Petr Tomaides jezdí už celé roky do Mexika a točí tam o nich filmy. Tady jsou tři unikátní videa pouze pro čtenáře Sláva nazdar výletu.
Stále a opakovaně jezdím do Mexika. Proč? Většinou říkám, že jsem tam nejspíš kdysi žil. V minulých životech. A jak říká můj kamarád Zdeněk Ordelt, šaman zasvěcený přímo potomky Mayů, do Mexika se nejezdí jen tak. Země je to velká téměř jako Evropa. S přírodou pro Evropana neuvěřitelně exoticky bohatou. Nikdy se jí nenasytíte.
Točím už třetí díl
Mám stovky hodin záznamů, dny a týdny záběrů mexické přírody a právě mám v poslední fázi postprodukce už film třetí. Jakési uzavření trilogie, kterou nastartoval film Dotek modrého krokodýla (tady je odkaz na celý film). Bude to čistá pocta mangrovům (více o mangrových lesích najdete na wiki), bohatému ekosystému plnému života, vody, zvířecích bytostí. Tentokrát jen obrazy bez komentářů a rozhovorů, bez lidí, jen autentický zvuk džungle a hudba. Tu mi velkoryse poskytl Vladimír Franz, za což jsem moc rád, pro mě je jeho hudba hodně obrazová.
Znáte někoho, kdo jede do zahraničí? Pošlete mu slevu 50 % na cestovní pojištění od našeho partnera AXA Assistance.
Krokodýli tu čekají i na zastávce autobusu
Zvláštní možná pro někoho je, že nevyhledávám dobrodružné, adrenalinové zážitky. Nejraděj se dívám kolem sebe a v tichu, objektivem hledám krásný záběr. V Mexiku se dá totiž za krokodýly dojet třeba na konečnou autobusu. Tam rozbalíte stativ a kameru, vnoříte se klidně do mystického světa mokřadů a čekáte, co přijde. Často přijde krokodýl.
Tenhle přišel až příliš blízko
Byla to moje chyba, za ta léta vím, že je potřeba nechodit blízko, jenže lákavost toho záběru byla velká.
Jak sem nastavoval malou kamerovou jízdu, krokodýla to nalákalo a „vystartoval“ přímo ke mně. I když to bylo pomalé vystartování, přinutilo mě k zoufalému úprku. Krokodýl byl dost velký a vím, že je v téhle oblasti lidé krmí. Prostě si jen myslel, že mu chci dát kus ryby. Byl to vlastně hodný krokodýl, co se přátelí s lidmi. Nicméně já jeho přítel nebudu. Tolik k prvnímu videu.
Strach v mangrovech
Strach mám vždycky, pomůže přežít. A vždycky je nablízku krokodýl. Žel v Mexiku je často nablízku i člověk. I z něho jde strach. Druhé video ukazuje poněkud bizarní tvář mangrovů. Odpadky jsou přímo v nich nebo vedle nich a obsypané vzácnými ptáky, které v Čechách uvidíte jen v zoo.
Mláďata jsou vždycky roztomilá
Poslední video jsou právě narození malí krokodýlci. Myslel sem si mylně, že je nikdo nehlídá, ale krokodýlí matka byla nablízku a dala mi to jasně najevo. Překvapivě rychle se vynořila a začala varovně syčet. V době líhnutí je neradno se přibližovat. Navíc čtyřmetrový krokodýl se pohodlně schová i ve 30 centimetrů hluboké vodě. Takže u mangrovů raději pozor.
