Až se někdy budete procházet japonskými ulicemi, možná se vám bude zdát, že zelená na semaforech není tak úplně zelená a má trochu namodralý nádech. Nejde o žádný optický klam.
Japonci se totiž rozhodli vzepřít zbytku světa a dopravní signalizaci si udělali po svém. Tahle modrozelená barva je výsledkem souboje lingvistů, mezinárodního práva a pasivně-agresivní politiky japonské vlády.
Japonci popírají konvence
Máme to tak v hlavě zakódované všichni: červená znamená stůj, zelená jeď. Stejně tak je to ukotveno v mezinárodní Vídeňské konvenci o silničních značkách a signálech z roku 1968, kterou podepsalo 74 zemí. Ne tak Japonsko. Jako už mnohokrát v historii se rozhodlo jít proti proudu.
Za všechno může japonština
Primárním důvodem modré na semaforu ale není samurajský vzdor. V japonštině se totiž dost překrývají slova midori (zelená) a ao (modrá). Navíc i čtyři základní barvy tady mají jiné, je to modrá, červená, černá a bílá. A právě modrá je historicky často spojována s věcmi, které by jiné kultury popsaly jako zelené – tím se vytvořil název téhle barvy označované v anglicky mluvících zemích jako grue nebo bleen (green+blue).
Ve většině jazyků se “zelený” používá jako označení nového nebo nezkušeného. Zatímco u nás o nováčkovi v práci prohlásíte, že je to zelenáč, v japonštině by to byl aonisai, v překladu doslova “modrý dvouletý”. Nebo jiný příklad: možná by vás lákalo vyzkoušet exoticky znějící ovoce ao-ringo (modré jablko). Dostanete ale to klasické zelené kyselé. A existuje dalších pár desítek podobných případů modře pojmenovaných jídel, zvířat nebo přírodnin.
Prohodíme jména barev a ubude bouraček
Takže jak je to s tou světelnou signalizaci? V literatuře i běžné řeči se pro světla na semaforech používá spíše označení ao, tedy modrý. Bylo tomu tak už kolem roku 1930, kdy dopravní světla do ulic poprvé nainstalovali. Tehdy to ještě byla zcela jasně naše zelená – a už tenkrát se o nich mluvilo jako o modrých.
Tenhle nejasný systém postavil japonskou vládu do obtížné situace. Lingvistům vadí neustálé používání ao pro něco, co byla kdysi jasně zelená, a země čelí tlaku dodržování mezinárodních dopravních úmluv.
Vlk se nažral a koza zůstala modrá
Nakonec bylo navrženo nové řešení. V roce 1973 se vláda dohodla na tom, že na výrobu světel se bude používat co nejmodřejší odstín zelené, který se dá sehnat. Technicky tedy pořád zelená, ale na pohled už dostatečně tolik do modra, aby se mohl stále používat termín ao. Starý koncept spojování těhle dvou barev dohromady tak zůstává pořád silně zakořeněn v jejich kultuře i jazyce.
Díky tomu můžete v mnoha japonských městech pořád potkávat namodralé semafory, ačkoli na některých místech už je nahradila ukázněně zelená. O všech se ale stejně pořád mluví jako o modrých. Úplně se divíme, že o tom všem Rjú Murakami nenapsal nějakou šíleně krvavou storku.
