v ruce prolézají náhodně objevené továrny. Urbex má ale taky své superstar, jejichž každé stisknutí spouště foťáku stojí za lajk. Dámy a pánové, na pódium vstupuje Thomas Windisch.

Thomas vystudoval biomedicínské inženýrství, ale dnes se živí touláním po nové divočině. Obojí respekt.

Všichni už všude byli, všechno už bylo tisíckrát na Instáči i na YouTube. Dnešní Kolumbové a Heyerdahlové už nejsou lidé objevující kontinenty, kam noha bělocha nevstoupila. Průzkumnické cesty je dnes třeba podnikat na zapomenutá území, kde lidé momentálně vyklidili pole.

Je na tom něco lahodně svůdného. Opuštěné domy, které spí v zemi zdánlivě nikoho. Potažené vrstvou ticha, prázdné, s téměř hmatatelným pulzem ozvěny dávných majitelů. Důkazy o minulých životech jsou roztroušeny v troskách. Hodiny na krbové římse, budovatelské nápisy, oblečení pověšené na věšáku, připravené na ráno. Fotky z poslední dovolené na zdi a pohodlné křeslo v rohu potažené plísní. Vítejte v nové divočině.

Náš nejoblíbenější urbex fotograf a cestovatel v čase je Thomas Windisch z rakouského Grazu. Pro dokonalý záběr neváhá slanit nebo připlout jeskyní na nafukovacím člunu.

Jaké to je, být nejlepší urbex fotograf? Vypracovat se trvá dlouhé roky?

Naopak, začalo to docela nečekaně. Před pěti lety, na mé 30. narozeniny, jsem si koupil levnou zrcadlovku s obyčejným setovým sklem. A pak jsem začal fotit. Znáte to. Kytky, portréty kamarádů a zvířat v zoo. No a pak jsem dal na web fotky několika opuštěných míst. Připadalo mi to zábavné. Měl jsem hodně velký pozitivní ohlas, kamarádi byli nadšení. Tak jsem si udělal první webovky. Lidé mě začali sledovat na sociálních sítích, já postupně získával zkušenosti a moje fotky se začaly zlepšovat. Pak mě začaly oslovovat časopisy s žádostmi o fotky a o rozhovory… Tři roky od toho, co jsem začal fotit, už jsem byl v televizi.

Urban exploration (též infiltrátorství nebo UrbEx) je poznávání měst, továren i jiných objektů, které vznikly lidskou činností. Docela často je to nebezpečné a ilegální.

Kde se bere vaše vášeň pro fotografování?

Myslím, že jsem teď už dostatečně zralý vidět svět jinýma očima. Vždycky mě bavilo dělat kreativní věci. Jako malý jsem hodně maloval, kreslil, a dokonce udělal i nějaké sochy. Focení dokonale zapadá k mým ostatním vášním, jako je historie, cestování a dobrodružné výpravy. To je ten důvod, proč je urbex, městský průzkum, pro mě ideální žánr.

Thomas je obyčejný kluk z Grazu (Štýrský Hradec). Hradec je druhé největší město Rakouska, navíc zapsané v UNESCO. Mimochodem první osídlení tu postavili už Římané. Později tu obyvatelé příbuzní se Slovinci postavili malý hrad (Gradec).
Když je něco opuštěné a zanedbané, je to lepší?

Mám rád, když kaz a příroda kultivují budovy. Přidávají totiž těm scénám neskutečný a mystický dotek, který jsem pak schopen zachytit. Opravdu nic netrvá věčně a dříve nebo později budeme všichni pryč. A tak tvoříme a budujeme místa pro ty další, co přijdou.

Jak ta místa hledáte?

Velká část mého pátrání probíhá na webu. Dost pomáhá, když jste důvěryhodný a na sítích aktivní člověk. Tak to prostě funguje. A taky můžete najít úžasná místa jen tak, že se naučíte chodit s otevřenýma očima. Tahle vlastnost se dá rozvíjet.

 

Klikněte na fotky pro více dekadence:

Jaké největší výzvy jste musel překonat pro dokonalý záběr?

Kromě obvyklých problémů typických pro tento žánr, jako jsou velké rozdíly v jasu a malý odstup kvůli omezeným prostorům, je většinou skutečnou výzvou způsob, jak se tam dostat. Třeba tohle: s kamarádem Stefanem jsme objevili fotky smetiště v jeskyni a to jsme prostě museli vidět. Letěli jsme letadlem, takže jsme doma kvůli váze museli nechat svou horolezeckou výstroj. Věděli jsme, že je tam podzemní jezero, takže jsme si radši přivezli dva nafukovací čluny. Vstup byl malý tunel naplněný po kolena vodou a pak 30 metrů dírou dolů v úplné tmě. To lezete bez jištění jen s čelovkou, ověšený stativem, foťákem a dalším vybavením. Na zádech máte přivázaný gumový člun a najednou vám dochází, že to nebyl nejrozumnější nápad, který jste kdy měl. Ale pak už úspěšně nafouknete člun slabými plícemi kuřáka, pádlujete holýma rukama v ledové vodě podzemního jezera, sedíte v nafukovačce s nosností 90 kilo, a vy přitom s výstrojí máte dohromady 100 kg a víte, že jste vyfotil přesně ten záběr, pro který jste musel tolik udělat. To je neuvěřitelně povznášející! A to vás čeká už jen cesta zpátky nahoru. (smích)

Jak byste popsal svůj styl třemi slovy?

Temné, emotivní, vintage.

Berete si někoho s sebou?

Nikdy nejsem sám. Obvykle jsme dva až čtyři lidi. Není to kvůli snižování nákladů, ale proto, že je fajn mít okolo přátele, kteří se mnou sdílejí stejnou vášeň k focení a prozkoumávání jako já, a můžu se na ně spolehnout, když se stane cokoli.

Grafiti a opuštěný kočárek v italské azylové nemocnici. Přísně tajné psychiatrické léčebny jsou známé jako Manicomios. Byly zakázány v roce 1978 a dnes jsou většinou zarostlé vegetací a plné záhadných artefaktů.
Kolik času strávíte na místě?

Doba na místě se velice liší. Jsou „jednozáběrová“ místa, která stihnu za 10 minut. Nejdelší čas jsem strávil v italském sirotčinci, kde jsem byl nonstop 12 hodin a stále jsem ještě neviděl všechno.

Jaká místa vás nejvíc baví?

Obecně mám rád místa porostlá mechem, kapradinami, břečťanem a hodně zničená, ale bez vandalismu. Mohou to být místa, kde se cítíte být vítáni, i když jsou opuštěná. Všechny ty velké rozmáchlé scény. Na druhou stranu jezdím i na nebezpečná a syrová místa. To je taky součást hry a baví mě taky.

Co vás inspiruje?

Je opravdu fascinující, když dostanete zprávu jako: „Ahoj, opravdu mě tvoje fotky nadchly. Koupil jsem si foťák a začal fotit taky.“ Neexistuje lepší známka ocenění fotografa.

Jan Strmiska

V Indii si koupil motorku Royal Enfield 500. Než ho o ni okradli, projel pět indických států. Miluje Karpaty, oceán, jihovýchodní Asii i cesty za surfařskými spoty kamkoli. Roky testoval holky a měl na starosti módu v Maximu, šéfoval časopisu T3 (Tomorrow's Technology Today) a jeho nejnovější projekt je elektronická hudební pilulka Audiopill.

Mohlo by vás zajímat

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK