Jestli jste fanoušci komunitního sdílení a zároveň tak trochu ekologicky potrhlí, máme pro vás lokalitu snů. Na jihu Indie leží eko-bio-zen-ezo město .
Žádná vláda, žádné peníze, žádné bezpečností složky ani víra. Stačí jen mír, láska a vzájemná tolerance. Jak tohle utopické bezvládí šlape po padesáti letech od stvoření? Je to peklo, nebo ráj?
Foto nahoře: Ph. Fred Cebron
Spadlo to jen tak z nebe?
Auroville založila v šedesátých letech duchovní vůdkyně Mirra Alfassa, přezdívaná jak jinak než „Matka“. O občanství rozhodovala Matka dlouhým pohledem do očí. Kdo byl přijat, dostal lopatu a šel zasadit strom. Zatím to vůbec nezní jako vstupenka do sekty, kde se každou úplňkovou neděli obětuje nemluvně.
Myslíme to upřímně
V tomhle městě neplatí žádné zákony, všechno se točí kolem zakládající charty vymezující základní principy. Zní to nějak takhle: „Auroville nepatří nikomu. Náleží lidstvu jako celku. Pro život v Auroville musí být člověk ochoten stát se služebníkem božského vědomí. Auroville bude místem nekonečného vzdělání, neustálého pokroku a nikdy nekončícího mládí.“ Což může znamenat ráj na zemi i totální peklo, podle toho, kdo to zrovna vede. Takový Mao se Stalinem by o různých výkladech vět o budování vyššího dobra mohli vyprávět.
A kdo to tedy platí?
Kdyby šlo jen o hurá akci několika nadšenců v batikovaných tričkách, neslavilo by letos město padesát let existence. Experimentální město má požehnání indické vlády, která do něj sype pravidelné příspěvky (200 000 dolarů / 4,5 mil. korun ročně), a UNESCO, které ho od začátku chrání. Uprostřed jihoindické pustiny se tak začalo budovat město budoucnosti. Seshora má připomínat spirální galaxii. Bohužel ve městě bez peněz a samostatně fungující ekonomiky na dostavbu zatím nejsou peníze.
Když všichni všechno všem dáme
Místo plánovaných 50 000 dobrých duší jich tu zatím žije nastálo jen nějakých 2500. Půlka z nich jsou Indové, zbytek mix hledačů štěstí z celého světa. Vzájemně využívají směnný obchod, od města mají zdarma jídlo, oblečení, elektřinu, školu a základní zdravotní péči. Že je jídlo z ekologického zemědělství, medicína holistická, školy alternativní a trička z biobavlny, asi nemusíme říkat. Ale úplně zadarmo to taky není. Jednak musíte přihodit přebytky z vlastní zahrádky, a navíc ještě zaplatit měsíční poplatek. A taky si vás pohlídají, jestli si toho neberete domů moc. Ale pořád skoro zadarmo!
V kontaktu s venkovním světem ale bankovky pořád fungují a jako turista tu s domácí marmeládou moc nepochodíte. Při příjezdu si musíte koupit tzv. AuroCard (taková dočasná občanka s platební kartou v jednom). Téměř všechny místní obchody po vás ale stejně budou chtít radši cash.
Takže se tam nekrade?
Ve městě nefungují žádné bezpečnostní a soudní složky, dodržování charty nehlídá nikdo jiný než svědomí zúčastněných. Takže spirituální rozvoj jde občas stranou. Krádeže a sexuální napadení tu nejsou úplnou vzácností, došlo i na sebevraždy. Ani město míru není všemocné. Po pár incidentech s gangy ze sousední vesnice (včetně jedné ošklivé vraždy zakončené vhozením useknuté hlavy do oken místní radnice) si město najalo ochranku. Ta to ale ve městě bez plotů nemá dvakrát jednoduché. Po setmění se nedoporučuje (hlavně holkám) vycházet ven o samotě.
Tak trochu jiná Indie
Centrum města tvoří hustý les s obrovským zlatým golfovým míčkem uprostřed. To je chrám Matrimandir na naší první fotce. Uvnitř futuristické stavby je meditační místnost z leštěného mramoru, kde se spojíte se svým vědomím. Do centra města nesmí auta (areál je ale dost rozlehlý, takže se tu jezdí na motorkách), půlka domů jede na solární panely a experimentuje se tu s různými formami ekostaveb. Fanoušci Orwella tu budou nadšení z místního názvosloví. AuroCabem dojedete na AuroBeach, tam si koupíte plavky značky Auromode a otevřete noviny z tiskárny Auropress. Skvělý auroživot!
Chci být auročlověkem
Jestli jsme vás ještě neodradili a chtěli byste si zkusit požádat o občanství, přijímací pohovor už dnes není taková brnkačka jako kdysi jedno mrknutí na starostku. Během dvou let pobytu musíte prokázat své odhodlání pro věc a soběstačnost (tj. něco jako nejezdit každý týden na velký shopping do Indialandu). K tomu se od vás očekává bezplatná práce pro dobro města. Pokud nechcete spát ve stanu, musíte si od bytového aurodružstva pronajmout domek. Můžete si na vlastní náklady postavit vlastní, ale tak jako tak vám nebude nikdy patřit.
Tam chci!
Pokud plánujete cestu po Indii a máte ještě volný den v itineráři na výlet do utopie, vyřešte si zavčasu ubytko, na místě to může být problém. Nejmíň lidí čekejte přes léto, kdy ale počítejte s pekelným vedrem a téměř nulovým programem ve městě. Odjíždí totiž i část místních, většinou vydělat si na další sezonu v ezoráji. Ubytko omrkněte přímo v interaktivní mapě s hostely na samotných stránkách města tady.Tam taky dostanete praktické rady k cestě, jako jak s vízy ap. Info o busech, čísla na taxíky a další info o dopravě je na stránkách města přímo tady. Indická vláda uděluje auronvilcům totiž i speciální víza na dobu až 5 let. Standardní turistická víza do Indie jsou totiž jen na dva měsíce. Holt než se člověk duchovně zklidní, trvá trochu déle než vymetení hotelového all inclusive baru na Ibize.
