Lowcost triky

Závod LowCost Race vás naučí, jak mít opět z cestování radost

  • Finanční náročnost
    1
  • Dobrodružství
    10

Stačí vám na týden cestování 2 500 korun? Dovedete být kreativní, když peníze dojdou? Dokážete navázat komunikaci s místňáky? Máme pro vás skvělý závod, který vás tyhle věci naučí.
Z cestování se dnes už stává trochu nuda. Milan Miky Škoda, vynálezce závodu LowCost Race, vám ukáže, jak opět cestovat dobrodružně.

Jaká jsou pravidla tvého závodu LowCost Race?

LowCost Race je cestovatelský závod s cílem projet si co nejvíc míst a nasbírat co nejvíc zážitků za co nejmíň peněz. Každej člověk má s sebou dva a půl tisíce korun a je to maximum, co může utratit. Za každou utracenou korunu ztrácí jeden bod, takže pokud utratí více než 2 500, je diskvalifikován.

2 500 korun na 10 dní? To mi ale nemůže stačit!

Jediná možnost, jak to obejít, je, že si během cesty můžou vydělávat peníze baskingem, to je takový to hraní na kytaru na ulici. Tyhle peníze pak můžou utratit bez ztráty bodů.

Milan Miki Škoda
Milan Miky Škoda, zakladatel LCR. Vyplazil se až na vrchol kanárského ostrovu La Palma, aby s námi mohl udělat rozhovor. „Proč ses pustil do LowCost Race?“ „Baví mě stopování, baví mě tvořit a přijímat výzvy a baví mě cesty, na kterých s sebou nic nepotřebuji. Netajím se tím, že nápad na koncept závodu vzešel z CanYouMakeIt výzvy od RedBullu. Přidal jsem několik zásadních prvků tak, aby si to účastníci užili svobodněji a aby šlo akci organizovat nízkonákladově.“
Prostituce je povolená?

Zakázaný to není (smích), je to o improvizaci. Zakázané jsou jen takové ty pasivní příjmy a příjmy, které by jim plynuly z jejich běžné práce. Ale prostituci jsme tam zatím neměli.

Ze závodu #LCR 2016: Jestli vás zajímá, jak to vypadá na kamioňáckým trůně, Peťa Voráčková aka Restless Child Travel Blog z týmu “Víno a dort vol. 2” vám to ráda ukáže. Špajzka, kávovar, záclonka, postýlka, neony. Nic v tomhle paláci silnic nechybí. Asi jiná jízda, než sedět doma.
Ze závodu #LCR 2016: Vítězný tým “Třesky plesky” se nakazil tropickou horečkou. V horách. A potkal bohatýho Francouze. V Itálii. Prý je tak pěknej, že se o jeho fotku nechtějí dělit. Pro útěchu aspoň kvalitní selfie materiál.
Ten závod je jen pro dvojice?

Ano. A je jedno, jestli je to kluk-holka nebo dva kluci, dvě holky. Loni a předloni sice vyhrály týmy, kde byly dvě holky, ale podle statistik stopařské Wikipedie HitchWiki http://hitchwiki.org/ by se nejlépe mělo stopovat holce a klukovi jako páru. Doprava je totiž většinou stopováním. A docela to platí. Ale zrovna loni a předloni byly ty týmy tak šílený, že se vždycky tak nějak uculily a dostaly něco zadarmo. Třeba že si stoply letadlo a loď, byly na svatbě…

Ze závodu #LCR 2016: Kdyby vás náhodou napadlou ukrást záchodovou mísu. Nebo do ní hodit dynamit.
Ze závodu #LCR 2016: Kluci z Pýdžej týmu si na vršku rakouskejch hor jedou jiný nádhery. Nevypadnete raději taky někam ven?
Jak se stopuje loď?

Loď je zrovna snazší než letadlo. A u něj to bylo tak, že dostali za úkol: Můžete stopnout letadlo nebo loď a udělejte to, kdy chcete. V tom závodu jsou totiž určené check pointy, to jsou místa, kterými mají projet. Po Evropě je jich 25 a musejí jich projet co nejvíc a na každém získávají body podle toho, jak je to daleko od Prahy, a taky podle toho, jak je obtížný se tam dostat. No a na check pointu musejí splnit nějakou výzvu, která se pojí s tím místem. Třeba: Ochutnej místní pálenku. Nebo v horách: Převleč se za horolezce a musíš na sebe naházet co nejvíc vybavení. Ale pak jsou ještě speciální výzvy, které mohou plnit, kdy chtějí, a tam bylo třeba právě „stopni letadlo“.

Takže jaký je návod na stopování letadla?

Tyhle dvě holky, co to vyhrály, se začaly ptát všech řidičů, jestli náhodou nemají letadlo. A asi třetí paní jim řekla, že její syn zná majitele letiště. Zajely za synem, který znal majitele letiště, a ten zase znal někoho, kdo je sveze letadlem, a nakonec letěly. A takhle se dostaly i do rádia, což byl další bonus.

Každý den závodu je pro mě výzva?

Ano, jsou i denní výzvy, které jsou pro všechny týmy stejné. Jsou nezávislé na místě. Jde o to, aby místní k něčemu vyhecovali a dosáhli něčeho líp než ostatní. Závod trvá deset dní, letos bude probíhat od 5. do 15. srpna.

Ze závodu #LCR 2016: Deštný prales v Evropě? Hledejte v okolí Amsterdamu. Tým “Rychlee sheepy” měli obrovský štěstí na něco naprosto unikátního! Místní uznale přikyvují, že takovýhle deště nebyly v Beneluxu za posledních několik desítek let.
Můžu si s sebou ale vzít do zásoby třeba deset kilo polívek?

Ne. Můžeš mít jídlo maximálně na 24 hodin a pak už si ho musíš nějak sehnat. Ale nejde o to, aby z nás vyrostla generace houmlesáků, kterým všechno projde a mají všechno zadarmo, ale pak nemají dvacku na to, aby se osprchovali. Jde spíš o to dokázat věci zimprovizovat. Z cestovatelských zážitků vím, že když přijdu do restaurace nebo do obchodu, tak jakmile si vezmu zboží a položím peníze na stůl, je transakce uzavřená a je uzavřená i komunikace. Když řeknu: „Všiml jsem si, že máte na verandě listí, co když vám ji zametu a vy mi za to dáte jídlo?“, tak ty lidi najednou zajímá, co jsem za člověka. Najednou je mnohem větší prostor otevřít komunikaci. A o tom to je. Přemýšlet, co ostatním dokážu nabídnout.

Účastníci zájezdu 2016. Budete na letošní fotce i vy?
To pak ale všude musíš pracovat a neužiješ si to!

Jsou i jiné možnosti, jak být prospěšný. Stopoval jsem v Gruzii a řidič byl Turek. Po čtrnácti dnech jsme byli první živí lidi, se kterými mluvil. Reálně jsme mu fakt pomáhali, jinak by se vysekal, protože by usnul.

Když je protislužba jiná než o penězích, komunikaci to dost zásadně otevře.

Co můžu vyhrát, když se přihlásím na LowCost Race?

Je tam poplatek za tým, dvojici. Letos jsou dvě kategorie soutěžících. Jedni jsou ti, kteří si to chtějí jen zajet, přijde jim to jako dobrý nápad a nejsou takoví exhibicionisti. A pak je druhá kategorie, kde je 10 top týmů, které sdílejí svoje zážitky.

Soutěžící musí pořád něco vyrábět? Fotit a točit videa…

Všichni mají za úkol sepsat každý den report o tom, co zažili. To je ten důkaz jejich postupu. Musí si vždycky zapsat, odkud kam dojeli, kolik kde zaplatili, co jedli a kde spí. To musí napsat, ale všechno to musí být podložené i nějakým videem nebo fotkou. Takže z toho pak vzniká i materiál, který může jít na sociální sítě. Ceny jsou pak různorodé a cestovatelského charakteru. Hlavní ceny měly hodnotu asi 25 tisíc. Nicméně hlavní cena závodu je spíš symbolická: Všechno, co utratí, dostanou zpátky. Takže mají celý závod zadarmo. Jenže na to, aby vyhráli, musí samozřejmě utratit co nejmíň. Takže se to nikomu nevyplatí fejkovat.

Jan Strmiska

V Indii si koupil motorku Royal Enfield 500. Než ho o ni okradli, projel pět indických států. Přešel sám pěšky íránské hory, miluje Karpaty, oceán, jihovýchodní Asii i cesty za surfařskými spoty kamkoli. Roky testoval holky a měl na starosti módu v Maximu, šéfoval časopisu T3 (Tomorrow's Technology Today) a vyvinul elektronickou hudební pilulku Audiopill

Maroko

Slovensko

Nový Zéland

Kolumbie

Antarktida

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK