Tipy a triky Zdraví Balkán

Ovčáčtí psi na Balkáně. Hrozba, nebo mýtus?

Chystáte se na podzimní trek do balkánských hor a od přátel jste slyšeli strašidelné historky o tamních divokých psech. Máte je brát vážně?

Do rumunských hor jsem se s batohem na zádech poprvé vypravil v červenci 1987. Tehdy to byla nejbližší evropská „divočina“ a nikam jinam se nesmělo. Od té doby se do Rumunska vracím každý rok aspoň na týden nebo dva. Pro milovníka kopců, svobody a dalekých výhledů jsou totiž Karpaty rájem, kde můžete zažít zcela srovnatelné věci jako někde v Himálaji. Vlakem je to jen pár hodin cesty a je tam velmi bezpečno. Tedy až na ty psy…

Takhle dojemné to nemusí být vždycky. Foto: RaduSPR/motociclism.ro

Ten pejsek je rumunský karpatin

V rumunských horách nejčastěji potkávám mohutné šelmy s velkou hlavou a hrubou světle plavou srstí. Na psí plemena nejsem odborník, ale dočetl jsem se, že by mělo jít o karpatského ovčáckého psa, kterému se říká i rumunský karpatský ovčák (rumunsky „caine ciobanesc carpatin“). Toto dávné plemeno je v Rumunsku autochtonní a bylo zde během staletí vyšlechtěno právě pro potřeby pasení ovcí, které je tu z evropských zemí asi nejrozšířenější. Dnes je karpatský ovčácký pes mezinárodně uznáván. „Rumunský karpatin je přirozený hlídač,“ dočtete se na na tomto blogu. „Je odvážný, vyznačuje se instinktivní a bezpodmínečnou oddaností pánovi i hlídání stáda. Je to silný pes s bleskovou reakcí a vrozenou agresivitou. Má mimořádně vyvinuté teritoriální cítění, je vysoce inteligentní a samostatný… Svoje teritorium zuřivě brání a vetřelce divoce napadá.“

https://www.axa-assistance.cz/cestovni-pojisteni/?externalpartner=10000430

Takže oni si ho tak vyšlechtili?

Z pohledu bačů a majitelů ovcí (což není totéž – bača se od května do října na salaši stará o ovce všech obyvatel vesnice; tedy vlastně si ho outsourcují) jsou tohle všechno skvělé vlastnosti. V rumunských horách se běžně vyskytují vlci, medvědi a rysi, kteří pro stáda představují permanentní ohrožení. Psi jsou vycvičeni k obraně ovcí před jakýmkoli velkým predátorem v dosahu. Bačové jim nasazují zvláštní obojky s mohutnými ostny, které je v případné bitce mají ochránit před prokousnutím krku. Psi toho ale umějí mnohem víc než jen hlídat stádo. Podle bačových povelů ženou ovce přesně tam, kam je právě třeba. Dokážou je i sehnat do hustého a přehledného houfu, oddělit vybrané kusy… Práce vysoce inteligentní a sehrané smečky ovčáckých psů je vizuálním koncertem.

Ale oni jsou přece strašně zlí!

Z pohledu běžného turisty je to ale často naopak čirá hrůza. Představte si, že jdete horami a zdálky najednou zaslechnete štěkot. Se strachem křečovitě staženým hrudníkem sledujete, jak se k vám po hřebeni řítí třeba pět až osm rozzuřených bestií. Mohutní psi kolem vás utvoří kruh a ze všech stran zuřivě dorážejí. Chňapou vám po nohách a po rukách, pokoušejí se zakousnout a strhnout vás k zemi…

image
Zvířata a epické výhledy. To jsou Karpaty. Foto: Ivan Brezina.

„Jsou strašně zlí, ale strašně,“ shrnula na iDnes.cz cestovatelka Viktorka Hlaváčová, která se specializuje na sólo přechody balkánských hor. „Jakmile vás zvětří, rozběhnou se proti vám, obklíčí vás, když jim to dovolíte, pak jen čekáte, až vás vysvobodí bača. Na začátku, v horách Suhard, mě obklíčilo osm těchhle bestií a vypadalo to, že mě roztrhají. Najednou jsem se cítila jen jako řízky na kostře. Hlavou mi bliklo, ještě dvě minuty a omdlíš. Byl to tak vysoký stres, že jsem nedokázala vůbec ovládat tělo. Naštěstí se po dlouhé chvíli odněkud vynořil bača a rozehnal je. Ale mně se pak chvilku klepala kolena tak moc, že jsem nedokázala svižně odejít. Od té chvíle jsem měla z těch psů obrovský strach. A některé dny jsem je potkala i třikrát denně…“

Ano, tak tomu opravdu je. Ovčáčtí psi totiž nepoznají, že pro jejich stádo nejste nebezpeční. Neodliší vás od vlka nebo medvěda. Pro ty statečné ochránce ovcí jste prostě vetřelec a hotovo! Sám jsem v horách zažil spoustu na první pohled naprosto děsivých situací. Nikdy jsem ale nebyl pokousán a osobně neznám nikoho, komu se to stalo. Měl jsem jen štěstí? Nemyslím.

Nestaňte se kořistí

Jakmile v dálce na hřebeni spatříte stádo nebo zaslechnete ovčí zvonce, prostě to znamená problém. Čtvernozí hlídači se k vám jsou schopni rozběhnout i na vzdálenost dvou nebo tří kilometrů. Občasné obklíčení dorážejícími psy je ale součástí zážitku. Kdo chce do vysokých a odlehlých hor, nesmí se bát a na trochu adrenalinu musí být připraven. Ale hlavně by si měl člověk uvědomit, že je to vysoce ritualizovaná sociální situace, která trvá jen velmi krátce. Pro psy jste neznámí vetřelci, které je třeba prověřit, vyštěkat a preventivně zastrašit. Jakmile ale zjistí, že pro stádo nejste nebezpeční, buď si vás přestanou všímat, nebo se dokonce začnou lísat a loudit pohlazení a pamlsky.

Bačové psům vyrábějí speciální obojky. Foto: Ivan Brezina.
image
Když je poblíž bača a pes pochopí, že nejste nebezpečí, nejspíš setkání skončí idylicky. Foto: Ivan Brezina.

Žádné nohy na ramena!

Absolutním nesmyslem je začít utíkat. S dvacetikilovým batohem se v horách běží špatně, ale hlavně byste se tak stali lákavou kořistí, která ve psech probudí touhu štvát. A taky odkryjete lýtka, do kterých se tak nádherně zakusuje… Ze všeho nejdůležitější je získat si pozornost bači. Jakmile totiž zjistí, že jeho psi napadají a obtěžují nějaké cizí lidi, několika hlasitými povely je zklidní a zavolá zpátky. Začněte proto křičet – cokoli, třeba: „Panééé bačóóó, pomóóóc!“ Rumunsky asi neumíte, takže je to úplně jedno. Pro psy je váš řev koneckonců i signálem, že se nedáte tak lacino.

Pokud je vás víc, postavte se zády k sobě a útok smečky odrážejte společně. Protože bačové psy „vychovávají“ klacky a kameny, použijte zbraně, kterým zvířata dobře rozumějí. Trekové hole zajistí uctivý distanc. Pokud jsou v dosahu menší kameny, zásobte se municí, kterou v případě potřeby můžete psa opravdu bolestivě trefit. K udržení uctivé vzdálenosti ale často stačí hod jen naznačit. Mnoho let nosím v kapse často doporučovaný pepřák, ale nikdy jsem se nedostal do situace, kdy bych ho musel použít. Psi prostě jen „pouštějí hrůzu“ a zdá se, že kousat a trhat nechtějí.

Nebo ze sebe dělejte chudáka

Ale pozor – s útočící smečkou se můžete vyrovnat i přesně opačnou strategií, vycházející ze základů psí psychologie. Vše výše uvedené je prý špatně, protože vaše aktivní obrana psy údajně vydráždí k ještě větší zuřivosti. Odborníci zaprvé radí nedívat se psům do očí. Prý je to pro ně projevem agrese a výzvou k boji. Správným postupem je sledovat je jen jakoby náznakem periferním viděním a obejít jejich teritorium z boku. Agresivitu sníží, když na smečku budete mluvit klidným, pomalým a konejšivým hlasem. Smyslu sdělení sice psi nerozumějí, ale z výšky tónu a kadence slov jsou schopni odečíst vaše emoce. Poznají tak, že nejste útočníci. To koneckonců potvrzují i výzkumy psího etologa Pétera Pongrácze z univerzity v Budapešti. Tento výzkumník tvrdí, že tisíce let koevoluce lidí a psů a proces domestikace vytvořil jedinečný způsob komunikace.

image
Místo průmyslových lánů řepky tu jsou do dnes lány pobíhajících ovcí. Foto: Ivan Brezina.
Muž a jeho caine ciobanesc carpatin. Foto: Ivan Brezina.

Anebo jim nastavte hrdlo

Nejradikálnější způsob řešení napadení ovčáckou smečkou používá můj rumunský kamarád Mihail, treker a horolezec. Tváří v tvář zuřivě štěkajícím bestiím si sedne na zem – prý proto, aby nebyl vyšší než oni, a přestali ho proto považovat za hrozbu. Na psy se nedívá a začne jim něco pomalu vyprávět. „Hodní pejsci, pojďte si hrát,“ překládal mi večer u ohně svou promluvu. „Uklidněte se, kluci… Já vám přece nechci ublížit, ani vašim ovečkám. Jen tudy chci v klidu projít…“

Tahle strategie „vzdávání se“ hraje na stejnou strunu, jako když slabší pes nastaví silnějšímu psovi nechráněné hrdlo. Boj je tím zažehnán a z útočníka se stává ochránce. Osobně jsem k tomu ale v rumunských horách nikdy nenašel odvahu. Klacek, kameny a pepřák mi dodávají přece jen větší pocit bezpečí než znalost základů psí etologie.

Spočítejte si cenu cestovního pojištění s 50% slevou od Sláva nazdar výletu!
Na kolik dní jedete?
Kolik Vám je?
Kam jedete?
 
Chci se hned pojistit
Sleva bude automaticky započítána.
Pošlete mi slevový kód
Cestujete později? Pošleme vám slevový kód do emailu.
Připomeneme se 4 dny před odjezdem.
Odeslat

Ivan Brezina

Na desítkách výprav do asijských zemí prožil více než tři roky života. Je autorem legendárního cestovního průvodce Cesty na východ (o pozemní trase z Česka do Indie) a jako novinář se specializuje hlavně na cestování. Píše třeba pro přílohu Víkend MF Dnes, také pro Travel Digest, Koktejl nebo Elle. Pro cestovatelský pořad Objektiv České televize natáčí reportáže, kterých bylo až dosud odvysíláno více než osmdesát.

Mohlo by vás zajímat

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK