Na prázdniny do sovětské léčebny

Nová knížka vám ukáže nebizarnější úlety lázeňství říše zla.

Rusové se experimentů nebáli nikdy. Pokrok a avantgarda byly jednou z hlavních myšlenek komunistického náboženství. A tak i po letech s obdivem žasneme nad nekompromisností brutalistické architektury a celkového stylu života té doby.
Jako účastníci toho epochálního socialistického výletu od toho nemáme dostatečný odstup, ale naštěstí se našel někdo jiný. Zlatou éru sovětské efektivní rekreace připomíná právě vycházející kniha Dovolená v sovětských léčebnách (Holidays in Soviet Sanatoriums) od Maryam Omidi. Všechno začalo tím, když Maryam spatřila kolosální radonové lázně Khoja Obi Garm v horách Tádžikistánu kousek od Dušanbe. Po setkání s přátelskými návštěvníky sanatoria se v Maryam zrodila nová vášeň a po dvou letech už měla odškrtnutou návštěvu 39 léčebných zařízení v jedenácti zemích bývalého Sovětského svazu.

Maryam rozjela úspěšnou crowdfundingovou kampaň na Kickstarteru, sehnala tým fotografů a společně vytvořili malou encyklopedii současné východoevropské lázeňské kultury. Mnoho ze sanatorií je totiž pořád aspoň částečně v provozu a můžete si tam zajet uzdravit skřípnutá záda. A že některé ozdravné procedury opravdu stojí za to. Fotky zachycují nejen tuny betonu nekompromisně trůnící v malebné krajině, ale i návštěvníky a personál.

Odpočívat na příkaz a hromadně

Se stavbou sanatorií po celé SSSR se začalo někde ve dvacátých letech a pokračovalo se až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. V době největší slávy si do nich mohlo přijet “odpočinout” až půl miliónu hostů.

Práce a dovolená byly pevně vyprojektovány ve stylu “odpočívej tak, abys mohl pracovat ještě lépe”. Na všechny procedury pečlivě dohlížel tým lékařů. I dobu opalování jste měli přesně odměřenou tak, abyste si ze slunce vzali jen to dobré a neohrožovalo vás na výkonu. K tomu vyvážený jídelníček, zákaz alkoholu, tance, rušení lázeňského klidu a pravidelný režim. Zkrátka na těhle prázdninách se žádná zahálka nekoná, od toho tu přece nejste. Ostatně dříve to bylo plánované hospodářství, dnes se tomu říká aktivní dovolená.

Soudruzi a soudružky tu trávili svoje předepsané dva týdny dovolené ročně v rámci státem dotovaných poukazů od vlády (tzv. putěvky). Za ty dostali buď pobyt úplně zadarmo nebo se slevou. Jak už to ale v bývalé SSSR bývalo, k tomu nejlepšímu se dostal vždycky ten, kdo měl konexe a peníze. Byl to úplně stejný systém jako naše poukázky a organizovaná “zdarma” rekreace ROH.

Jako ochutnávku vám přinášíme pár léčivých epických míst:

Tady neočekávajte žádné velké hrátky s železobetonem, všechno zajímavé se totiž odehrává 400metrů pod zemí. V Bělorusku, nedaleko od Minsku se totiž nachází Národní speleoterapeutická klinika. Speleografie je druh léčby, kdy vás zavřou do solné jeskyně, abyste nasáli tamní zázračně ozdravné mikroklima (jestli jste viděli český film Freonový duch, tak to je přesně ono). Každý rok sem přijíždí inhalovat 7000 dětí. Podobný areál najdeme i u nás v Moravském krasu a ve slezských Zlatých horách.

Obrovský betonový kolos postavený ve dvoutisícové nadmořské výšce usazená mezi hory pohoří Gissar. Místní specialitou jsou radonové koupele (stejně jako radonové lázně u nás v Jáchymově – ty byly dokonce prvbní na světě). Jedna z procedur spočívá třeba v tom, že vám horkou radonovou vodu stříkají silným proudem mezi nohy. Nevhodné pro těhotné soudružky.

Z fotky bábušek nahoře to úplně nevypadá, ale sanatorium Aurora v Kyrgyzstánu bylo vybudováno pro tu největší smetánku. Šlo dokonce o přesilovku, o 200 hostů se tu staral až 350tičlenný personál. I dnes si tu můžete nechat ultrafialovým světlem povraždit bakterie v nose, uších nebo krku (podle toho, kam si strčíte zázračnou světélkující lampičku). Pokud vám tedy nevadí zaplatit přes 4000 korun za noc. Holt zábava vyšších vrstev.

V ruském Soči se nachází neoklasicistní sanatorium ve velkorysých proporcích. Nechybí tu fontána, bazén a letní kino. Jmenuje se podle Stalinova blízkého přítele, gruzínského politika Grigorije Konstantinoviče Ordžonikidzeho. Stalin podle něj pak ještě pojmenoval dalších pět měst, Ordžonikidžovi to ale bylo málo platné, protože po pár projevech nesouhlasu se svým mocným přítelem za podivných okolností zemřel. Od roku 2010 jsou brány sanatoria zavřené z důvodu rekonstrukce, objekt by pak měl sloužit jako luxusní hotel.

Stavba z červených cihel nedaleko řeky Volhy, asi 500 kilometrů směrem na Sibiř od Moskvy. Jejími hosty byli třeba kosmonauté a lidi zasažení radiací po výbuchu elektrárny v Černobylu.

V tomto případě nejde o samotnou budovu, jako spíš o místní speciální proceduru. Jak už napovídá název, v ázerbájdžánském sanatoriu využívají k léčbě neduhů ropu. Místní ropa má údajně příznivé účinky, někteří odborníci ovšem varují, že se pořád jedná o karcinogenní látku. Místní lékaři ale odporují s tím, že ještě nikdo se zde léčených lidí nezaznamenal žádné komplikace, stačí dodržet stanovenou dobu koupele. Každý rok si sem přijede užít tak trochu kluzkou koupel 70 tisíc lidí.

Zaamin v Uzbekistánu, betonový kolos uprostřed překrásné přírody, jehož konstrukci zaplatili odbory všech zemí Sovětského svazu. Mají tu solnou místnost a léčí s pomocí bylin z okolních hor.

Tohle brutalistickou perlu už asi znáte z fotek, je v ní totiž i kus naší historie. Sanatorium Družba bylo na Krymu vybudováno na oslavu československo-sovětského přátelství. Hlavním tématem byla spolupráce na vesmírném programu Interkosmos, možná proto budova vypadá trochu jako létající talíř zaparkovaný ve svahu. Pentagon a Turecko měli dokonce obavu, že tu SSSR staví raketovou základnu a ne sídlo odpočinku sovětských rekreantů. Budova stojí na třech padesátimetrových obrovských nohou (ty pocházejí právě z Československa) a v nelehkých přírodních podmínkách by měla ustát i zemětřesení.