Architektura Kulturní šok Kazachstán

Po stopách Borata: kazašské Las Vegas

  • Architektura
    9
  • Problém s autoritou
    7
  • Maso-uzeniny
    10
Policejní stát s větší osobní svobodou než máme my. Jak je to možné?

Jet do Kazachstánu by mě asi normálně vůbec nenapadlo. Měl jsem ale to štěstí, že jsem se s pár Kazachy seznámil v Praze, a když mi kamarádka řekla, že letí domů do Astany, přidal jsem se k ní a žil tam 14 dní s její rodinou.

Tak pro začátek: nic jako „tradiční kazašská hospoda“ tu neexistuje, takže většinu nočního života jsme prožívali v irské hospodě, kde se scházela většina mladých lidí z města. Zastřešená zahrádka byla rozdělena na dvě části, a když jsem si jednou chtěl sednout do té druhé, ostatní mě zastavili s tím, že je jenom pro „bohaté lidi“. To znamenalo, že musíte utratit minimálně 20 000 tenge (asi 1350 korun) za večer, abyste tam mohli sedět. Postsovětský prostor si na podobné snobárny potrpí. Obsluha tu byla neuvěřitelně pomalá (jako téměř všude v Kazachstánu), ale na rozdíl od jiných míst tu pracovali fajn lidé. Jeden z číšníků nám dokonce přinesl tašku, abychom mohli ukrást skleničku, kterou jsme si chtěli odnést domů.

Koncert v centru města. Vpravo vzadu budova, které místní říkají “peněženka”.

Za svobodou na Východ

Je to trochu zvláštní, ale přestože je Kazachstán v zásadě nedemokratický policejní stát, průměrný člověk tady zažívá poměrně vysokou míru osobní svobody. Je to kvůli tomu, že některé věci jsou tu státu zkrátka úplně jedno a nikdo je neřeší. Je to poměrně kontrastní oproti Evropě, kde na všechno máme předpis. Je tu sice zakázaný hazard s výjimkou binga a je tu poměrně přísný zákaz kouření na veřejných místech, potkáte tu ale běžně na silnici jezdit hodně deformovaná auta po autonehodě, děti jezdící ve třech na čtyřkolce bez jakéhokoliv dozoru nebo lidi stopující na dálnici v odstavném pruhu. On tím autem někdo zkrátka potřebuje jezdit dál a nemá hned peníze na opravu, děti si dávají prostě pozor a stopaři tam mají zkrátka dobré místo. Dokonce tu člověk může pracovat jako „taxikář“ a celé dny vozit lidi za peníze po městě, nezaplatit nic na daních a státu je to úplně jedno. A k tomu všemu si v celém městě můžete zdarma zaparkovat, kde chcete. Všechno si najde nějakou svoji přirozenou míru a svět existuje dál i bez předpisu nebo zákazu. Je to asi podobné tomu, co jsme v naší zemi zažívali v 90. letech, a ve mně to vyvolávalo pocit nostalgie.

Macho prezidenti rádi developují

Astana nemá pradávnou historii a staré budovy, vlastně se ještě nedávno jmenovala Akmola. Je to tu totiž z větší části developerský projekt autoritářského prezidenta Nazarbajeva, který jednoho dne dostal pocit, že Almaty není dostatečně reprezentativní, takže sem přesunul v roce 1997 celou vládu a město pojmenoval právě Astana, což znamená „hlavní město“ v kazaštině.

Postsovětský Disneyland

Architektonicky je město hodně moderní – široké ulice, výškové budovy a velká obchodní centra. Obligátní paneláky tady velmi často nejsou jenom prefabrikované šedé krabice, ale jsou trochu vylepšené nějakým ornamentem nebo v noci svítícími světly, které mění postupně barvy duhy. Díky letošnímu Expu je taky centrum vyzdobené, aby co nejlépe reprezentovalo kazašský národ ve velkolepém stylu, který je východním zemím vlastní. Z celého města mám pocit, že je pečlivě naplánované a bude se ještě hodně rozvíjet.

Chcete mluvit s lidmi? Naučte se ruštinu

Anglicky tu nemluví skoro nikdo, dokonce ani mladí lidé. Přibližně čtvrtina obyvatel jsou tu Rusové, a přestože se učí kazašsky už na základní škole, většinou rozumí jen pár slov a se svými spoluobčany mluví jenom rusky. Všichni policisté jsou tedy Kazaši, protože u nich je podmínkou aby mluvili oběma jazyky. Je až překvapující, že mezi etnickými Rusy a Kazachy nedochází k nějakým rozepřím a tyto dva národy zde spolu žijí v naprostém klidu a symbióze. Všechny nápisy jsou tu v obou jazycích a zdá se, že je každému jedno, ke kterému národu se hlásíte.

Bešparmak, tradiční kazašské jídlo z různých druhů koňského masa, těstovin a cibule.

Zatancuj za cigára

Lidé v Kazachstánu mohou být opravdu protivní, pokud vás považují za cizího člověka. Jakmile se s nimi ale seznámíte, zjistíte, že jsou milí a hodně komunikativní. Věčné téma jsou kulturní rozdíly a názory na Kazachstán jako takový. Mohl jsem tedy s lidmi probrat všechny malé bizarnosti, které jsem tu viděl. Například to, že v noci tu záhony po městě zalévali řidiči cisterny tak, že obrovskou hadici drželi za jízdy v ruce vytažené z okýnka. Korunu tomu všemu však nasadila prodavačka v trafice, která si z mobilu pouštěla svého oblíbeného ruského zpěváka a zamilovaně se dívala na jeho videoklip. Když jsem si řekl o cigarety, tak mi odpověděla: „Zatancuj!“ Chvilku jsem na ni koukal, než jsem pochopil, že to myslí vážně. Nezbylo mi nic jiného než do rytmu opravdu zatancovat, načež se usmála a dala mi cigarety. Když jsem odcházel, tak ještě říkala: „To je tak hezký, proč víc kluků takhle krásně nezpívá?“

Hulí se tu z petek

Bavili jsme se také o drogách. Alexej, muzikant, který přijel z Almaty, kde jsou údajně lidé milejší než v Astaně, mi popisoval, jak hulit trávu pomocí dvou PET lahví, což je prý populární způsob. Běžné uliční drogy nejsou moc snadno k dostání, ale bohatě je nahradí Broncholitin, což je volně prodejný sirup proti kašli, který obsahuje velké množství efedrinu. Populární je taky Tramadol, což je syntetický opiát, který je sice na předpis, ale i přesto dobře dostupný. Pro drogy si tedy můžete dojít jako všude na světě s klidem do lékárny.

Podporovatel Trumpa v areálu Expa. Poznámka redakce: Všechno jsou to fotky z letošního léta, ale autor některé fotil stylově na analogový ruský Zenit. Proto ten retro vzhled.

Cizince mají rádi povinně

Jako z devadesátek byl výlet do Borovoe, chráněné přírodní oblasti na severu země, kam vede i jediná pořádná dálnice v zemi. Tamní jezero je populární destinací, protože má písečné pláže obklopené lesy a krásnými horami. Po cestě jsem měl možnost vidět i mimoměstský Kazachstán, což znamenalo stepi, po kterých běhala stáda divokých koní, zemědělskou půdu a minimum civilizace. Koně často zvědavě postávali přímo u dálnice a dívali se na provoz, který ale byl minimální. Blížící se Borovoe jsme poznali podle změny krajiny na smíšené lesy a kopce. Na konci dálnice nás u mýtné brány zastavil policista, což se tu děje prý často, a provedl běžnou silniční kontrolu. Když zjistil, že nejsem z Kazachstánu, začal se usmívat a byl docela milý. Prý to mají u cizinců nařízené.

 

Pro mnohem více o Boratově rodišti klikněte zde:

V dřevěném stavení, kde jsme měli pokoj, nás přivítal pan provozovatel se zapálenou cigaretou v ruce, koukající na starou CRT televizi. Dal nám k vyplnění asi třikrát víc papírů, než bych čekal, a mohli jsme se přesunout do pokoje označeného jako „luxusní“, což z něj dělala asi stará sovětská lednice a barevná televize s jedním kanálem.

Na nejbližší pláži byla hlava na hlavě, ale když jsme se vydali na procházku kolem jezera, tak jsme našli i místa, kde vůbec nikdo nebyl a jedinou společnost ke koupání nám dělaly hordy komárů, což je asi tak to jediné, co rušilo zážitek z té nepopsatelně krásné přírody kolem.

Úplatky jsou forma platu

Po návratu do města nás čekal další střet s policistou, při kterém jsme na vlastní kůži poznali všudypřítomnou korupci. Za banální přestupek nám totiž chtěl dát pokutu asi 30 000 tenge (asi 2000 korun), kterou jsme nakonec snížili na 10 000 (asi 670 korun) do jeho kapsy. Přeloženou bankovku nenápadně dostal schovanou v mém cestovním pasu, usmál se jako měsíček na hnoji a pustil nás dál. Největší legrace byla, že potřebu dát nám pokutu prý dokládal videozáznamem, který pořídil. Říkal, že nás nemůže jen tak pustit, když je k tomu důkaz.

Spočítejte si cenu cestovního pojištění s 50% slevou od Sláva nazdar výletu!
Na kolik dní jedete?
Kolik Vám je?
Kam jedete?
 
Chci se hned pojistit
Sleva bude automaticky započítána.
Pošlete mi slevový kód
Cestujete později? Pošleme vám slevový kód do emailu.
Připomeneme se 4 dny před odjezdem.
Odeslat

Astana je skvělá pro lidi, kteří by rádi zažili trochu východního punku a chtějí zůstat v zázemí velkého města. Osobně budu hodně rád, pokud budu mít možnost se do Kazachstánu zase podívat. Road trip přes celou zemi do Almaty totiž vůbec nezní špatně.

Jindra Mika

Rád fotí na film a cestuje. Doufá, že se jednou usadí někde v Kalifornii, kde bude poslouchat rock z vinylů a dívat se na oceán.

Mohlo by vás zajímat

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK