Adrenalin na cestách Švédsko

110 kilometrů pěšky jednou z nejhezčích krajin světa!

  • Příroda
    10
  • Party faktor
    1
  • Cenová dostupnost
    4

Na tenhle pochod se už tradičně vyráží každý srpen. Firma Fjällräven vám pomůže užít si velký trek divočinou. Ve skupině i sami, svlečení i oblečení… je na vás, jak moc si to dokážete užít.  Ať už vyrazíte organizovaně, nebo kdykoli jindy na vlastní pěst, tahle místa je hřích nevidět.

Ano, na tuhle trasu vyráží spousta lidí, takže tu nebudete sami. Přesto (nebo právě proto) ve švédském Laponsku zažijete věci, které prostě nemají srovnání.

Nikkaluokta je malá osada Sámů, švédských pastevců sobů, ležící asi 250 kilometrů za polárním kruhem. V devět hodin ráno se tu scházejí doslova davy. 12. ročník treku Fjällräven Classic přilákal asi dva tisíce pěších poutníků z třiceti zemí světa. Kromě převahy Švédů tu potkáte i Číňany, Thajce, Jihokorejce a příslušníky dalších „teplomilných“ národů, o kterých byste neřekli, že je bude bavit vláčet se přes hory s těžkým batohem.

Výhledy jsou fenomenální.
Je to masovka a současně je Fjällräven Classic jeden z nejkrásnějších treků světa. Dav na startu musíte brát jako výhodu toho, že takovouhle věc sdílíte se stejně naladěnými dušemi jako jste vy.
O kus dál se to zklidní.

„Žijeme v zajetí mediálních předsudků a falešných představ, z něhož není úniku, podobně jako z Platonovy jeskyně,“ vzpomenu si na filozofickou přednášku, kterou jsem kdysi absolvoval. Zatímco pro nás Evropany představují exotiku pláže, džungle a korálové útesy, řada bohatších obyvatel jihovýchodní Asie dnes na severu vyhledává zimu, studený vítr a občasný déšť. Prostě to, co doma nemají.

Potřebujete houbařské sebeovládání

Start treku sice trochu připomíná české Prčice, ale po pár hodinách se barevný had pěšáků postupně trhá. Chvílemi jdu sám a se zbytkem naší skupiny se potkávám jen na odpočinkových bodech. První část trasy k jezeru Ladtjojaure vede porostem pokroucených a zakrslých severských bříz v údolí řeky Tarfalajakka. Skoro na každém kroku tu spatříte oranžové křemenáče, hnědé kozáky a další hřibovité houby. Pud Středoevropana mě ponouká k plnění igelitky, ale pak si uvědomím, že ve Švédsku tyhle dary lesa nikdo nesbírá a nejí. Vypadal bych jako šílenec. Procházet kolem houbového bohatství jen tak mě ale stojí spoustu sebeovládání.

Spočítejte si cenu cestovního pojištění s 50% slevou od Sláva nazdar výletu!
Na kolik dní jedete?
Kolik Vám je?
Kam jedete?
 
Chci se hned pojistit
Sleva bude automaticky započítána.
Pošlete mi slevový kód
Cestujete později? Pošleme vám slevový kód do emailu.
Připomeneme se 4 dny před odjezdem.
Odeslat

Může být i sníh

Můj batoh, převážený pořadateli na startu, má devatenáct kilo – skoro jako na měsíčním treku v Himálaji. Organizátoři totiž všem účastníkům předepisují povinnou výbavu, ve které nechybí třeba nepromokavý komplet, bytelný třísezonní spacák, vařič, stan a další extrémní výbava „na těžko“. Už tím se Fjällräven Classic zásadně liší od pochodu Praha–Prčice, kde si vystačíte jen s větrovkou a svačinou. Tenhle trek ale místo zabydlené středočeské krajiny vede jednou z posledních evropských divočin daleko na severu, a navíc místy s velmi proměnlivým počasím. I v srpnu se tu můžete probudit v zasněženém stanu, takže pečlivý výběr výbavy je životně důležitý.

Polykat kilometry jako knedlíky?

Sto deset kilometrů dlouhý trek ujde většina účastníků včetně nás za pět dnů. Rekord trati je ale prý 12 hodin a 40 minut. V rámci všeobecného nástupu módního stylu „light and fast“ na hranici lidských možností někdo Fjällräven Classic prostě uběhl. Při pomalém pěším putování se nemůžu zbavit dojmu, že je to stejně bizarní a zbytečné rekordmanství jako třeba soutěž v pojídání švestkových knedlíků. V ní drží světový rekord Američan Patrick Bertoletti z Chicaga. 17. srpna 2008 prý ve Vizovicích na Zlínsku dokázal těch knedlíků spolykat 233. K čemu a proč stojí někomu za to proběhnout krásnou švédskou krajinu s jazykem na vestě?

Ze Švédska nejsou jen kuličky. Åke Nordin už ve svých 14 (!) letech vyvinul ergonomičtější model krosny s lepším vyvážením váhy a větráním. Použil stanové plátno a ušil na mámině šicím stroji. O 10 let později, po paragánském výcviku, založil značku Fjällräven (polární liška).

A že je opravdu na co se koukat. Trasa treku Fjällräven Classic vede velmi různorodými místy. Od jezera Ladtjojaure se vyhoupne k chatě pod nejvyšší švédskou horou Kebnekaise (2106 m), kolem které se tyčí vrcholky se zbytky loňského sněhu. Nebo že by to už byl první sníh letoška? Ve Švédsku některé vaše jistoty mizí, což se kromě sněhu týká třeba i poměru dne a noci. Začátkem srpna slunce zapadá ve 22.15 a vychází ve 3.24. Noc má tedy jen asi pět hodin a zkuste se v tom nedostatku tmy pořádně vyspat!

Nikde tu není mobilní signál

Trasa 110 kilometrů dlouhého treku Fjällräven Classic částečně vede po takzvané Královské cestě (Kungsleden), což je 440 kilometrů dlouhý trek mířící z Abiska na jih do osady Hemavan. Kungsleden, vyznačený a udržovaný Švédskou turistickou asociací (STF), se chodí už od konce 19. století.

Ta trek můžete samozřejmě vyrazit i kdykoli sami. Bude to mít zase jiné kouzlo.
Nezapomeňte jägerovo teplé spodní prádlo. Dobytí severního pólu je na dosah.
Už to, že akci pořádá výrobce outdoorového vybavení, jasně vypovídá o nárocích na výstroj.

Od chaty Kebnekaise trasa treku stoupá mezi rozeklanými vrcholky a pak klesá k chatě Singi v údolí řeky Tjaktjakka. Řeku pak dva dny sleduje až k sedlu Tjäktjapasset (1150 m). Za ní se rozkládá široké údolí řeky Alesälmo s jezerem Alesjaure, odkud za den dojdete na tábořiště Kieron pod horou Siellanjunnji. Ale to už jste v údolí řeky Abiskojakka, odkud je to jen den do cíle treku v městečku Abisko.

Po celou tuhle dobu se kolem vás střídají nejrůznější krajinné typy. Hluboce zaříznutá říční údolí, bažiny a mokřady porostlé mechy, skály s ledovci, jezera roztahaná od obzoru k obzoru… Sem tam zahlédnete i sezonní vesničku pastevců sobů, což jsou tu běžná hospodářská zvířata s barevnými obojky. Na dobrodružné knihy o jejich lovech proto zapomeňte – je to asi stejné, jako kdybyste tu chtěli lovit krávy na pastvě. Na treku si taky uvědomíte, že jsme digitální feťáci. Skoro na celé trase není mobilní signál, což vám nejdřív způsobí nutkavou neurózu a pocit paniky, ale pak vám to přinese pocit nebeské úlevy, klidu a slastného odpojení. Offline je prostě luxus, který v Česku už skoro nikde nemáme.

Můžete si dát i saunu

Na trase treku je pár zastávek s checkpointy, kde vám stejně jako na českých Prčicích dají registrační razítko. Taky tu dostanete palačinku se šlehačkou, chleba s masem, skořicový koláč, kafe… Prostě jak kde. Nevíte to předem, takže se můžete těšit na neznámé. U chat Sälka a Alesjaure si lze dopřát i saunu, ale musíte si naštípat dříví a roztopit kamna. Přehřáté tělo pak jednoduše zchladíte v řece. Ano, je studená, dokonce šíleně studená. Po sauně se vám ale zdá vařící.

Je to precizně organizovaná akce a současně si všechno vybavení včetně jídla nese každý účastník sám. Vyráží se z vesnice Nikkaluokta, 200 kilometrů severně od polárního kruhu.
Lístek stojí v přepočtu 6000 korun a na letošní trek (11.–18. srpna) už jsou dávno pryč. 1700 lístků ze všech dvou tisíc se prodá první den online prodeje (!), což bylo letos 10. ledna. Zapište si do diářů na rok 2018!

Sedlo mrtvých učitelek

Za kontrolním bodem Tjäktja nám jeden z našich dvou průvodců vypráví o Sedle učitelek, jak se říká údolí odbočujícímu k jihu. O Velikonocích v roce 1955 se tudy vydaly na dálkový trek na lyžích tři učitelky. Někomu to snad asociuje dámy v sukních s křídou v ruce, ale prý to byly velmi zkušené turistky a drsné ženy. Jenže přišla mnohadnnní vánice a záchranáři jejich zmrzlá těla našli v sedle až asi o měsíc později. Učitelky prý pod sněhem seděly na bobku obličeji k sobě a navzájem se objímaly…

Znáte někoho, kdo jede do zahraničí? Pošlete mu speciální slevu 50 % na cestovní pojištění. Je to dárek od partnera našeho webu, pojišťovny AXA Assistance.

Nejvnitřnější hlasy

Teď v létě nás ale ochlazuje jen občasná sněhová přeháňka. Déšť mlha a vítr ale v mých představách k severu prostě patří. Celá léta jsem si navíc chtěl přečíst Zarathustru od Friedricha Nietzscheho, ale pořád na to nějak nebyl čas. Když ale ležíte vysoko za polárním kruhem v dešti ve stanu a slunce za mraky skoro nezapadá, tak si ten čas prostě najdete. Mimochodem ta proslulá bible každého intelektuála je už dnes skoro nečitelná, protože zmizel historický a kulturní kontext. Z velkého filozofického románu vám zarezonuje v hlavě už jen pár sentencí. Třeba „Nemůže být kolem mne dost ticha, výše a samoty, abych mohl vnímati své nejvnitřnější hlasy.“ Tohle se čte uprostřed švédské tundry docela hezky.

Po pěti dnech se v Abisku logbook mých hodinek zastavil na čase 101 hodin a 32 minut. Nastoupal jsem celkem 2271 výškových metrů a naklesal jich 2284. Čísla jsou nudná, ale ty nejvnitřnější hlasy jsem chvílemi opravdu slyšel. Být pět dnů sám se sebou, kráčet horami a mít čas přemýšlet – už jen proto má smysl vyrazit do tundry.

Ivan Brezina

Na desítkách výprav do asijských zemí prožil více než tři roky života. Je autorem legendárního cestovního průvodce Cesty na východ (o pozemní trase z Česka do Indie) a jako novinář se specializuje hlavně na cestování. Píše třeba pro přílohu Víkend MF Dnes, také pro Travel Digest, Koktejl nebo Elle. Pro cestovatelský pořad Objektiv České televize natáčí reportáže, kterých bylo až dosud odvysíláno více než osmdesát.

Mohlo by vás zajímat

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK