Kulturní šok Tipy a triky

Znamená fakáč vždy to samé? A proč se Rusové neusmívají?

Sedím v kavárně a dvě holky si povídají. Bože, proč moje matka nepoužívá emotikony? Ta konverzace je bez toho tak plochá a neosobní!

Přesně! Představte si to takhle: Co kdyby člověk mluvil a absolutně se nehýbal a ani neměnil výraz obličeje? Nechybělo by vám něco? Drtivou většinu informací totiž přijímáme vizuální formou. Pokud si jen přečtěte holý text na rozdíl od toho, když vám tu samou větu řekne člověk naživo s určitým výrazem, zabarvením hlasu a doplní to patřičnými gesty, dostanete o 95 % méně dat, se kterými můžete pracovat. Některé informace jsou jasné na první pohled. Jako třeba když se řečník červená. Ale naše podvědomí skvěle analyzuje i podprahová gesta a jsme pak schopni “vytušit”, jestli to, co člověk říká, může být lež, nebo jakou důležitost té věci přikládá.

No a teď si uvědomme, že drtivá většina naší komunikace už neprobíhá face to face, ale pomocí elektronických zpráv osekaných o jakákoli další (extrémě významná) data. Co je tedy lepšího, než přidat emotikony?

Gesta a emotikony samozřejmě vycházejí z kultury. Arabové gestikulují celým tělem, Angličané používají jen nepatrná gesta. Mohutná gestikulace Italů není přesvědčovací nátlak a snaha o upoutání a vstup do hovoru, jak si to někdy mylně vykládáme (my cizáci), ale ujištění o stejném náhledu na věc.

Známé vztyčení prostředního prstu v zatnuté pěsti není takovým vulgarismem, jak si dnes myslíme. Toto gesto vzniklo v době stoleté války v krvavých bojích mezi Anglií a Francií. Angličané měli ve své armádě výborné lučištníky, skvělé střelce působící svým nepřátelům nemalé ztráty. Jakmile Francouzi někoho z nich zajali, okamžitě mu usekli dva prsty, které lučištníci potřebovali k napnutí tětivy – prostředník a ukazovák. Není tedy žádným překvapením, že angličtí lučištníci před bitvou, chráněni jízdními rytíři a pěchotou, pokřikovali na nepřítele a ukazovali své zdravé prsty. Ironicky vztyčili dva, později jen jeden prst v zatnuté pěsti. Toto gesto se zachovalo podnes, avšak jeho původní posměšný význam se postupem času změnil na vulgární. Asi těžko byste dnes věřili člověku, který vás obšťastní tímto posunkem, že vám chtěl pouze sdělit, že může napnout tětivu.

Některá gesta jsme pochytili už od primátů. Třeba úsměv, polibek nebo gesto dělání ramen, tedy nadřazenosti. To umí každá opice.

Jenže tady se nám to komplikuje. Každá kultura si své fyzické emotikony vyladila trochu jinak. Třeba Rusové pokládají úsměv na veřejnosti za něco falešného a neupřímného. Proto se raději neusmívají vůbec. Ani prodavači v obchodech.

Naopak každý, kdo byl někdy v Thajsku, ví, že tam je všechno obráceně. Vystoupíte na letišti a jste v ráji. Všichni se přátelsky usmívají. Jenže… Není to jinak? Zlí jazykové této zemi říkají Země tisíce falešných úsměvů. Aby se v tom 🐖 vyznalo. 🤣

Jan Strmiska

V Indii si koupil motorku Royal Enfield 500. Než ho o ni okradli, projel pět indických států. Miluje Karpaty, oceán, jihovýchodní Asii i cesty za surfařskými spoty kamkoli. Roky testoval holky a měl na starosti módu v Maximu, šéfoval časopisu T3 (Tomorrow's Technology Today) a jeho nejnovější projekt je elektronická hudební pilulka Audiopill.

Mohlo by vás zajímat

MRKNĚTE NA NÁŠ INSTAGRAM

Sláva Nazdar Výletu CREATIVE DOCK