Když jsem odjížděl poprvé na semestr na vysokou školu do Německa, myslel jsem, že zhruba vím, co mě čeká. Znal jsem jazyk, chodil jsem na čas a myslel si, že Němci jsou skoro jako Češi. Jen mají víc peněz. Přesto jsem se v prvních měsících dostal do situací, kdy jsem svoje názory nebo stereotypní předsudky a očekávání musel konfrontovat s krutou realitou. Jak jsem zjistil, ne všichni Němci jsou totiž pünkltich, a dokonce jí i něco jiného než currywurst.
1. Němci už dávno nechodí včas
První vystřízlivění přišlo poměrně rychle. Ještě na vlně představ o německé přesnosti jsem na svůj ranní seminář přišel dokonce o deset minut dřív. Jenže jsem tam byl sám, a to i asi dalších patnáct minut. Mladí Němci totiž o dochvilnosti slyšeli tak maximálně od rodičů. První předsudek úspěšně vyvrácen. Kdokoli pod třicet chodí stejně pozdě jako u nás.
2. A máte na to razítko?
Razítko neboli Stempel je v Německu nejrozšířenější formou náboženství. Tuhle modlu má po ruce každý úředník, učitel a někdy i uklízečka. Díky razítku získávají nudné dokumenty v očích Němců tu pořádnou jiskru. Bez nich jsou to jen bezvýznamné cáry papíru. Proto jich musí být na každém lejstru aspoň pět. Studium v zahraničí se tak na konci semestru proměňuje v lov razítek, která jsou mnohem populárnější než Pokémoni.
3. Na červenou nikdy!
Němce v životě vyděsí spolehlivě jen jedna věc. Červená na semaforu. Po bliknutí červeného světla zůstanou všichni nehybně stát a čekají klidně i čtvrt hodiny, než padne zelená. To se nemění ani v případě, že je silnice naprosto prázdná nebo třeba uzavřená a žádné auto ani projet nemůže. Správný Němec spořádaně čeká a čeká. Každý, kdo by tedy chtěl přinést trochu jižanského rebelství a přejít třeba na oranžovou, tak pozor je to doslova no-go.
4. Šli dva Němci a prostřední upad
Německý humor je kapitola sama o sobě. Pokud jste fandy sofistikovaného humoru nebo humoru obecně, asi budete v Německu odkázani na zahraniční produkci. Jak jsem zjistil, nejlepším gagem je tady, když někdo uklouzne na banánové slupce nebo na někoho spadne z prvního patra piáno. Já osobně jsem byl nejdelší dobu v Porýní, kde místní obyvatelstvo každý únor představuje další humornou tvář Němců: jejich tendenci převlíkat se do ještě humornějších kostýmů. Během únorového karnevalu tak můžete potkat nejen všechny druhy legračních paruk, ale i vaše vyučující, jak v osm ráno dopíjí asi už v pořadí třetí nábojový pás plný mini vodek.
5. Jídlo
Němci rádi jí a na co si nejvíc potrpí, tak to je pečivo. Celozrnný chleba v té nejlepší kvalitě seženete prakticky kdekoli. Další kultovkou jsou jejich housky, bez kterých si nikdo nedělní brunch neumí představit. Já sám jsem si strašně rychle zvyknul na německé menzy, které se s těmi českými (z mé zkušenosti) nedají vůbec srovnat. V té naší jste nebyli o hladu, ani pokud byste byli vegani, na výběr bylo z šesti, sedmi jídel. K tomu byl samozřejmostí velký salátový bar a dezerty. To všechno za pár eur.
6. Pivo
Po pořádném jídle se musí jít na pořádné pivo. To je v Německu asi ještě důležitější než tmavé pečivo. V Düsseldorfu je třeba nejpopulárnější Alt. Ten se pije s dvojkových skleniček, které má člověk na jeden hlt vypité. Český styl půllitru na dva zátahy se tedy finančně krutě nevyplatí. Lepší je decentně usrkávat a nepřepočítávat na koruny.
7. Systém
S pitím piva souvisí i nejoblíbenější německá kratochvíle, řešení „systému“. Systém může obsahovat cokoli od politiky po nejlevicovější ekonomické teorie. I když se učíte německy jak dlouho chcete, první debata o systému vás vždycky zaskočí. Tak jsem na sobě poznal, že už se začínám zabydlovat, bez mrknutí oka jsem dokázal konverzovat o minimální mzdě. Ve tři ráno, za to s maximálním nasazením.
Pak jsou tady další maličkosti, jako třeba, že když se na vás někdo cizí usměje, a vy ani nemáte ani nic na tváři. Nebo nám dobře známé čekání ve spořádaných frontách, na které si Němci také dost potrpí. Pobyt tady mi rozhodně vyvrátil ty nejklišovitější předsudky, co jsem měl. A i když se pořád stává, že mě něco překvapí, už se tu cítím skoro jako doma. Kromě toho piva, to je pro mě pořád moc malé.
